Walpuržina noc

Ja tie Naschyovky proste milujem. Táto bola jedna z prvých, všetci zúčastnení boli plný energie, nadšenia a na filme je to sakra poznať. Aj keď Naschy a jeho dvorní režiséri to podľa mňa nikdy neodflakovali, naopak, bolo to stále lepšie. Každopádne, opäť krásne ženy, charizmatický vlkodlak, krásne gotická výprava, pribeh a prostredie, kvapka histórie, a na tú dobu odvážne gore a nahota, aj keď treba dodať, že sa to ešte iba rozbiehalo. Efekty a masky sú skvelé, každý zastaralý vlkodlačí chlp je stokrát lepší ako sekunda CGI. A upirky... Wau. Čierny závoj, spomalené zábery, upírie zuby. Aj strašidelná hudba je skvelá. Proste, klasický Naschy, ktorého si vždy rád pozriem znovu. (02.05.2022)

Vlkodlak vs. Upírka. Podobné názvy spíš lidi odrazují než přitahují a sám nechápu, proč je distributoři takto překládají. Přestože má tento horror všchny ingredience, které mám rád, nemůžu si pomoct a zbavit se pachutě určité "gulášovitosti" a někdy snad až přílišného tahu na bránu. Na druhou stranu se divák vůbec nenudí, ale stejně si myslím, že španělský horror má na svém kontě lepší fláky. Prostě průměr. Neurazilo mě to, ale ani neuzemnilo. (05.10.2006)

Horory s Paulem Naschym mám rád. Mají své zvláštní kouzlo na pomezí černých románů a pohádek. Kontrast města (civilizace) a venkova (spíše ustrnutí ve středověku) vytváří napětí mezi postavami. Zatímco vesničané se zdají býti v zajetí pověr, lidé z města si myslí, že vše lze vysvětlit rozumem. Není divu, že brzy dojde na černou magii, satanské obřady, upíry a vlkodlaky - jejich střetem příběh vrcholí. Dvě kamarádky přijedou do opuštěných míst zkoumat ruiny kláštera a hrobky pro svoji studijní práci. Objevení zapomenutého hrobu na křižovatce cest se jim stane osudným. Bouře, tvář pod závojem, hrob, mlha, zvedající se hlína, ruka....dlouhé zuby, uhrančivý pohled, krev. Krev a obnažené tělo se objevují poměrně často (hned v úvodu proudí rudá řeka mezi prsy nebožačky) v reálu i snových scénách. Některé obrazy dýchají skvostnou ghotikou - Genevieve, proměněná v upíra, se etericky vznáší přízračnou chodbou s kobercem z mlhy. Samozřejmě nechybí hrobka, chodby, kobky, lebky, červi... Hudba připomene hammerovské horrory, ale i Z.Lišku či skupinu Bauhaus. Jistě, místy úsměvné, jinde bychom dnes čekali větší otevřenost (byť se dočkáme prokousnutých hrdel, rozdrásaných tváří, vytrženého masa i useknuté hlavy), avšak přistoupí-li divák na hru, měl by být spokojen. (22.03.2016)

Zatial som s Waldemarom nemal tu česť, tak je to u mna začiatok serie Hombre Lobo, ale určite budem chcieť vidieť aj ostatne časti i keď niektoré sú zatial pre mna nedostupné, ale postupom času sa hádam odkryjú i tie. Paul Naschyho obľubujem a i tu dokázal svoje kvality, Klimovskeho napozeraného nemam, ale rezia sa mi veľmi páčila, tie spomalene zábery boli úchvatné. Lenže zub času sa do tohoto filmu zahryzol až príliš, hlavne maska vlkodlaka mi prišla strašne smiešna a aj znázornenie upíriek bolo viac úsmevne, ako hrozivé. Silne 3*. (31.10.2019)

Paul Naschy jako Waldemar Daninsky podruhé, León Klimovsky poprvé... Jak se později ukázalo, toto úspěšné spojení dvou velikánů španělského a argentinsko-španělského hororu, dalo vzniknout skvělému kusu, stavějícímu zejména na vynikající atmosféře... Klasicky jednoduchý, tragický příběh Waldemara, něco málo opravdu rudé krve a mnoho krásných zpomalených záběrů na pohybující se upírky dávají tomuto kusu opravdu osobité kouzlo... Minimálně pro fanoušky eurohororu povinnost... (03.03.2016)