Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hannes vydělává peníze jako "zpívající námořník" v baru Große Freiheit. Jednoho dne se seznámí s Gisou, expřítelkyní svého zemřelého bratra. Zamiluje se do ní a prosí ji, aby se přestěhovala k němu do Hamburku. Gise také není tento mořský vlk lhostejný a proto souhlasí. Jednoho dne se ale Gisa zamiluje do protřeléhoho Willema. Když se o tom dozví Hannes, má pocit, že jeho život skončil a schyluje se k dramatickému finále. (frings)

(více)

Recenze (7)

StaryMech 

všechny recenze uživatele

Nacistické Ministerstvo národní osvěty a propagandy si prý od filmu hodně slibovalo - měl být důstojnou poctou německému obchodnímu námořnictvu. Ještě před natáčením nechal Goebbels změnit jméno hlavního hrdiny z Johnnyho na Hannese a k původnímu názvu "Gro3e Freiheit" (česky "Velká svoboda"), připouštějícímu možnost jinotajné ironie vůči Říši, připojit dovětek "č. 7", aby bylo jasné, že tvůrci mají na mysli opravdu jen jméno ulice v St. Pauli. Stále sílící bombardování Hamburku a Berlína bylo hlavním důvodem, proč se práce posléze přesunuly do barrandovských ateliérů, což přišlo tvůrcům vhod - octli se tak na okraji zorného pole cenzury. (V Praze se také v prosinci roku 1944 uskutečnila premiéra; záhy po ní byl film v Německu zakázán, poprvé se ve své vlasti promítal až v září 1945.) Käutnerův záměr natočit dílo prosté všudypřítomné ideologie bohužel nemění nic na skutečnosti, že snímku vládnou klišé šestákové mariňácké romantiky. Režisér v roli námořníka Karla. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejlepších filmů 40. let, to je Große Freiheit Nr. 7 s blonde Hansem v hlavní roli. Na příběhu z hamburského přístavu je něco až magického. Proplétají se v něm příběhy námořníků, ženštin všeho druhu, ideály a zklamání a samozřejmé je, že mezi tím vším morálním bahnem vzklíčí mladá láska. Tentokráte v podání Albersovy oblíbenkyně Ilse Werner (se kterou točil již Barona Prášila) a štramáckého Hanse Söhnkera, který byl říšským Chevalierem. Můj milovaný vamp Hilde Hildebrand pak už jen dodal potřebný sex appeal. "Ein Wind weht von Süd und zieht mich hinaus auf See! Mein Kind, sei nicht traurig, tut auch der Abschied weh..." ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Klaním se. V sále bylo vedro jak v pekle a ohlásily se mé spánkové resty. Ale pro Hanse Alberse a jeho La Palomu jsem prostě musela všechno fyzické strádání přetrpět. Jeden z prvních barevných německých filmů se natáčel hlavně v Hamburku, ale částečně i v Praze, kde měl také premiéru, protože v Říši byl Goebbelsovým nařízením zakázán. Bohužel nemohu moc sloužit ohledně historických okolností, které ale jistě stojí zato. Každopádně mohu říct, že atmosféra pochybného podniku, ve kterém vysedávají nachmelení deutsche Seehelden a lehké árijky, mi naprosto vyhovovala. Albers hraje skvěle, příběh má spád a donedávna mně zcela ukradený Helmut Käutner mě začíná velmi zajímat. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Zajímavý film, sám o sobě velmi dobrý, atmosféra Sank Pauli jedinečná. Film byl za Goebbelse zakázán jako antiheroický a demoralizující, problémem je ale doba vzniku. Pokud se filmovalo v roce 1944, pak už Hamburk nestál - spojenecké nálety jej zničily v době od 24..července do 3. srpna 1943 (oprace Gomora); traduje se, že ohnivou smršť bylo vidět až ze šumavských kopců. Film měl premiéru 15. prosince 1944 v Praze (na Barrandově), kde se zřejmě značná část filmu točila či dotáčela - na to by to chtělo už odborníka. "Velká svoboda" č. 7 je název z jedné nejstarších hamburských ulic a podle filmu i nejzábavnějších. - A navíc je tu názorně objasněn známý slogan: " Kennen Sie Köln? Ne, meine Braut ist die See." ()

Galerie (15)

Zajímavosti (8)

  • Představitel hlavní role Hans Albers vytěžil ze své obrovské popularity na svou dobu neuvěřitelný honorář. Přestože se netajil antipatiemi k nacistickému režimu, ministr propagandy Goebbels jen nerad schválil jeho honorář ve výši 460 000 marek. (argenson)
  • Točilo se na proslulých místech Hamburku: v Reperbahnu, Sankt Pauli, Hippodromu a v proslulé námořnické hospodě „Zur grosse Freiheit“. (sator)
  • Film se začal natáčet v Hamburku, ale po spojeneckém bombardování se štáb přemístil do Prahy, kde byly postaveny kulisy slavného hamburského bulváru Reeperbahn. Nakonec se znovu točilo v Hamburku, kameraman Werner Krien ale musel odvést mistrovskou práci, aby se v žádném záběru neobjevily rozbombardované domy. Stejně tak režisér Helmut Käutner dbal na eliminaci fašistické reality a kvůli natáčení všechny lodě v přístavu vyvěsily vlajku města Hamburku, aby se nikde neobjevily hákové kříže. (argenson)

Reklama

Reklama