Motýl s křídly od krve

Film začína na giallo rozhodne netradične. Už v prvých minútach hrajúce sa deti nájdu mŕtvolu dievčaťa a polícia okamžite prichádza. Hneď sa rozbieha zložité a detailné vyšetrovanie ktoré vedie pomerne jednoznačne k jedinému podozrivému a ten je aj zatknutý a v polovici filmu už dokonca odsúdený. Hladký priebeh však naruší ďalšia nečakaná vražda, takmer rovnaká ako tá predchádzajúca... ale vrah je už dávno vtedy vo vezení... Tvorcovia šikovne používajú rôzne finty na zmätenie diváka, a ten aj keď je presvedčený že vo väzení sedí nevinný človek, neustále je zneisťovaný čudným správaním ostatných postáv vo filme. Záver je tak skutočne prekvapivý a pointa sa tvorcom určite vydarila. Trochu netradičné giallo, bez maskovaného zabijaka a s prvkami súdnej drámy je však nakrútené kvalitne, a napriek dlhému vyšetrovaniu sa divák nenudí. Filmu síce chýba istá dávka mysterióznosti, vrážd je veľmi málo a horor to určite nie je, ale fanúšikom gialla ho môžem určite kľudne doporučiť... Film, ktorý je len ľahko nadpriemerný, a zaslúži si asi skôr tri hviezdy však exceluje hudobnou stránkou (Gianni Ferria). Pre podobný typ filmu je hudba nesmierne dôležitá, a preto, že ústredný motív sa mi veľmi páčil tak hodnotím vyššie. (10.12.2010)

Ortodoxní příznivci gialla budou pravděpodobně zklamáni, neboť Duccio Tessari kombinuje tenhle specifický taliánský žánr s prvky sarkastické kriminálky, thrilleru a soudního dramatu, přičemž hlavní pozornost zaměřuje na samotný akt vyšetřování než na způsob provedení vražd (krve je zde opravdu pomálu). S až chladnokrevnou precizností pomocí různých vědeckých metod jsme svědky postupného osvětlení vraždy sedmnáctileté studentky, jejímž pachatelem se zdá být moderátor sportovních zpráv. Vedle hlavního motivu však Tessari rozehrává několik mikropříběhů, které zdánlivě hladké vyšetřování zanášejí stopami pochybností (nevěra manželky moderátora s právníkem, další mordy) a víceméně logicky směřují k finálnímu obratnému rozuzlelní s odzbrojující hudební smyčkou Gianni Ferria. Ve výsledku se tak celkový dojem blíží spíše k lehčímu průměru, ale vzhledem k nostalgii po klasických italských detektivkách musím ještě jednu hvězdičku přitlačit (18.02.2006)

Béžový kabát, rukavice, nůž nořící se pětkrát do dívčina těla. Ač je vrah dopaden, divák si není jist, zda je tím pravým. Záhy vyjde najevo, že byl zatčen nevinný. Zatímco seděl podezřelý Marchi ve vězení, umírají další mladé ženy. Trochu protřelý divák má už stejně jako policie jasno, kdo je skutečným vrahem. Jenže tvůrci si nechali překvapení na konec. Solidní, byť ne zcela výtvarná kamera, standardně dobrá muzika - pokud někomu přijde, že klíčový hudební motiv již slyšel, pak si stačí poslechnout znělku k seriálu Tajuplný ostrov 1973, ke kterému složil hudbu rovněž G.Ferrio - téměř nulové gore, nahota jen v náznacích. Žlutější než film jsou však kalhoty Marty Clericové (Lorella De Luca). Nejzajímavější je práce forenzních kriminalistů a její srovnání s dnešními možnostmi. Průměr vylepšil závěr - 3,5*. (07.08.2018)

V první půlce spíše klasická detektivka a soudní drama, ve druhé se ale vše zamíchá. O vraždy tu moc nejde, škoda jen, že půlku všech postav jsem si i přes originální představovačku na začátku celý film nedokázal zapamatovat. Třicetiletá Ida Galli hraje matku sedmnáctileté dcery, trochu bizarní casting... (20.07.2022)

První oběť je nalezena za jasného dne a vyšetřování začne ihned. V jednom z dalších záběrů vidíme v nějakém bytě dívat se matku na televizi. Přijde dcera, přepne na jiný kanál a v něm zrovna komentátorka ohlásí, že se stala vražda. A my přímo v televizi vidíme zavražděnou, jak tam ještě nepřikrytá uprostřed noci leží (ano už se setmělo) a okolo ní postává policejní inspektor se svým týmem a něco dumají. Celé to komentuje pro televizi reportér. A dcera pozná v mrtvé svou kamarádku. No to byl panečku začátek, že jsem měl chuť to vzdát asi po deseti minutách. Vcelku jednoduchý a čitelný příběh, žádných napínavých momentů jsem se nedočkal. (30.03.2008)