Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi

William Shakespeare na nich spáchal strašlivý hřích. Z nicoty je náhle přivedl do světa, kterému nerozumí (ale občas se jim do úst derou podivné cizí repliky), do světa, který se nechová podle pravidel logiky. A ti dva ani nevědí, který je který, ale nebylo vám to při sledování Hamleta vlastně jedno? Zkrátka: Stoppardův mistrovský divadelní apokryf, který si pohrává se shakespearovským obrazem světa jako divadla a rozprostírá ho do absurdního rozměru divadla v divadle v divadle (viz. loutková scéna, která ještě posiluje rafinovanost Hamletovy hry s králem). Humor Stoppardova dílka je suchý a černý jako kašel, výkony Rotha i Oldmana padnou jako prdelka na nočník. Navíc jazyk divadelní hry/filmu může co do hravosti směle soupeřit s jazykem mistra ("slovní tenis" obou hrdinů je jeden z nejbrilantnějších dialogů, které jsou ve filmu k slyšení). Parodie ve svém žánru rovná dokonalostí Hamletovi. Skvělé, vtipné, intelektuální a přitom nepovýšené! (01.02.2004)

Rosencrantz a Guildenstern jsou zmatenými účastníky Tragédie o Hamletovi, nicméně jsou s ní kompatibilní asi jako B.Maher a R.Dawkins s křesťanskými veletrhy. Racionálním uvažováním se neustále snaží dopátrat podstaty své existence, ve světě kterému nerozumí. Přitom ani pořádně neví, který z nich je Rosencrantz, který Guildenstern a ke všemu si pamatují jen to co si o nich pamatujeme my diváci ( tedy jen to co se událo od začátku filmu). Kontrast mezi nimi a světem, ve kterém se ocitli, je dobře zobrazený hned v prvních minutách snímku, kdy si házejí mincí a navzdory pravděpodobnosti jim 157krát po sobě padne hlava. Průsečíkem jejich chápání a světa ve kterém uvízli jsou potulní kejlkíři (v čele s Dreyfussem), kteří jim ve svých vystoupeních odkrývají skutečné události jejíchž jsou a budou účastníky (tedy Shakespearův Hamlet) a zároveň i poměrně nepříjemný fakt, že vlastně nejsou pro toto dílo vůbec podstatní, nemohou ho změnit a nemohou cokoli udělat se svým osudem (který se nevyvíjí zrovna podle jejich představ). Tragikomická variace na tragédii, se spoustou úsměvných filozofických dialogů mezi dvěma hl. představiteli, kde je tím vtipnějším Gary Oldman coby opožděný Rosencrantzem (nebo Guildensternem?), který během filmu jen tak mimoděk skoro-objevuje některé základní fyzikální zákony. / "Life in a box is better than no life at all, I expect. You'd have a chance, at least. You could lie there thinking, "Well. At least I'm not dead." (08.10.2013)

Nebudu to hodnotit, ale zhruba do poloviny jsem se ukrutně nudil... A nedokoukal.. Oldmana i Rotha mam rád a oni jistě odvedli to nejlepší, ale mě to zkrátka absolutně nic neříká. Navíc, Shakespeare mě nikdy nezajímal. Vim, že existoval, že to byl španělský politik a básník, který si občas přivydělával prodejem vánočních kraslic, že byl upálen na hranici na ostrově Elba, kam byl vyhoštěn a kde byl vězněn spolu s Napoleonem a Mussolinim od roku 521 do roku 693, ale to je tak všechno, co vim... (08.07.2012)

„Třistačtyřiašedesátkrát hlava, to je asi rekord..." Tom Stoppard, zlínský rodák, a jeho nejznámější dílo převedené na filmový formát. Herecky brilantní a skvostně obsazené. Celý snímek stojí na dialozích, které jsou až neskutečně hravé, nepostrádají myšlenku a v nejlepším Shakespearově odkazu. Takový Hamlet "za oponou" aneb kralevic dánský z pohledu jeho dvou nejlepších přátel. Výborné to je i když všichni z originálu dobře víme jak tato dvojice nakonec dopadne. Přesto, že to děj klasického Hamleta ohromně obohacuje, tak toto dílo by fungovalo i samostatně, jelikož je hlavně a především o ústřední dvojici a jejich věčných a neřešitelných filozofických otázkách a "Hře na otázky". Geniální a nezapomenutelné. Srdcovka, na kterou nedám dopustit. Být více "filmová", tak jde o dokonalý snímek. Takto z toho přeci jen až moc "trčí" Stoppardova divadelní režie. (07.11.2007)

Jak by to asi dopadlo, kdyby se dvě vedlejší postavy z Shakespearova Hamleta dočkaly vlastního filmově-divadelního zpracování? Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi je film, který mě okouzlil především proto, že se dá vnímat jako jakási esej o Shakespearově díle, zároveň jako jeho jemná parodie a navíc rozvíjí jednotlivé zápletky a dobarvuje charaktery přesně v tradici hravého dramatikova jazyka. Hlavně je to ale film, který vás takříkajíc intelektuálně obohatí, aniž byste měli pocit, že se jedná o elitářskou patlaninu, kterou pochopí pouze pár vyvolených - jak totiž velí britská tradice, i v tomto filmu je přítomný suchý humor a narážky pochopitelné jenom tehdy, pokud víte, o čem se hovoří. Takže se před zhlédnutím rozhodně vyplatí přečíst si "originálního" Hamleta, a to alespoň třikrát tam a zpátky. (03.08.2011)