La casa dalle finestre che ridono

Svojho času to musel byť totálny shocker a minimálne čo sa atmosféry týka, má tento snímok čo ponúknuť aj dnes. V natoľko absurdnom psychu je skutočne nemožné hľadať akékoľvek nedostatky ohľadne deja, divák je veľmi skoro prinútený odhodiť i to najmenšie racionálno a bezmocne sa nechať viesť do najčiernejších zákutí zlotrilých duší, ktoré sa po celých sto minút pramálo starajú o akékoľvek pravidlá a v priebehu päťminútového finále ich nie len vysmejú a pochovajú do najhlbšieho zabudnutia, ale nadôvažok tak urobia s notnou dávkou zvráteného šarmu - skoro až neodolateľne... Dokonalé dielo! (02.04.2007)

Dusné giallo (bez vraha s koženými rukavicami) so skvelou kamerou, vynikajúcim tajomným príbehom, dobrým castingom (sympatický hlavný hrdina), pochmúrnou hudbou a klasicky talianskym šialeným koncom, z ktorého som mal zimomriavky, aj keď som tušil, ako sa to skončí. Veľkou slabinou je nevyvážený scenár, viacero hluchých miest a fakt, že Avati nezvláda udržať atmosféru v prechodoch medzi vypätými scénami. Ale aj po dvoch týždňoch, odkedy som film videl, stále na neho myslím, takže jednoznačne 100%! Pre fanúšikov gialla povinnosť. (12.09.2016)

I když giallo není úplně tak příliš můj šálek čaje, velmi rád se na nějaké občas podívám. Zde jsem zvolil nadmíru dobře. Předem upozorňuji, že kromě závěru a úvodu, se nejedná o žádné napínavé a dechberoucí gore masakry s jednoduchým rozuzlením. Právě naopak, film mi přišel až neuvěřitelně "argentovský" ... A i když jsem zřejmě nikdy nepochopil zcela "genialitu" Argentova Deep Red, zde čišila z každého záběru kamery podivná, zvláštně neuchopitelná nechutná atmosféra. Vyloženě "pocitový horror/pocitové giallo", jak někteří nazývají. Jako by něco stále "viselo ve vzduchu". Krásná krajina, špičková kamera, "slizský" pocit z většiny scén, velice pomalé tempo, které paradoxně nezrychlí ani v samotném finále. Výborný film a excelentní giallo, v rámci žánru naprostá špička. Bohužel, té krve přece jen pro mne mohlo být trochu víc (tak dva, tři kýble ...) a bylo by to za plný počet... (26.12.2008)

Avati točil horory jen zřídka, ale když už se k tomuhle žánru odhodlal, slavil úspěchy, alespoň co se fanoušků týče. The House with Laughing Windows není zcela klasickým giallem, ve kterém řádí maskovaný vrah v černých rukavicích. Jeho nejsilnější stránkou je atmosféra vesnice uprostřed mokřad, jejíž obyvatelé skrývají tajemství. Divák tu prostě cítí, že není všechno v pořádku. Napětí se chvílemi zažírá pod nehty a stále víc začíná být jasné, že zlo tu má nečekanou, neuchopitelnou podobu. Závěr je vygradován naprosto excelentně, škoda jen toho prostředku, v němž se nic neděje. Jinak název mi přijde nesmyslně zavádějící. (27.10.2011)

Naivní restaurátor Stefano se pokouší odhalit tajemství spojené s autorem fresky v kostele. Svatý Sebastian na ní není vyobrazen s šípy v těle, ale s dýkami. Po jeho bocích stojí šklebící se ženy... Čím je Stefano blíže pravdě, tím více se naplňuje jeho osud. Jeden z těch divných Avatiho filmů, kterým se v 60. a 70. letech v Itálii dařilo. Několikrát jsem si během filmu vzpomněl na pozdější, ale mnohem lepší, Fulciho Beyond. Chybí okázalá krása typická pro podobné snímky, a přesto se najdou obrazy působivé (letní krajina s oslepujícím sluncem by měla působit hřejivě, ale naopak z ní dýchá zlo) či spjaté s uměním (výzdoba domu, všudypřítomné, byť často fantizijní až dekadentní, obrazy; či stopy po dávné honosnosti - oprýskané zdivo, drolící se štuky, rozpadající se domy). Chyby hlavní postavy jsou časem až ubíjející, a tak samotný konec nepřekvapí. Čekal jsem více fantazie a možná i zvrácenosti, na druhou stranu jsem si ale užil zvláštního neklidu a stísněné atmosféry. 3,5* (15.02.2018)