Saw X

Sérii Saw mám hodně rád, zejména v první dekádě tohoto století, v době jejího největšího hypu, jsem ji doslova žral. S odstupem času musím říct, že mě to trochu pustilo a mám už radši jiné věci, ale pořád mě to baví, takže se nestydím označit Saw za svou srdcovku. Na desátý přírůstek jsem byl zvědavý, ale hrozil jsem se dvouhodinové stopáže – po zhlédnutí mohu konstatovat, že s délkou filmu nemám žádný problém a v rámci narativu je opodstatněná. Saw X předchozí dění nijak nerozvíjí, naopak se pořádně zaměřuje na Johna Kramera – představuje nám ho do větší hloubky, podrobně rozpitvává jeho psychologický profil a dokonce nám v plné parádě předvede i jeho lidskost a zranitelnost. V první části se děj nikam nežene, dává si na čas, aby vybudoval silné podhoubí pro pozdější dění. Jde samozřejmě o Saw film, takže se to v určitý moment zlomí a je nám v nahuštěném sledu nabídnuto to, co všichni od této série očekáváme a vyžadujeme – a nutno podotknout, že některé pasti jsou extrémně intenzivní, takže po krvi a řezničině lačnící diváci si nepochybně přijdou na své. Jednu konkrétní past, zaměřující se na mozek (vzpomněl jsem si u toho na legendární scénu z Hannibala), bych postavil na úroveň toho nejlepšího, co kdy série vyplodila – několik opravdu extrémně intenzivních minut, které mi slušně pocuchaly nervy. Fanoušci série musí být zákonitě spokojeni, tohle snad ani lépe dopadnout nemohlo. Pokud by mělo jít o poslední díl s Tobinem Bellem, tak jde o vydařenou labutí píseň. BTW: Ze všech deseti kousků skládačky považuji jediné Jigsaw za sranec, což je u takto plodné série zázrak. (28.09.2023)

Zdejší spoilerová anotace prozrazuje vše podstatné, takže jen pár mých dojmů: Na vymýšlení sadistických brutalitek tentokrát tvůrci opět angažovali nějaké nadprůměrně zvrhlé a vyšinuté individuum, jen co je pravda. To myslím samozřejmě jako uznání. Ale na můj vkus zase příliš překombinovali už tak dost praštěný scénář a hlavně celý závěr totálně podělali účastí malého mexického kluka. Božínku jak na něj Jigsaw láskyplně valil ty svoje kukadla, myslel jsem že se mi to snad zdá. A "hra" s hlavní mrchou byla nějak příliš milosrdná ne? A uvítal bych nějaký (aspoň potitulkový) katarzní epilog o tom, jak to s ní dopadlo. Zaokrouhlím nahoru, protože jde o jednu z mých nejoblíbenějších filmových sérií, ale dojem mám teď trochu rozpačitý. (22.10.2023)

Saw X se ve dvouhodinové stopáži snaží nejdříve o drama o umírajícím na rakovinu a později chce knokautovat sofistikovanými zvraty, ale při všudypřítomné scénáristické a režijní tuposti je to k ničemu. Tupostí myslím stylizaci sadistického masového vraha do role mučedníka a soudce, se kterým máme souciíit, když hledá záchrannou léčbu; a kterému máme následně držet palce ve zmasakrování těch, kteři s ním vypekli. Přičemž potrestání hlavní záporné postavy, na které čekáme celý film, je nejméně “uspokojivé”. Tupostí myslím komicky přepálenou scénu se střevama, anebo že postavy při waterboardingu krví nenapadne natočit hlavu do strany, aby jim netekla do obličeje. O schopnostech jedné z obětí při chirurgickém výkonu na sobě samém nemluvě. O co více než většina diváků mám rád HOROR, o to více mi vadí, když je s ním nakládáno jako s žánrem pro idioty. (05.10.2023)

Nostalgická upomínka, jak vypadala taková ta straight-to-DVD béčka před nějakými 15-20 lety než začala být všechna neonová a označovaná za Quality TV. Je tu mexický kamerový piss-filter, půlku filmu se nepohneme z papundeklového pódia, pohybové limity přestárlé tváře frančízy nutí k vynalézavým střihům a úhlům snímání, protože se na téměř všechno využívá dublér, hystericky přehrávající herci hrají kouzelně jednorozměrné charaktery a do toho ty úžasně přitroublý dialogy o vině a trestu a vůli k životu, který si tam vyměňují sadističtí vrazi, který nutí lidi, aby si uřízli nohu a naplnili sklenici svým morkem. No připadal jsem si jak u nějakýho Hellraisera 8 v roce 2004. Tenhle provinilý mód se však nedá udržet po dvě hodiny, kdy se pořád točíme po jednom studiovém setu a to pak jednoho může taky z nudy napadnout přemejšlet o tom, co se v tom filmu vlastně děje a proč, čímž začínají pro všechny zúčastněné kruté časy. (27.12.2023)

Po tolika letech je to tady a po předchozích snahách o modernizaci a hollywoodské zmainstreamování dvou předešlých dílů je tady ten starý dobrý Saw tak, jak jej známe. Teda možná s tím rozdílem, že ubylo špinavého kamerového filtru a místo skákání z jedné “trap scény” do druhé se X soustředil více na jednu místnost se čtyřmi osobami a kromě kvantity pastí jde spíše po kvalitě a předhazuje nám dost bohatý background všech obětí, takže o divákovu nenávist a satisfakci při jejich umíráních je postaráno. Stejně tak oceňuji první rozjezdovou 45minutovku, která odkrývá motivy Kramera a po které už se jde rovnou na věc a jede se naplno až do finále. Má to nápad, využívá se zde skvěle motiv Mexika, špinavá garáž i revenge ve stylu oko za oko, zub za zub a čím víc se film řítí ke konci, tím víc přidává na tempu. Největším potěšením je ale jednoznačně twist v závěru a doslova dechberoucí otočka, která šokuje jako svině, mění celou hru a po které jsem čuměl s otevřenou hubou. Celou dobu si film totiž jede na už tak dost zábavné vlně a tohle je pak nečekaná rána, která prostě rve koule a vnitřně jsem radostí řval jak malé dítě. Gore i pasti jsou důmyslné, máme zde Jigsawovy nápovědy ve formě jeho slovních metafor, Kramer dostává obrovský prostor na vývoj jeho postavy a kromě Amandy dojde i na mini-cameo Hoffmana, takže si film krásně odškrtne všechny divácké touhy naráz. Celou dobu jsem byl přesvědčen o silné čtyřce, ale za závěr nejde jinak než za plnou. Hororová událost roku a fan-service jako prase. Jo a MÁME POTITULKOVOU SCÉNU!!! (28.09.2023)