Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Doposud harmonický a bezproblémový vztah vdovy a dcery je narušen snahami dceru provdat. V komplikovaném a složitém ději hrají významnou roli také tři bývalí obchodní přátelé vdovina zesnulého manžela. Ačkoli je film zařazován mezi Ozuovy komedie, patří podle slov samotného tvůrce k těm dílům v nichž se chtěl oprostit od jakéhokoliv expresivního výrazu: "Věci se mohou jevit komplikovaně, ale kdo pozná esenci života, náhle může žít jednoduše. To je to, co jsem chtěl vyjádřit. Je snadné stvořit drama pomocí emocí, naléhavé a smějící se vyměnit za smutek nebo radost. Dokonce i když jsou city dobře vyjádřené neznamená to, že charakter osobnosti byl řádně představen. Dlouho jsem odstraňoval všechny dramatické elementy, chtěl jsem vyjádřit smutek bez slz, zmocnit se smyslu života bez žádného intenzivního emočního vzepětí... K dosažení podobného účinku se Krásný podzimní den jeví jako přijatelný." (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (8)

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Moje prvé stretnutie s legendou japonského filmu Yasujirom Ozuom. Výsledok je viac ako uspokojivý. Ozu kladie dôraz na charaktery, čo som si vždy na filmoch - akéhokoľvek rázu veľmi cenil. Charaktery sú prepracované a dozvedáme sa o nich z rozhovorov, ktoré sa často krát konajú pri večeri, alebo nad pohárom saké. Tieto siahodlhé konverzačky sa dotýkajú jednak kultúrnych tradícií Japonska a rovnako sa dotýkajú ich zvykov a spôsobu života - myslím si že v tomto smere ukazuje Ozu Japoncov aspoň v určitej časti ich života - presne takých aký sú. Ozuovi k dobru slúži že často krát využíva subjektívnu kameru - čo značí že my sami máme pocit, že stojíme oproti protagonistovi filmu a vedieme s ním dialóg. Vďaka tomu sa ako keby dostávame do diania. Samozrejme len v tom prípade, že sme ochotný pristúpiť na Ozuovu hru. Zábery sú statické, bez švenkov, alebo jázd. Kamera sa nikdy nenachádza vyššie ako v úrovni očí a vďaka tomu pôsobia filmy jednoducho a pre mnohých by mohli byť aj nezáživné. U mňa ale víťazí Ozuova snaha vypovedať o Japonsku a Japoncoch skutočnosti, ktoré režisér vníma veľmi svojským spôsobom. Aj napriek dĺžke a absencií výraznej dramatickej zápletky sa jedná o film, ktorý rozhodne dokazuje či už kultúrnu, alebo sociálnu vyspelosť Japonského národa, aspoň v 60 rokoch, 20 storočia. Late Autumn ale patrí k neskorším Ozuovím snímkom, takže nechcem posudzovať na základe jedného filmu. Jediné čo môžem povedať je, že som bol s ním spokojný a chcem si od neho napozerať viac filmov. ()

Godhaj 

všechny recenze uživatele

,,Maybe she was feeling shy.“ Krásný podzimní den je pro mě prvním shlédnutým Ozuovým filmem, a musím uznat, že vůbec není lehké o něm psát. Zcela nadšený jsem byl z technické stránky filmu, především z nádherných a precizních statických záběrů kamery. Z mnoha z nich by byly nádherné obrazy třeba na zeď. Velmi se mi líbila odměřenost a prostota a přitom značná propletenost vztahů mezi postavami. Nesympatičtější mi byla trochu ráznější postava mladé dívky hraná Mijuki Kuwano. Nejvíce pohlcen jsem však byl tou poklidnou, čistou a meditativní atmosférou, která prostupuje celým filmem, a kterou jsem v takové míře zažil pouze u tohoto snímku. ()

