Szenvedély
Obsahy(1)
Osobitá černobílá adaptace románu Jamese M. Caina Pošťák zvoní vždy dvakrát vypráví příběh vášnivého vztahu nezakotveného muže a ženy majitele autodílny, jehož se tato dvojice rozhodne zbavit. (oficiální text distributora)
Recenze (9)
Bude to znít otřepaně, ale každý předlouhý a mistrovsky komponovaný záběr v tomto filmu má váhu starozákonní přísnosti. Strohá a přísná výpověď o vině, trestu a zákonu nad zákony vyniká fantastickou kamerou, nezapomenutelnou volbou ústředních typů, fascinující prací se zvukem (druhý plán jako fantom infiltruje atmosféru prvního) a především brilantním režijním zaštítěním toho všeho. Ačkoli film končí přísným citátem Zjevení, přesto tu lze pozorovat jistou významovou dynamiku, která vzniká mezi věštbou lakonického žalobce a konejšením úlisně podbízivého kněze. Na aporii o odpustitelnosti / neodpustitelnosti hříchu odpovídá Fehér těžce obřadním a fascinujícím filmovým jazykem, který je vlastní mimo jiné i Bélovi Tarrovi. Kontemplativní vytržení, jaké zjevně kvete výhradně v Panonii. ()
Film-noir: jsem fanynka žánru. Mám ráda literární adaptace vybraných autorů. Ráda srovnávám. Něco jsem o "Vášni" četla, dost jsem se těšila. Navnaděná seznamem doporučujících superlativů si s Fehérovou adaptací nevím rady. Kamera super, ale to by u noiru mělo být samozřejmostí. Viscontiho "Posedlost" (1942) v dobové a autorské výpovědi nic nepřekoná, erotický náboj a ironii, které do Rafelsonovy romantizované verze "Pošťák vždy zvoní dvakrát" (1981) otiskl Jack Nicholson, také ne. I starý dobrý hollywood s Lanou Turnerovou se mi líbí víc. Asi tak. ()
Fegérova Vášeň je jednou z novějších adaptací pro filmaře mimořádně lákavého Cainova románu Pošťák zvoní vždycky dvakrát. Vyznačuje se mistrnou černobílou kamerou, hrající si s obvzláštní rafinovaností se světly a stíny (a upomínající na klasické noir filmy) a libující si v dlouhých záběrech. Narace i herecké výkony se vyznačují asketickým minimalismem, kdy vše se děje jen jakoby v náznacích. Dialogy jsou očesány na zcela nezbytnou kostru, expozice příběhu (tak jak ji známe z originálu) je vypuštěna - jsme doslova vhozeni do děje, který se i nadále vyznačuje hutností. Opravdu pozoruhodné dílko moderní maďarské kinematografie. ()
Nejsem si jist, zda použít postupy ze "Satanského tanga" na "Pošťáka" je to pravé ořechové - ale možná právě v tom je ta pointa. Ani si nemyslím, že je tento postup možno považovat za "noir", i když černé je tu opravdu hodně; na noirovou detektivku tu chybí jeden ze základních parametrů, a tím je pohyb a švih. Neznám detektivku střízlivěji a věcněji napsanou než tuto, lyrika absolutně žádná. Samozřejmě, film staví na jiných parametrech; statičnost patrná i v akčních scénách, ale vede k jinému plánu. V něm bych se přiklonil k Marigoldovi*****, ne však bezpodmínečně. Každopádně vstup do děje je (téměř) stejně impozantní jako u Werckmeisterových harmonií. ()
ocenenia : MFF Cannes 1998 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ()
Moj prvy Gyorgy Feher a madarsky noir Szenvedely. Vacsinou som zvyknuty, ze noiry su europske /Motyl na Rameni s Vino Lenturom, 3rd man/ a samozrejme americke -- no a tentoraz ide o akysi madarsky noir. Noir filmy mam rad, ale tie europske podla mna uz dlhodobo zaostavaju za US noirmy. Vztah zeny a muza je fajn, ale chyba vyraznejsia dejova linia. Rezia Gyorgy Fehera je aspon zrucna rutina. Raz darmo - najlepsi madarski reziseri pre mna su stale Jozsef Nepp a jeho Mezga Aladar - Kulonos Kalandjai + pochopitelne Jozsef Gemes a jeho kultovy film Uzenet a Jovobol - A mezga Csalad Kulonos Kalandjai. Jo, jo, roduverni Slovaci, SK porovnavacia baza je Europa /nic s tym nespravite/ a Madarsko je europska krajina. A nazvy uvadzam vzdy v povodnom zneni. 50 % ()
