Nashville

Dějová linka se dá charakterizovat jednou větou, ale srozumitelně ji přiblížit může zabrat celý večer. A nemýlíte se, dvě a půl hodinky tu zní country - a dvě a půl hodinky je Nashville fascinujícím filmem. U mě žádná vznešená nuda nebo epizodická sociální kritika, jak někdy Altmanovo dílo bývá označováno. Tady vážně stačí jen otevřít oči. (09.06.2006)

Ne mozaiku, spíše střepy a střípky z jedné velké okenní tabule připomíná Altmanův košatý portrét Ameriky let sedmdesátých. 24 důležitějších postav spojil městem zasvěceným hudbě. Jednoduché songy, povětšinou netknuté komplikovanou politickou situací, tvoří nedílnou součást americké kultury a na jejich textech lze vysledovat mnohé z povahy tamějších lidí. Nashville není snadné sledovat. Určitě ne s plnou pozorností, která se nemá k čemu upnout. Je jako countryová slavnost, kde potkáte mnoho lidí sympatických i méně sympatických, lidí, na které záhy zapomenete i lidí, jež vám nadlouhou utkví v paměti. Výstižné pro tento počin mi přijde slovo „míjení“. A když už jsme něj – žánry folk a country mě až na pár čestných výjimek (Bob Dylan, Johnny Cash) úspěšné míjí. Dvě a půl hodiny jsou krom toho opravdu, ale opravdu příliš. 60% Zajímavé komentáře: Rob Roy, Aquarius (04.04.2009)

Altman zdanlivo robí všetko preto, aby jeho Nashville nebolo vôbec jednoduché vydržať sledovať takmer tri hodiny. Slabé dejové linky, ich nie príliš jasná previazanosť, dlhé sekvencie, kedy počúvame celé piesne spievané v baroch a na veľkých pódiách. Napriek tomu sa na tento premyslený koncept rýchlo naladíte (aspoň časť publika vrátane mňa) a čas prestanete absolútne vnímať. Naopak začnete vnímať rôzne detaily (deja či mizanscény) a uvedomíte si dobre atmosféru v americkej spoločnosti polovice sedemdesiatych rokov. Ale bacha, pokiaľ nie ste fanúšikom country, tak toto nie je film, ktorý by mal v úmysle ho z vás spraviť. Ale ani ho nezačnete nenávidieť. (18.12.2019)

Měla jsem hrůůzu z toho co mě čeká. Proto jsem nadšená. Od začátku, přesto, že většinou mluvilo pět lidí najednou a režisér nikoho nešetří tím, že by jej s někým seznamoval, hodí diváka doprostřed extra nepřehledné vřavy. Ale i přesto mně to netrápilo a během chvilky jsem byla vtažená a celou dobu jsem se naprosto orientovala v postavách, protože všichni byli tak výrazní, že jsem si je vůbec nepletla a vlastně na všechny jsem se těšila až je zase uvidím a bavilo mě hádat, jestli kluk na motorce je fakt Jeff Goldblum. Americké country je můj osobní spouštěč dobré nálady. (Jsem trochu prostší mysli). Moc bych chtěla zase někdy vidět Altmanovu Svatbu, kterou si pamatuju jako něco podobného a skvělého. (18.01.2011)

Město Nashville se v klasické Altmanově fresce ukazuje jako absurdní svět snů, ambicí, moci, tužeb, zlomených srdcí, tragických osudů, ale také lidí se všemi jejich stinnými i světlými stránkami a nelehkými osudy. Bravura zdejšího vyprávění spočívá v tom, že dokáže obsáhnout a proplést ohromné množství postav i lokalit, ale při tom neustále diváky vtahuje a fascinuje. Základem pro to je výtečný scénář, který k naprosto všem postavám country milieu, ať už padlým či spanilým, přistupuje s naprostou empatií, byť při tom neodvrací zrak od odvrácených, stinných či absurdních stránek jejich životů a osobností. (03.07.2022)