Džuon

Vata, vata, vata, pak příjde něco velice, ale velice strašidelného, a znovu : vata, vata, něco strašidelného... a pak to skončí. Na rozdíl od jiných na mě filmařský styl, jakým je původní Ju-on natočen, nepůsobí vůbec amatérsky - myslím, že Shimizu dobře věděl co dělá, a měl to pod kontrolou. Působivost horrorových scén je tak veliká, že téměř zastíní celkovou prázdnotu snímku. Téměř. Mám rád horrory, ve kterých je něco navíc, které můžou fungovat také v jiných rovinách, a dokážou zaujmout i přemýšlivého diváka. Ty nejlepší horrory takhle většinou fungují. Tady bohužel není nic navíc; zbývá jenom čirá hrůza, která (když už na ni občas dojde) je hodně kvalitní, a v mém případě nakonec Ju-onu ty tři hvězdičky zajistí. (18.08.2007)

Tak tohle je prvopočátek toho bílýho chlapečka z hůry, kterýmu už pak nikdy nedali pokoj? No na nízkorozpočťák určitě pozoruhodné a po remaku volající, protože zpracování opravdu za nic nestojí. No vzhledem k tomu, že jsem se nikdy z Nenávisti na prdel neposadil, tak zůstávám na průměru, stejně jako u většiny pokračovatelů. V téhle sérii už aby se pomalu jen čert vyznal....65% (22.07.2013)

Celá séria: Ju-on (2000), Ju-on 2 (2000), Ju-on: The Grudge (2003), Ju-on: The Grudge 2 (2003), Grudge: Old Lady in White, The (2009), The Grudge: Girl in Black (2009). (10.04.2010)

Kdyby byl podíl scén, kdy jsem se strachy klepal, ku zcela zbytečným momentům alespoň 1, byl bych nadšený. Bohužel skutečnost je jiná. I když se v Ju-On vyskytují místa, kde jsem se opravdu docela bál, je jich strašně málo, odhadem necelých deset procent stopáže. Technické provedení navíc také nepůsobí zrovna nejlépe, tudíž na tu vatu ani není pěkný pohled. Být film delší, tak asi nadávám na nudu, takhle je to slušná duchařina. Ale jsou i mraky lepších. (23.08.2009)

Dal som šancu “Ju-on”, lebo tento snímok je absolútne prvou prvotinou v prípade mnohopočetne spracovanej “Nenávisti”. Divákom bude najviac známa americká verzia: “The Grudge”, ktorá je skutočne veľmi vydarenou, atmosferickou záležitosťou. Tento “originál” tenkrát poprvé, pôsobí ďaleko viac komornejšie ako jeho následníci. Je skrátka cítiť nižší rozpočet, a s tým spojenú absenciu “klišé” prvkov, či masiek s gore. Ja však vyslovene nespokojný nie som. Snímok trvá 70 minút, ušiel pomerne rýchlo, niet prečo mimoriadne hundrať. Po dejovej stránke má proste tento Japonský, kultový snímok svoje čaro aj po 20 rokoch. (28.12.2020)