Vztek

Zatímco u Kouře jsem z prašivé zbabělé nostalgie zaokrouhlil nahoru, tady už nemám důvod. Vztek mě nikdy nebavil a viděl jsem ho kdysi dávno jednou, maximálně dvakrát, a ne opakovaně, jako jeho staršího bráchu. Nevlastního. Pryč je atmosféra prvního dílu - pohodové a zajímavé tlachání, melodramatické ale přesto zajímavé zápletky, vesměs sympatické postavy. Tady se dočkáme jen bezobsažného povrchního jalového plkání o ničem, a to včetně plkání Reedova nebo Jarmuschova. Postavy jsou často přímo odporné (Vinnieho tlustá žena s prasečí hlavou), trapně přehrávají (Auggieho latinská metresa, Madonna), nebo lezou na nervy (negerský rapper). Keitel samozřejmě opět skvělý, ale bohužel nemá co hrát. Film jakž takž zachraňuje úvodní scéna s malým zlodějem a Mirou Sorvino, a pak už jen jakoby autentické prostřihy na neherce s replikami o Brooklynu, koncipované jako jakési vyznání téhle jedinečné čtvrti (nejvíc mě zaujal chlápek stahující ze stromů igeliťáky). Z menší poloviny tedy vcelku banální poetizování Brooklynu, z té větší spousta zbytečných bezobsažných keců. (06.01.2020)

Zatimco Smoke fungoval jako celek a jednotlivy pribehy byly zajimavy, tohle je jen sled tu vice, tu mene zajimavejch scenek a bohuzel ty mene previsujou. Navic ty dokumentarni vlozky me silne rozcilovaly. Takze to nakonec zachranujou jen herci, samozrejme hlavne Keitel, ale pak me hodne potesil Fox a Jarmusch. O dost horsi nez Smoke. (18.11.2008)

Konverzační záležitost plná různých upovídaných lidských postaviček, snažící se navodit atmosféru "snad" Brooklynu. Pohodovka jakoby ze starých časů. Mě tak nějak tentokrát nezasáhla, hodnocení 74% (srpen 2014) mě přijde maličko nadsazené - ovšem evidentně nálada filmu si svoji cílovou skupinu našla ;-) (02.08.2014)

Spíš dokumentární portrét města a jeho obyvatel, kteří se setkávají v obchodě s cigaretami, každý má nějakou tu historku. Známý režisér se rozhodl přestat kouřit a tu poslední si vychutnat právě tam, kde je léta kupuje „Cigarety jako by ti připomínaly tvou smrtelnost. Každý šluk je jako pomíjivý moment, pomíjivá myšlenka. Když vydechneš, kouř zmizí. Víš, připomíná ti to, že žít znamená taky zemřít. Nevím, bude mi to chybět.“ Přitom se zamýšlí i nad věcmi, které ho ve filmech udivují „Proč v každém filmu, kde někdo střílí... . když mu dojde munice, odhodí tu zbraň pryč. Jako použitý zapalovač. Proč to dělá? Zbraně stojí spoustu peněz! Neumí si ji znovu nabít? “ Kromě Jarmusche a jeho filozofování a krátkého zpestření v podobě Madonny v roli „Paní, nesu vám psaní“ teda pardon „ mám pro vás telegram“, mě příběhy z Brooklynu vůbec, ale vůbec nebavily. (10.04.2006)

Pro mě osobně ještě lepší než Smoke, jehož pandánem Blue in the Face je. Geniální Lou Reed představující nám své patentní Lou’s Views, Jim Jarmusch filozofující nad svou poslední cigaretou v životě, rapující podomní obchodník Malik Yoba, zpívající telegram Madonna, Michael J. Fox se svým snad trochu příliš osobním dotazníkem a v neposlední řadě stoický trafikant Harvey Keitel. Já osobně bych do téhle brooklynské trafiky chodil hrozně rád. Oba Wangovy filmy jsou osobitým doplňkem tvorby Jima Jarmusche nebo bratří Kaurismäkiů a je jen škoda, že se Wayne Wang podobné tematiky nedržel i dál, protože alespoň trochu podobné filmy hledám jen docela těžko. (02.12.2011)