Černobílé, frustrující, depresivní a těžko stravitelné überdílo. ()
Bude to chtit jeste minimalne jednou v klidu videt. Zatim jsem mirne rozpacity, takze docasne 3. Narocne, dlouhe... ()
"Pošťák vždycky zvoní dvakrát" počtvrté…¬ Krimipříběh "Pošťák vždycky zvoní dvakrát" marylandského spisovatele Jamese M. Caina z r. 1934 patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v tomto literárním genru napsáno. Traduje se, že český překlad Jaroslava Kořána je lepší anglického originálu Cainova; faktem je, že tento překlad (z r. 1987) se vydává dodnes a jeho četba je opravdovou lahůdkou pro milovníky krimi či noir příběhů.¬ Znám a viděl jsem — přiznávám že v různých obdobích svého života, což je na úkor věrohodnosti mého porovnávání — celkem čtyři filmové zpracování tohoto mého oblíbeného a v pravdě silného příběhu o lásce, vášni, neřesti i zradě, s vhledem do USA právního systému své doby. Žádné z nich nesahá ani po pás prožitku z četby; přes to alespoň některá z nich stojí za pozornost do té míry, že není od věci je shlédnouti, třebaže po četbě bude umělecký účinek na diváka dozajista otupen.¬¬¬ 1. "Posedlost" Itala L. Viscontiho z r. 1943 je žel pouze volným zpracováním literární předlohy; důraz klade Visconti na jiné stránky — neorealistické ztvárnění tehdejšího života chudých vrstev, čímž samotný příběh trpí, odsouván do pozadí. Pro milovníka noir snímků asi nejméně vhodné ke shlédnutí — byť nátočet nepostrádá uměleckých kvalit Viscontimu vlastních a byť oba hlavní představitelé příběhu v podání Clary Calamaiové a Massima Girottiho typově k předloze velmi dobře sedí.¬¬¬ 2. "Pošťák vždy zvoní dvakrát" v režii T. Garnetta a scénáři N. Busche americké produkce z r. 1946 je nátočtem ke knize dobře přiléhajícím, částečně i slušně budovanou dramatickou linkou. Toto zpracování považuji za předloze nejlépe odpovídající a divácky nejvděčnější, také Lana Turnerová a John Garfield v hlavních úlohách odpovídají předloze velice dobře a dobře své úlohy také hrají.¬¬¬ 3. "Pošťák vždy zvoní dvakrát" americké produkce z r. 1981 režíroval B. Rafelson a scénář napsal známý a kvalitní scénárista D. Mamet. Toto zpracování je záměrně syrové, stavějící do popředí sexualitu; tím se odlišuje od zpracování z r. 1946, které staví na typech a ne na živočišné akci. Herecké umění J. Nicholsona můžeme vynášeti jak chceme vysoko. ale pravdou je, že se na úlohu mladého tuláka Franka vůbec nehodil — věkem, vzhledem, vystupováním. Scénář lze hodnotiti velice sporně, podle mé mínky jeho živočišné pojetí předlohu zabíjí a jí neodpovídá, což s nevěryhodným obsazením Franka Nicholsonem tomuto zpracování nejvíce asi ubližuje a staví je na nejzazší místo ze všech čtyřech, které tu porovnávám.¬¬¬ 4. "Vášeň" je dílo (mimo jiných) maďarského režiséra a scénáristy G. Fehéra, natočené r. 1998. Nátočet je nepříznivě poznamenán spoluprací s lidmi pohybujícími se okolo maďarského tvůrce Bély Tarra, který se také, žel, podílel na scénáři. Vzniklo sice dílo nejvíce umělecké po výtvarné a filmové stránce z porovnávaných, ale obdobně jako u Viscontiho "Posedlosti" dílo, u něhož je literární předloha dávána do pozadí, aby vynikly kvality jiné. K tomu ještě vybraní představitelé Řeka Papadakise a jeho manželky Cory (Ildikó Bánságiová a Džoko Rosič) jsou podobou, ale i herecky vzdáleni duchu knihy.¬¬¬ Z předchozího vyplývá tato sumace: Kdo nečetl knižní předlohu, taktéž kdo nechce ztráceti čas sledováním různých nátočtů a chce si vybrati pouze jeden, tomu doporučuji shlédnouti — pokud si může vybrati — Garnetův-Buschův snímek z r. 1946. () (méně) (více)