Na stříbrném glóbu

NE! Nezájem, tohle fakt nikoho trumfnout nemohlo! Žulawski evidentně chytil záchvat pseudofilosofující grafománie a odněkud z prdele špatně integrovaného psychedelického zážitku vytáhnul několik nůší banálních a nesmyslných blábolů tvářících se jako něco co prostě musí být stráááááááášně hluboké a mystické..Onanistickým řezem na to narouboval křesťanskou symboliku, natáhnul to do mnohagenerační ságy a nakonec ve své aroganci přistoupil až k realizaci. Režie v tomhle případě evidentně znamenala vybičovat herce k co možná nejhysteričtějšímu a nejexpresivnějšímu projevu (asi aby divák hned neprokouknul, že scénář je jen mumlání retarda.... Věřím, že jedině hypsterský hype (který i mě nalákal) to táhne procentuálně nahoru, protože tohle není ani dost obrazově a technicky vytříbené (jako třeba Stalker), Ani chytře napsané a dobře zahrané(jako třeba Obi,Oba)... Žulawski evidentně vypouští z huby věci o kterých vůbec nic neví (narozdíl od např. Jodorowského, který své mystické scénáře může opřít o desítky let studií a zkušeností)... Jediné co jsem schopný mu férově přiklepnout je, že pravděpodobně vymyslel found footage koncept, ale více ani ťuk... Kdo mě sleduje, ví, že od filmu čekám hloubku, očekávám účast diváka, nevadí mi pomalé tempo, výkladová nejednoznačnost ani jistá nevsřebatelnost...Ale tohle je úplně mimo... (28.10.2016)

Pseudofilozofický blábol plný expresivního herectví a found footage záběrů, kde kamera zběsile pobíhá po scéně a herci hystericky vykřikují repliky stylu „pravda je to, co říkáme!“, „svoboda je v nás!“, "moje sílo, proč jsi mne opustila?“ a podobná moudra, bez nichž bych jinak neusnul a život bych už nikdy nepochopil. Co je mi platné, že se realizací byly problémy, že šlo o nákladný projekt apod., když celkově to nedává smysl, odnikud nikam nejde, scény by se klidně mohly zaměnit, a ani to řekněme surrealistické pojetí se nijak nevyvedlo. (28.07.2014)

Na striebornom glóbe sa dá objektívne zhodnotiť a okomentovať až po tom, čo ho človek vidí minimálne dvakrát a pre istotu si stopuje film v momentoch, v ktorých sa potrebuje pristaviť pri ďalšej filozofickej úvahe nad zmyslom života a podobne. Alebo by bolo najlepšie si prečítať scenár, kde sa môžete ľubovoľne zamýšľať aj hodinu nad práve prečítanou replikou a zistiť jej význam. Ide samozrejme o intenzívny vizuálny sci-fi zážitok, ktorý zapadá viac do konca sedemdesiatok než osemdesiatok, takže áno, je škoda, že film nevyzerá presne tak, ako Žulawski chcel. Žeby ale v takom prípade išlo o poľskú Vesmírnu odyseu si nemyslím, stále ide o výrazne autorský a divácky málo prístupný art. (19.03.2023)