Reklama

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

"Toto je mladá dáma, ktorá ťa odmietla."     Ach, zase to snaženie vydať mladú ženu (dcéru). To akoby iná téma v japonskej spoločnosti ani neexistovala. Zdá sa, že Jasudžiró Ozu si vytrvalo dookola nakrúcal v podstate to isté a z tohto svojho stereotypu vystupoval iba zriedkavo. V tomto filme bola pre mňa tá jednotvárnosť jeho štýlu miestami až na nevydržanie - je to statické (kamera i dianie), rozhovory sa točia stále okolo toho istého, strojené postavy (hlavne úsmevmi a smiechom) vedú reči o ničom (napr. dosť hlúpe poznámky ohľadom žien) a k tomu všetkému ešte hraje v hlavnej role matky (Akiko) herečka Secuko Hara, ktorá mi nie je príliš sympatická pre jej silený úsmev. To jej usmievavá dcéra na výdaj Ayako (Jóko Cukasa) naopak pôsobí veľmi sympatickým dojmom, ale len do okamihu, v ktorom ten svoj nevyčerpateľný úsmev stratí a z milého dievčaťa je odrazu dosť protivné stvorenie. Dlhý čas som sa do sledovania filmu musel vyslovene nútiť, ale napokon som veľmi rád, že som to vydržal až do konca. Niekedy v druhej polovici sa totiž film akosi zázračne zlomí (asi od nápadu vydať matku) a z deja, ktorý ma dovtedy otravoval, sa vykľuje výborná komédia (tá komediálna stránka je inak podľa mňa podstatne vydarenejšia ako stránka dramatická). Vrcholnou scénou je potom tá, keď mladá Yuriko (Mariko Okada), inak poriadny živel a skvelá postava, príde vynadať trojici starších chlapov, ktorí spriadajú plány na sobáš dcéry (Ayako) i matky (Akiko).     "A čo tvoja dcéra? Je v sobášnom veku." "Ešte nie. A určite by som nežiadal o pomoc vás dvoch!" ()

Artran 

všechny recenze uživatele

Čím pozdnější Ozu, tím více abstraktnější. Obrazová kompozice je znatelně formální a chování postav se podřizuje jasným vzorcům. To se týká i jejich gest či mimiky. Pozice, které zaujímají, jsou záměrně strnulé a statické. Asi by zde už bylo možné mluvit o archetypech (vdova, dcera na vdávání, staří kamarádi). Přirozenost tak nahrazuje univerzálnost a odtud už vede cesta ke Shraderově či Blažejovského transcendenci, kterou tito teoretikové u Ozua nacházejí. Zvláště je to vidět ve srovnání s předchozími režisérovými filmy. Ozu svůj pohled na rodinné záležitosti pootočí vždy jen o malý úhel, ale udělá to tak precizně, že již několikrát zpracovaná témata získají novou a svěží perspektivu. V tomto spočívá Ozuova neskutečná a vlastně nesmírně odvážná minimalističnost, díky které není divu, že jej David Bordwell pokládal za avandgardního filmaře. Barevně je snímek uchopen mistrovsky (jak jinak), celý je laděný do hnědé podzimní nálady a na obě hlavní protagonistky Secuko Haru a Jóko Cukasu je radost pohledět. Nejkrásnější výstup má ovšem Mariko Okada, která v závěru filmu vyplísní tři staré pány, aby se s nimi pak nakonec opila v baru. (Ve svém článku na serveru Senses of Cinema se Adrian Danks mimochodem zmiňuje, že se mu při sledování tohoto filmu vybavily grotesky Jacquese Tatiho. Měl jsem stejný pocit.) ()

Ajantis 

všechny recenze uživatele

Akibijori mě rozesmutnil, protože jsem si u něj uvědomil, že i Secuko Hara stárne a nebude vždy taková, jakou si ji pamatuji z jejích dřívějších filmů. Na druhou stranu je pravda, že ani v relativně pokročilém věku neztratila své charisma a stále rozjasňuje každou scénu, v níž se objeví. Námět je hodně podobný prvnímu dílu Noriko trilogie (Banšun), z dcery, která by měla odejít od svého otce k manželovi, se však stala vdova, jež zažívá obdobnou situaci se svou vlastní dcerou. Krásný podzimní den ale není tak emocionálně silný a větší roli v něm hraje humor; je docela roztomilé sledovat partu tří starých mládenců, jak od barového pultíku sjednávají sňatek ženě, která o tom nemá nejmenší potuchy. :-) Stále si též nemohu zvyknout na to, že jsou Ozuovy novější filmy barevné, myslím, že jim barva nesluší zdaleka tak jako černobílé zpracování. ()

Galerie (28)

Reklama

Reklama