Grazie, zia
Obsahy(1)
Alvise (Lou Castel), syn bohatého průmyslníka, předstírá. že je paralytický, čímž protestuje proti společnosti kolem sebe. Mladík z invalidního křesla trousí zlomyslné poznámky a urážky. Rodiče při odjezdu do zahraničí svěří Alvise do péče jeho tety Ley (Lisa Gastoni), která je zkušenou terapeutkou. Lea má dlouhodobý vztah s ješitným novinářem Stefanem (Gabriele Ferzetti). Teta chce upřímně Alvisovi pomoci, ale co začne jako nevinná terapie, se brzy změní v psychologický boj s řadou morbidních her s atmosférou smyslnosti. (curil)
(více)Recenze (4)
ocenenia : MFF Cannes 1968 - Nominácia na 1. cenu (festival bol predčasne ukončený kvôli masovým protestom mládeže) ()
Rezisersky je to ciry amaterizmus, navyse aj zavana sexualitou, obavam sa ale, ze incestom : 15 % ()
Výborná studie vztahu rozmazleného a citově frustrovaného mladíka ke své tetě, z níž čiší neskutečně provokativní sexuální napětí. To je ostatně cítit z každého jejího pohledu a z každé situace, kdy se objeví na plátně. Není možné se nezmínit o vynikající hudbě, jejímž autorem je Ennio Morricone. Dlužno také podotknout, že Samperi tento snímek natočil ještě jednou, o pět let později (1973), pod názvem Zlomyslnost. Do hlavní role pak obsadil Lauru Antonelliovou a příběh lehce pozměnil. Tentýž námět byl ještě jednou použit ve filmu Grazie ... nonna z roku 1975, kde hlavní roli svůdné ženy patřila Edwige Fennech. ()
Tak jsem se šel podívat, co lze taky natočit v mém věku. A nebylo to zúplně špatné, nicméně vzhledem k provokativnosti námětu (děkuji, tetičko!) jaksi bez švihu, patrně zážitek k zapomenutí – kdyby ovšem nebylo hudby Ennia Morriconeho. Ta provázala, co by jinak drželo pohromadě asi dost obtížně, a výrazně utvořila atmosféru filmu: grazie, zio. (e arrivederci, U. H.) ()