Svítání Zulů

Reziser Douglas Hickox /Brannigan/ natocil velmi dobry film dejovo situovany do Juznej Afriky 19. storocia - konkretne boje s kmenom Zuluu. Opat chvilu trva, kym sa film rozbehne a treba sa obrnit trpezlivostou. Hlavne sa treba zamerat na herecke vykony, lebo hoci Burta Lancastera /Vlak 1964, Profesionalove / extra nemusim, zahral to dobre a film tahal hlavne on, spolu so Simonom Wardom, Peter Vaughanom a Peterom O´Toole-om. Pre niekoho moze byt film nudny, ale ako hovorim, hoci v strede sa toho vela nedeje, len treba vydrzat. Zaverecna bitka /zobrazuje realnu bitku z roku 1879 v ramci britsko -zuluskych vojen/ a vojensky stret vsak stoji za to. Napadlo ma teraz porovnanie so sovietskym reziserom Bandarcukom a jeho filmom Waterloo 1970, ale zda sa mi, ze Hickox zvladal tiez akcne sceny ako Bondarcuk a davove boje zvladal tiez dobre. Len Bondarcuk mal k dispozii nielen Wellesa ako legendu, ale taxa mi zda, ze aj omnoho viac komparzistov. Oplati sa to vsam vidiet a mat : 87 % (26.04.2016)

Přesná rekonstrukce? To je dost dobře možné, ale pouze z britské strany. Angličané jsou tu totiž vykresleni jako hrdinní sympaťáci bojující do posledního dechu, kteří nikdy neustoupí a když jim dojde munice, mlátí nepřátele klacky. Na druhou stranu Zuluové jsou tu vykresleni jako masa nenávistných negrů bez toho, aby se vyprávění nějak zaměřilo na jejich vůdce, jejich myšlení a strategii. Prostě se jenom valí jako vichřice a tvůrci vyvolávají pocit, že oni jsou ti zlí, co to všechno vyvolali. Možná, že to tak bylo, od filmu bych ale očekával nestranný pohled bez nadržování a přehnaně patetických záběrů (britská vlajka v řece vítězí). Navíc, jak trefně poznamenal DaViD´82, režisér vůbec nevyužil tisícihlavé (a jistě ne levné) davy statistů a tohle eso v rukávu nevytáhl až do závěrečných titulků. S takovým Davidem Leanem na režisérské sesli by to určitě byla jinačí podívaná. (01.03.2010)

Na Zulu Dawn je bezva, že to bere věcně a moc nepindá okolo. To se už dnes moc nevidí, současný válečný filmy jsou pořád "děláme správnou věc?" nebo " nebo "nevím, proč vlastně bojujeme", případně "neměli bysme tu radši místo válčení postavit solární elektrárnu?". Stejně tak se v moderních válečných filmech řeší jednotlivec, jako kdyby ve válce někoho zajímal.... Tady je prostě parta chlápků v červeným a proti nim velká tlupa divochů a ty se jsou porvat o kus dnešní JAR. Představí se protistrany, souvislosti, casus belli, strategie, taktika a pár lidí z velení a jde se na věc. Jedince si nezapamatujete a vlastně pro to ani není důvod (stejně všichni umřou, tak co). Já tohle viděl na velkým LCD a stálo to za to, i když plátno bych si dal ještě radši. Bitevní scény jsou supr a je hodně cítit, že tam jsou reální lidé, a ne nějací PC animáci. Když kamera sjede na 20 tisíc černošských bojovníků, jak se řítí proti linii Britů, skoro cítíte, jaký to asi byl pocit (imo asi poněkud stísňující). Je to přímočarý, ale vůbec ne stupidní válečný film se vším, co od něj můžete čekat. (28.02.2010)

Tohle je vlastně prequel mého milovaného snímku Zulu. Cy Endfield, režisér původního skvělého filmu, se tentokrát posadil k psacímu stroji a rozhodl se nám ukázat, kdo, jak, s kým a proti komu bojoval v bitvě u Isandhlwany, v té, jejíž následky vidíme na začátku Zulu. Režie se chopil Douglas Hickox, obsazení je vskutku hvězdné, k dispozici tentokrát bylo i mnohem více komparzistů a vlastně úplně všeho… Tak kde se u všech čertů stala chyba? Mr. Endfield promine, ale tou chybou je právě jeho scénář. Sice si dal záležet na tom, aby příběh zaplnil co největším počtem skutečných postav, jenže zapomněl je jakkoliv rozepsat, charakterizovat, prostě přiblížit nám. Čili než začne bitva, kterou divák vyhlíží už od úvodních titulků, uplyne něco přes sedmdesát minut, během nichž se spolu baví strašně velké množství lidí, kteří mají tváře Burta Lancastera, Petera O´Toola, Nigela Davenporta, Boba Hoskinse, a nebýt toho, že je hrají právě tyhle veličiny, neměli bychom ani páru, o koho jde. Z filmu se brzy stane nezřízený chaos (ne nepodobný oné bitvě) a každý divák, který si udrží přehled o tom, kdy se armáda rozdělila na části, kde která z jejích částí právě je a na koho to ti Zuluové útočí, má můj obdiv. Ano, když začne vyhlížená a musím říct, že dobře natočená šarvátka (která se ovšem ničemu ze zmíněného filmu z roku 1964 nevyrovná), je to už všechno jedno… Ale takhle dobrý film nevypadá. O tom, jak jsou tu angličané vylíčeni jako hrdinní rekové a černoši jako ta nejhorší cháska, ani nemluvím.__P.S. Elmer Bernstein se Johnu Barrymu nevyrovnal jedinou notou.__P.P.S. Zulu je nepřekonatelné, kdyby o tom někdo pochyboval. (05.02.2012)

Tento film působí jako chladnokrevná rekonstrukce jedné hodně zbytečně prohrané bitvy. Pokud je někdo fanda do vojenství, tak musí být nadšen, protože film nechává vhlédnout poměrně hluboko do útrob anglické vojenské organizace té doby. Detaily ze zásobování proviantem, či střelivem, nebo kolíkování dostřelu, dělají film realisitckým. Nazvdory tvrzení některých příspěvků zde, se mi válečné scény zde zdály velice povedené. Myslím, že režisérovi se dojem masy lidí podařilo vytvořit znamenitě, obzvlášť pokud divák sleduje film v původním širokoúhlém formátu bez ořezu. Britové jsou zde vykreslení jako stateční, nicméně povětšinou tupí a zpupní válečníci, jejichž systém boje se s tím jak dostávají výprask stává čím dál tím více úsměvnější. Snad jedinou nevýhodou tohoto filmu je přísná až neutralita. Ano je zde pár kladných a záporných postav, ale přeci jen zde není žádný faktor, nebo osobní rozměr, který by vzbuzoval emoce. (01.12.2010)