Reklama

Reklama

Deník jeho ženy

  • Rusko Dněvnik jego ženy (více)

Obsahy(1)

Tragické drama o lásce a osamění, o osobním životě velikého ruského spisovatele a držitele Nobelovy ceny – Ivanu Buninovi. Děj se odehrává v 1. polovině 20. století, v době, kdy Bunin píše svá nejlepší díla, která mu také vynesou zaslouženou Nobelovu cenu. Jaké to je, být ženou génia? Jaké to je, být známým spisovatelem, který musel opustit svou rodnou zemi a přemýšlet nad tím, že se už do Ruska nikdy nevrátí? Jaké to je, být jeho milenkou? O tom všem nám vypráví film zachycující poslední roky Buninova života, okamžiky, kdy se po dvou neúspěšných pokusech přeci jen stal laureátem prestižního ocenění. Snímek také zachycuje jeho přežívání ve Francii, strádání, hledání soucitu u lidí, kteří jej nechápou, a na druhou stranu podrážděnost vůči lidem, kterým na něm záleží. A když se na konci osamocený, pouze se svou věrnou ženou, vydává Bunin do Itálie, nejspíš už tuší, co se má stát. (Seminář ruských filmů)

(více)

Recenze (2)

IdaHutt 

všechny recenze uživatele

Kdybych se nemusela dříve podrobně zabývat Ivanem Alexejevičem Buninem, asi bych byla s tímto snímkem spokojenější. Jenomže jsem deformovaná, takže biografické drama bylo pro mě trochu zklamáním. Uznávám, že se film odvolává především na deníky Buninovy druhé manželky Věry Muromcevové, a že proto i úhel pohledu je její. Avšak přece jenom dle mého názoru došlo ke zbytečnému zúžení obrazu Buninova více než třicetiletého života ve francouzské emigraci na pár epizod, v nichž šlo hlavně o spisovatelův mimomanželský vztah a manželskou krizi. Chybělo toho až příliš mnoho - a to nejen ve smyslu zmínek o jeho tvorbě, ale i o jeho životě. Chybělo vykreslení výjimečné pozice, kterou Bunin zastával mezi ruskou literární emigrací, chybělo přesnější zachycení jeho světonázoru a jeho vztahu k ruské kultuře, chybělo např. i jeho odmítnutí kolaborovat s fašismem za války, a to i za tu cenu, že doslova hladověl, chybělo toho prostě příliš, dokonce chyběla i sebemenší informace, že měl před Věrou i první manželku, oděskou krásku z bohaté rodiny, ba dokonce měl i syna, jenž však brzy zemřel. Přesná byla scéna s Puškinovou vnučkou oslavující vítězství Rudé armády u Stalingradu, jelikož Bunin za války velmi pečlivě sledoval dění na východní frontě a skutečně ve svém deníku šťastně zaznamenal vítězství Rusů u "Caricynu". Film stojí za zhlédnutí, a to opakované, přece jenom je však škoda, že toto vysoce atraktivní téma tvůrci nevyužili lépe a komplexněji. ()

Galerie (36)

Reklama

Reklama