Pes baskervillský

Dielo Arthura Conana Doyla leží v troch zväzkoch SPKK z konca päťdesiatych rokov v mojej knižnici. Je to detektívna klasika a ako každá klasika sa ťažko prevádza na filmové plátno. Asi je to tým, že väčšina divákov má veľmi konkrétnu predstavu ako by malo prostredie diela vyzerať, ako by mal hrdina vyzerať a konať, takže vôbec nie je jednoduché týmto divergentným názorom vyhovieť. Videl som staršiu verziu z roku 1959 a dnes televíznu verziu z roku 1983. Je nepomerne lepšia, postavy sú bližšie mojej predstave a už nepotrebujem vidieť žiadnu ďalšiu verziu. Okrem toho klasické diela ostávajú aktuálne iba v prípade, že sa zaoberajú nestarnúcimi témami. Takou detektívka určite nie je. Preto som ani pri tomto vydarenom prepise nesiahol po štyroch hviezdičkách. Aj keby sa za to prihovárali Cowley so Spikingsom. (11.01.2020)

Nejspíše jsem žádnou jinou adaptaci Psa baskervillského neviděl, ale to vůbec nevadí. Tahle je totiž nejlepší. Temná a pochmurná atmosféra zamlžených blat, bažin a nekonečných kopců a vřesovišť na vás dýchá ze všech stran. Miluju tyhle filmy. V takovém prostředí by se i vlci samotáři cítili stísněně. (11.09.2011)

Nemôžem si pomôcť: Ian Richardson je síce typovo výborný Sherlock, ale spôsob, akým hrá, mi absolútne nesedí: je milý, príjemný, až potmehúdsky, skrátka také slniečko... a doktor Watson aj s detektívom Lestradeom mi pripadali až príliš prostoduchí "ňoumové".. ani réžia mi nesadla, nemôžem preto zdieľať všeobecné nadšenie. (Napriek skromnejšiemu vyzneniu mi napr. verzia s Jeremy Brettom pripadala zaujímavejšia a atmosférickejšia.) (17.11.2017)

Nejzdařilejší zpracování nejzdařilejšího příběhu o detektivovi z Baker Street. Atmosféra by se dala krájet jako mlha z blat, pes působí opravdu hrůzostrašně, Ian Richardson skutečně JE Sherlock Holmes, Donald Churchill skutečně JE dr. Watson, Martin Shaw opravdu působí jako navrátilec z Ameriky, Stapleton je slizoun prvního řádu a slečna Stapletonová je prostě neodolatelná. 100%. (24.04.2011)

Nemá smysl opakovat už vyslovené. S Ianem Richardsonem i Donaldem Churchillem jako Holmesem a Watsonem jsem zcela spokojen, charismatičtějšího baskervillského psa jsem zcela jistě neviděl, humor je přítomen alespoň v dialozích, zdánlivě je tedy vše v pořádku. Přesto musím říct, že zatímco u verze Psa baskervilského z roku 1958 jsem si liboval, jak je přímočará, verze 1983 poslušně projde všemi slepými uličkami příběhu. Pietně zachovává všechny postavy, které Doyleovi umožnily zpracovat námět na povídku v rozsahu románu, i když příběh zhruba půlku z nich vůbec nepotřebuje. Všechny jsou dobře charakterizované (a často odlišně od starších verzí), jejich jednání je zdůvodněno, ale je jich zkrátka moc a aby se každá postava dostala ke slovu a každá doklopýtala ke své vlastní pointě, film se v druhé polovině místy příliš vleče. Znamení čtyř se stejnou dvojicí se mi líbila přece jen víc. 70% (29.11.2010)