Pasažerka

Luxusní loď na cestě z Jižní Ameriky do Evropy. Němka Lisa (Aleksandra Slaska) se velice těší do své vlasti. Avšak v Southamptonu přichází na palubu žena, o které se Lisa domnívá, že je Martou, Polkou (Anna Ciepielewska), s níž se setkala v Osvětimi, kde byla před lety dozorkyní. Ve třech retrospektivách si připomíná svoji minulost. Nejprve to jsou pouze cáry vzpomínek, ve druhé verzi, již vypráví svému muži, který toho o ní příliš neví, se snaží postavit do nejlepšího možného světla. Teprve napotřetí se pravda ukazuje v celé své nahotě... Film, jenž se s realitou koncentračního tábora vyrovnává pronikavými, kmitajícími obrázky, je posledním dílem polského režiséra Andrzeje Munka (1921-1961). Jeho tragická smrt přerušila práci na filmu, jejž dokončili jeho přátelé až o dva roky později. Nenatočili ani o metr více, i když bylo známo, že Munk chtěl lodní scény provést ještě jednou. Byly použity fragmenty fotografií, čímž podle mínění některých kritiků vznikl dojem "vnitřního napětí a estetické podrážděnosti". Díky své neúplnosti se film těžko hodnotí a není příliš lehce stravitelný. (28.01.2005)

To, co bych chtěl na filmu vypíchnout, je ta úžasná úcta dodělávky před zesnulým režisérem (nebo se to aspoň tak jeví)... Vedle případů, kdy režisérům ukradnou film, přetočí ho a vystříhané scény spálí, je tady opravdu krásně uctivě přistoupeno k původnímu dílu... Nedokončené scény promlouvají skrze fotografie a vypravěč předkládá možnosti... Film není dokončen, ale tohle dává alespoň svobodnou představu bez znásilnění Munkovy vize.. A vzhledem k tomu, co jsem viděl v Člověku na kolejích, tak věřím, že by film ještě mnohé nabídl... (31.01.2011)

Keď som si Pasažierku pozrel po pol storočí, už na mňa nezapôsobila tak, ako vtedy. Veľmi jej škodí, že ide o torzo filmu, ktorý nemohol byť nakrútený celý: Aj keď je to pochopiteľnejšia situácia, ako keď film zmrzačí producent, dohadovanie sa o tom, ako to režisér asi zamýšľal nepatrí medzi povinnosti diváka a mohol si to odpustiť aj jeho blízky priateľ, ktorý sa podujal fragmenty filmu poskladať do akého-takého zmysluplného celku. Malo ísť o veľkú tému, veľkú morálnu drámu, mohol to byť skvelý film. Ale na rozdiel od minulosti teraz hodnotím to čo je a nie to čo mohlo byť. Preto iba tri hviezdičky. (24.11.2018)

(KSE - P) PASAŽÉRKA s sebou přináší hned několik problémů, pokud se k ní člověk rozhodne kriticky vyjádřit nebo ji vůbec nějak hodnotit. Nelze si odmyslet faktickou stránku věci, tj. že jde o nedokončené dílo, jehož režisér zemřel během natáčení při automobilové nehodě, a tak si můžeme pouze domýšlet, nakolik by mohl vypadat výsledný tvar. Ten se odhaduje mnohem lépe, než je tomu u jiného snímku s podobným osudem, CALIFORNIA DREAMIN´ (BEZ KONCE), protože nejde o debut. (Ačkoliv je možné namítnout, že u rumunské dramedie lze mnohé usuzovat z Nemescuových krátko- a středometrážních počinů.) Máme tak tendenci předpokládat, že prezentovaný materiál je příslibem - vzhledem k tragické události - nenaplněného velkého potenciálu, což umocňuje ještě fakt, že měl Munk v plánu scény z lodi přetočit, jelikož s nimi byl nespokojen. Pokud ale odhlédneme od "co by bylo, kdyby", vyjeví se před námi žánrově obtížně klasifikovatelný a navíc své vlastní pravidla nedodržující film. Nelze se ponořit do fikce, když sledujeme dochovaný natočený materiál, protože jsme vytrhávání mnohdy zbytečným voiceoverem, který nám má potřebu dovysvětlit myšlenkové pochody postav. Není možné k dílu přistupovat jako k dokumentu, když je pátrání po materiálech a jejich rekonstrukce opomenuta. Munkův přítel, který se projektu ujal, navíc deklaruje, že nebude fabulovat a cokoliv přidávat, ale přesto si v závěru neodpustí nastínění několika vlastních hypotéz na základě fotografií, ačkoliv skutečný konec neznáme a pravděpodobně se ho nikdy nedozvíme. Nechci nijak popírat záslužnost celého projektu i uctivé zpracování všech, kteří se na něm podíleli, ale z hlediska dnešní doby by PASAŽÉRKA byla při nejlepším průměrným bonusovým materiálem na DVD. Nabízelo by se tak srovnání s objevenými vystřiženými scénami z MODRÉHO SAMETU Davida Lynche, ale to by vůči ní vzhledem k dobovému kontextu nebylo fér. (25.01.2012)

Takisto ma mrzí, že hodnotím iba "pracovnú verziu" a pripadal som si miestami ako pri Stroheimovom Greed. Munk mal talent. Výborne využíval juxtapozíciu, vedel narábať s hĺbkou ostrosti aj s klasickými zábermi. Lavíroval medzi účinným sprostredkovaním emocionality a psychológie. Takýto zosobnený pohľad na hrôzy 2.svetovej vojny by aj dnes neprišli vyprázdnené a 100razy variačne opakujúce sa. A to je čo povedať! (18.06.2018)