Toto bol pre mňa zatiaľ ten najnáročnejší film aký som kedy videl. Toľko poetiky, filozofie a neuchopieľného deja som ešte, hádam, ani nezažil. Bola to báseň, s mnohými existenciálnymi múdrosťami, ktoré by som si radšej prečítal v čisto poetickom spracovaní ako pozeral na tak nepochopiteľné výjavy. Významný Poľský režisér Andrzej Żuławski, pre mňa známy filmom POSSESION, ktorý bol v Veľkej Británií zakázaný a umiestnený do vyše sedemdesiatky zakázaných video nasty. Ale pritom to bol nemierne silný poetický, surrealistický film, ktorý existenciálne poukazoval na konflikt, rozpad a rozklad vzťahu.. Snímka je tak psychicky ťažká, že hlavnej predstaviteľke trvalo niekoľko mesiacov, kým sa zbavila traumy z natáčania.... Ale vráťme sa späť k tomu to sci-fi, sa rozhodol, že nakrúti toto monumentálne sci-fi o kolonizácií iných planét, avšak režim mu prekazil jeho plány. Film sa nakrúcal ešte v 70´s rokoch, kým svoju skazenú ruku k dielu nepridali aj komunisti a tým, že snímka obsahuje nespočet veľa odkazov na kresťanstvo a vieru, bolo jasné, že im to v momente pretrhnú. V roku 1977 sa zastavilo natáčanie, všetky rekvizity im zobrali a zničili. Film sa ako tak dokončil, teda boli poskladané fragmenty, až v roku 1988. Prázdne miesta ktoré neboli dokrútené, sú pozliepané zábermi z mesta Krakov a iba okomentované režisérom. Ale tak či onak.. Myslím si, že ani to by tomuto kúsku nepomohlo, pretože je tak nezrozumiteľný, že sa na to nedá pozerať 2 hodiny v kuse.. Monotónne zobrazovania tých istých priestorov a pláží, stagnujúci posun, nezrozumiteľné rituály a celí dej, diváka iba uspávajú. Na jednu neobývateľnú planétu stroskotá vesmírna loď. Prežijú iba traja astronauti, žena a dvaja muži... Možno traja No a z nich sa zrodí celá obrovská kolónia ktorú sledujeme niekoľko storočí... A možno to tak nie je. Neviem. To sa s toho nedá pochopiť, keďže v rozhovoroch iba recitujú nejaké životné múdrosti a každou ďalšou minútou, je ich tam viac a viac. Množia sa ako králiky. Ak som správne pochopil ústrednú myšlienku, prišiel som na to vďaka záverečnému ukrižovaniu, tak tá znie, nech sa ľudské plemeno dostane, do hociktorej časti vesmíru, jej osud a bremeno sa bude opakovať stále. Náročné ale rozhodne som si to nevychutnal, tak ako som čakal.. Bohužiaľ (14.07.2015)

...vadily vám někdy v Solaris alobalové stěny korábu? Mně ne. Tady na tom ty paruky taky ne. Šílená kvalita barev v (jediném dochovaném?) exempláři co je ke stažení na netu evokuje Jakubiska: zničené negativy Zbehovia a pútníci a Dovidenia v pekle priatelia, taky jeden dodělaný po X letech. V Na srebrnym globie je především novátorské snímání - přiznání snímání, případně simulace "snímání okem" (Enter the Void!), do toho "skákavé" střihy - sem tam vynechat okénko (5 Obstructions!). První polovina se takřka celá nese ve znamení reinterpretace mýtu o Adamovi a Evě. Druhá půlka je naplno ponořená do pro Zulawského typického halucinačního běsu s motivy pašijí. Přibývají postavy a zápletky, celé je to rozrostlé do obrovské epičnosti, žánr je neustále rozrušovaný kostýmy (K. Janda jako dáma třicátých let!), formu tříští i vstupy režiséra, který při záběrech současného Polska, či krajiny popisuje, co se mělo v ten daný moment dít, ale nestihlo se do zákazu panem Szcukou (pěkné jméno pro cenzora). Nejvíc filmu ale neškodí tahle vyrušení. Nepřesvědčivé jsou jednak dlouhé filosofické pasáže, pojímané většinou jako hystericko-epileptický záchvat herce, především ale nefungují chabou výpravou na dřeň odhalené pasáže à la Star Track – ten mezihvězdný patos, který uneseme v béčkové scifi nejde dohromady s krví Źulawského dramat, s filosofujícím zcizováním v postavách „herců“, nefunguje to ani s estetikou fantasy (ze Zaklínače jsem viděl první díl a byl pro mě synonymem určitého druhu špatného filmu – Na stříbrném glóbu je takřka celé jako Zaklínač, člověk se přes to musí přenést); smixované je to celé ke všemu ještě i s nábožensku tématiku (ne, toho pěkného ukřižovaného blonďáka oprskaného krví prostě NEMOHLI Poláci pustit – to hraničí s naivitou). Některé motivy, jako sex s mimozemšťanem, přenesl režisér bez vícera žvanění zcela ústrojně do následujícího Possession – loutka mimozemšťana (či co to bylo…) byla ale mnohokrát přesvědčivější. Bohužel – celé je to jen nákrok: pěkně drahý (10 let bez Polska, 20 do dalšího polského filmu). Zulawski se s neuvěřitelnou vervou pouštěl do věcí, které měnily podobu zažitého kina, které bylo obtížné dotáhnout, které měly minimum naděje na širší ohlas. Škoda, že to už zabalil. (16.01.2011)