Motýl s křídly od krve

Musím říct, že film mě už od začátku dostal použitím Čajkovského hudby, která je prostě nádherná. Jedná se o jeho první klavírní koncert a myslím, že většina z vás zná už tu úvodní, dramatickou melodii. Italové, podobně jako Japonci, dokáží propojit nádhernou vážnou hudbu s děsivými scénami. Tohle je něco, co se rozhodně nedaří každému. Zde je to podpořeno i dobrým příběhem. (01.03.2014)

První oběť je nalezena za jasného dne a vyšetřování začne ihned. V jednom z dalších záběrů vidíme v nějakém bytě dívat se matku na televizi. Přijde dcera, přepne na jiný kanál a v něm zrovna komentátorka ohlásí, že se stala vražda. A my přímo v televizi vidíme zavražděnou, jak tam ještě nepřikrytá uprostřed noci leží (ano už se setmělo) a okolo ní postává policejní inspektor se svým týmem a něco dumají. Celé to komentuje pro televizi reportér. A dcera pozná v mrtvé svou kamarádku. No to byl panečku začátek, že jsem měl chuť to vzdát asi po deseti minutách. Vcelku jednoduchý a čitelný příběh, žádných napínavých momentů jsem se nedočkal. (30.03.2008)

Ortodoxní příznivci gialla budou pravděpodobně zklamáni, neboť Duccio Tessari kombinuje tenhle specifický taliánský žánr s prvky sarkastické kriminálky, thrilleru a soudního dramatu, přičemž hlavní pozornost zaměřuje na samotný akt vyšetřování než na způsob provedení vražd (krve je zde opravdu pomálu). S až chladnokrevnou precizností pomocí různých vědeckých metod jsme svědky postupného osvětlení vraždy sedmnáctileté studentky, jejímž pachatelem se zdá být moderátor sportovních zpráv. Vedle hlavního motivu však Tessari rozehrává několik mikropříběhů, které zdánlivě hladké vyšetřování zanášejí stopami pochybností (nevěra manželky moderátora s právníkem, další mordy) a víceméně logicky směřují k finálnímu obratnému rozuzlelní s odzbrojující hudební smyčkou Gianni Ferria. Ve výsledku se tak celkový dojem blíží spíše k lehčímu průměru, ale vzhledem k nostalgii po klasických italských detektivkách musím ještě jednu hvězdičku přitlačit (18.02.2006)

Dobré, aj keď trošku pomalé giallo/ súdna dráma. Miestami som sa, hlavne na súde, trošku strácal, ale nakoniec to vykrištalizovalo do solídného, zamotaného, ale jasného záveru. Dúfam. Vynikajúca hudba, krásne Taliansko, výborne natočené a nádherná Ida Galli, jedna z kráľovien giallo filmov tej doby, k tomu. Spokojnosť, hlavne pre pokročilých giallo fans. EDIT: Druhé pozretie a množstvo vecí sa vyjasnilo. Krásne natočený film s neskutočnou hudbou. Zatiaľ štyri hviezdy, ale s potenciálom na maximum. (01.08.2021)

Krásný název, ale upřímně jde o giallo které mě osobně moc nechytlo, a to i přes velmi realistické vykreslené policejního vyšetření (forensní patologie+soudní proces, muž držen v kleci v soudní síni-nevídané!, velkých a důvtipných záběrů do minulosti, pro důležitost a objasnění celého případu). Dwi řekl první větou vše, a já jen dodám že kdyby tu bylo více akce, méně dialogu, více vražd a explicitího násilí a obrazně velkých scén, případně větší nahoty, hodnotil bych nejspíš jinak, ale jinak neuvěřiteně bohatý a rozmanitý hudební doprovod, včetně Tschajkovského klavirní klasiky B Minor, byl parádní a krásně splynul s příběhem a originální Ferrio hudbou, tady sem nakonec musel dát přeci jenom o hvězdičku víc. Herecké výkony a jednotlivé charaktery mě tentokrát ale vůbec nezaujaly. Titulní postava byla docela prkenná. Neříkám však že film po technické a umělecké stránce nebyl parádní, ale za velký a zásadní film v žánru jej rozhodně nepovažuji, náhlý konec byl docela zklamáním. Přednost dám spíše Tessariho poliziesco kouskům (celkem 6 záležitostí). (11.05.2011)