Nevinné tahy

Mladý nadějný šachista ve víru a podivném mixu soubojů životních priorit. Na jedné straně vyumělkované dobro, reprezentované Benem Kingsley, no na druhé straně stojící Laurence Fishburn a jeho ulicová moudra. Zorientovat se v těchto životních šachách není úplně snadné, ale pokud Vám pomáhají Joan Allen a Joe Mantegna, dá se to zvládnout. Výše jmenovaní tenhle film v pohodě utáhnou, neboť se jedná o (budoucí) hollywoodské superstar. (04.05.2021)

Ta nejlepší a nejkrásnější reklama na šachy. Tomuto filmu se může málokterý jiný se šachovou tématikou stěží přiblížit. Přestože chyb je tu jak máku a kdybych měl vypsat všechny prohřešky proti šachovým reálím, byl by to nejdelší čsfďácký komentář. Čím méně toho o šachu víte, tím více se vám bude líbit, protože vás nebudou dráždit věci, při kterých šachistovi vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Starý Waitzkin napsal knihu o svém synovi, který ovšem tolik výjimečný nebyl a na titul velmistra nakonec nikdy nedosáhl. Narozdíl od vzývaného Bobby Fischera, který se stal symbolem polarizovaného světa ve studené válce, kdy se mu jako prvnímu Američanovi podařilo narušit sovětskou hegemonii, když se stal prvním americkým mistrem světa. Narozdíl od Waitzkina byl typický Američan, který šel tvrdě za vítězstvím. Dle mého názoru to byl ovšem arogantní antisemitský zmrd, přestože sám byl židovského původu. Na druhé straně společně s Kasparovem asi nejlepší šachista, kterého kdy tato planeta viděla. To vše k géniům patří, ale to je zase jiná pohádka ... (19.06.2010)

No, takže nakonec se rozepíšu trochu víc... vedle vynikajícího Kingsleyho a ucházejícího dětského herectví mají Nevinné tahy ještě pár kladů, které samozřejmě vůbec nesouvisí s šachem. Josh během filmu prohlásí naprosto dokonalou větu: "Možná není nejlepší být nejlepší". V tom nakonec spočívá hlavní přínos filmu. Pokud se chlapec rozhodne využít svého talentu, čeká ho předčasný konec dětství, k němuž má stále silný vztah, což je lehce znázorněno nejen motivem hraček. Jediný, kdo to pochopitelně chápe, je jeho matka, přirozeně se toho bojí, a proto ignoruje bojovnou snahu mužských postav kolem Joshe. Mužské postavy jsou tu vlastně největší záporák, protože ve své ješitnosti tlačí Joshe do něčeho, na co zatím není připraven. Film by logicky měl skončit hodně krutě, ale vzhledem k tomu, že primárně jde o rodinné biografické drama, jisté zjemnění chápu, i když Waitzkin to měl během svého vzestupu rozhodně těžší. Také adorace Fishera není úplně na místě, protože ačkoli šlo o vynikajícího a vynalézavého šachistu, jako člověk zrovna za moc nestál a svými arogantními požadavky ohledně pravidel a následnými rasistickými, xenofobními a dokonce antisemitskými výroky oprávněně naštval celou Ameriku. Nicméně film alespoň mile naznačuje, že škvelý hráč šachu může být jinak naprostý kretén. Teď se ale musím dostat k hlavnímu tématu filmu, k němuž přistupuje neuvěřitelně diletantsky. Vlastně jediné dvě věci, kde film diváka lacině neoblbuje, jsou pravdivá prohlášení o chybných výpadech dámy a také o zbytečnosti bleskových partií v parku nebo turnajů ve švýcarském stylu, které s vážným šachem opravdu nic společného nemají. Jinak se tu na šachovnici vždycky dějí naprosté hovadiny, od srandovních lapsů scénáře ("Máš tu kombinaci na mat čtvrtým tahem." - "Jezdec na c8" - "Výborně, máš deset mistrovských bodů" = kde se sakra ztratila ta čtyřtahová kombinace?) až po povrchní dramatizování jako ústupek neznalému divákovi - ve finální partii Josh nejprve přijde naprosto hloupě o dámu, pak ji pro změnu sebere soupeři ještě díky hloupější chybě, ale to nevadí, protože následně uvidí DVANÁCTITAHOVOU kombinaci k vítězství. Opravdu nevím, proč je takový problém alespoň povrchně dodržovat jisté principy šachové hry - navíc partie Waitzkina byly přece zapisovány a tvůrci je mohli na plátně přehrát. V jistém smyslu to chápu - šach je nesmírně napínavá a fascinující hra, ale bohužel jen pro ty, kteří ji ovládají, protože její krása se neodehrává na šachovnici, ale v hlavách hráče nebo diváka, který počítá budoucí tahy. Explicitní dramatizace je tedy pochopitelná a nepochybně rozšiřuje diváckou základnu, ale pro (dokonce i okrajově) zasvěceného diváka nemá nejmenší šanci obhájit sama sebe. Nicméně - a to platí pořád - pokud s šachem nic společného nemáte a ani nechcete, přičtěte si k mému hodnocení minimálně jednu hvězdu. 60% (23.02.2013)

Velmi příjemný film o geniálním sedmiletém šachistovi svým tématem možná trochu připomene Človíčka Tatea - i poselství je podobné: Nezapomenout pro výjimečný talent užívat života. Malého Joshe skvěle zahrál kluk s opravdu kouzelným jménem: Max Pomeranc. Dobří jsou i dospělí herci, nejvíce mě zaujal Ben Kingsley. Skvěle vygradované jsou scény ze šachového zápasu - spíše než to, co se odehrává na šachovnici, zajímá autory, co se děje mezi protihráči. Proto je to zážitek i pro ty, kteří o šachách neví vůbec nic. Příjemná hudba je od Jamese Hornera - jako obvykle ale připomíná jeho jiná díla. Film byl nominován na Oscara za kameru. Skutečný šachista Bruce Pandolfini (hrál ho Kingsley) spolupracoval na filmu jako odborný poradce. (01.09.2003)

Tie šachové filmy majú väčšinou taký špecifický náboj, že to človeka proste úplne vtiahne do tejto úžasnej taktickej hry. Šachy sú fascinujúce, tiež som ich kedysi hral, ale len ako záľubu. Takéto súťažné tempo musí byť nesmiernou psychickou záťažou, obzvlášť pre deti, ktorých jemná psychika je ešte len vo vývoji a každý neúspech môže u nich spôsobiť traumu na celý život. Pekne tu bolo ukázané aké veľké požiadavky sa kladú na deti, najmä od rodičov (samozrejme, to nie je len v šachu, ale v ktorejkoľvek oblasti, kde by chceli, aby sa ich dieťa presadilo). Psychologický rozmer filmu teda príbehu dodal ešte väčšiu kvalitu. Akurát by som ešte viac rozvinul to zázemie (rodinné, sociálne, školské) okolo Josha - toho tam bolo máličko. Takže tesne pod 5*. (01.11.2017)