Terminátor 2: Den zúčtování

Arnie již v jedničce slíbil, že se vrátí. A své slovo chlapa také poctivě dodržel. Co mu ovšem hází traverzy pod nohy je ulepený epilog, který jsem nikdy nepřenesl přes srdce (a ani to nemám do budoucna v plánu) a ostatně i triky, které jsou tu na Cameronovy poměry až nezvykle často jen samy pro sebe. PS: Jde o jeden z mála filmů, kterému HD ubližuje. Ve většině kaskadérských scén je díky krystalické čistotě obrazu lehce k rozpoznání Arnoldův dublér, který mu dvakrát moc podobný tedy není. (08.01.2010)

Trikařské orgie, špičková akce, chrabrý vůdce hnutí odporu John Connor jako usmrkaný fracek, pološílená Linda Hamiltonová, takřka nezničitelný T-1000 Robert Patrick, kdo nám chybí do party? Že by...že by...proč to psát, stejně to všichni vědí...a k tomu všemu nám hraje dunivá, apokalyptická muzika, James Cameron 4ever aneb až do Matrixu nepokořený snímek, který u mě má navždycky 90% jistých. (27.03.2003)

(1001) Ach jo, tohle je tak krásně zkomponovaný film. Co se děje se Sárou (fyzická transformace; obě scény rozhovoru s psychiatrem!; proměna ve zvíře a zpět ve člověka), co se děje s přátelstvím a láskou (jak John považovaný za takového dacánka naprosto automaticky a bezelstně vysvětluje terminátorovi, že některé věci se prostě nedělají a že některé věci se prostě nedají vysvětlit; když se Dysonův synek vrhne před tatínka a křičí "Neubližuj mu!"), jak se prohazují role (když divák během úvodu neví, kdo je zlý a kdo je hodný; když se ze Sářiných věznitelů stanou blázni), jak se pracuje s dvojčaty, jak se prochází mřížemi, jak se tisícovka dívá na stříbrné manekýny v obchodě s oblečením, a vůbec, tisícovka je asi můj nejoblíbenější typ terminátora. Dokonce mi ani nevadí, že se film bez ustání pohybuje dopředu, protože mám dost času se v každé situaci zorientovat a uvědomit si všechny emoce a pohnutky, které to rozhýbávají. Nejvíce pohnutá jsem asi v momentu, kdy se Sára probudí a vidí, že vyryla do dřevěného stolu "NO FATE". A potom mě ještě nevýslovně dojímá scéna, ve které už je Arnold hodně rozmlácený, padne k zemi, má jen jednu ručičku a přesto se pořád plazí dál, plazí kupředu a my vidíme, že se natahuje pro zbraň, která tam předtím dolů spadla. Myslím si totiž, že v současných filmech je poměrně těžké najít podobnou scénu, která by vyvolávala emoce nonverbálně, pouze za pomoci herecké akce a kontextu. A nebo mě prostě jen dojímají hrdinové s odhodláním, i když je jen naprogramované. -"The unknown future rolls toward us. I face it, for the first time, with a sense of hope. Because if a machine, a Terminator, can learn the value of human life, maybe we can too." (03.03.2015)

Bezpochyby hvězda ve svém žánru, koukatelná s většinou příjemnými pocity. Nejzábavnější je však stejně to, jak vážně to tady všichni berou a jaké variace pomalu na téma teorie reality se tu objevují. Nicméně, právě takhle bych si chtěl Schwarzeneggera navždy uchovat v paměti (jako americký prezident bude o poznání horší). A od Camerona se žánrovější podívané zřejmě též nedočkáme. (09.04.2005)

V jedničce bojovali hrdinové o holé životy a dobrým pravidlem dvojky je, že v sázku musí být dáno 2x tolik. Cameron závazek splnil a tak se podivuhodná trojice bojovníků nerve jen o existenci, ale nově především o budoucnost. Scénář chytře rozvedl Kyleova slova o danosti osudu a Soudný den je tak dramatickým bojem o právo měnit to, co bylo projednou určeno. Zatímco v jedničce (v souladu s dobou) fungují stroje jako exotická podivnost, dvojka nezapře nástup křemíkového věku. Počítače jsou běžnou součástí lidského bytí a Cameron se správně kantorskou pedantností poukazuje na hrozbu ředění lidské inteligence tou virtuální. Vzhledem k tomu, že T2 se ale o sílu křemíku jako první film v historii masivně opírá, poselství jde i na opačnou stranu: i stroj může myslet jako člověk. Arnold v roli polidštěného Terminátora předvádí vrcholný výkon. Kdyby nepanoval k žánru tak silný despekt u akademiků, měl toho roku být přinejmenším nominovaným na plešouna. Mašinu se zapnutým modulem učení mu člověk žere. Dodnes mě nikdo nepřesvědčil, že pod kůží nemá pan guvernér kovové šasi. Pokud James Cameron T1 složil na výbornou akční státnici, T2 je brilantní profesura. Nikdo (a za tím si stojím) nedokázal "pokleslý" žánr povýšit na úroveň umění, aniž by se odcizil nízkým prostředkům. Lehkost, s jakou Cameron žongluje emocemi a dávkuje adrenalin, genialita akčních scén (opět, dodnes nepřekonaná) a celkový apokalyptický nádech náleží k vrcholným ukázkám síly filmu. To není výrok intelektuála, ale člověka, který na T2 vyrůstal a když si ho po letech a stovkách shlédnutých filmů pustil znovu, zjistil, že Cameronův mazlík působí přinejmenším stejně mocně. Jako tehdy, když jsem se ráno vzbudil a cestou na základku snil o tom, že se otevřou dveře a ke mně se přidá Arnie s lehce křivým úsměvem. (08.01.2004)