Vztek

. . . Protože tahle trafika je jen jedna, tam kousek od parku na rohu třetí a sedmé v Brooklynu... Auggie v ní vede řeči a žije život, ten nenapodobitelný život v kousku země zvané Brooklyn. A snad je i Andělem, poslíčkem božím na téhle rozporuplné zemi, kde o pár bloků dál vás zastřelí kluk kvůli teniskám... Ale Auggie si vede dobře, protože žije ve vší své svobodě dobrý a poctivý život. Bohudíky. "Bůh žehnej Brooklynu"... A když tak si taky klidně v klidu někdy zapalte. A nemusíte přitom ani šlukovat... :-) (25.04.2007)

Spíš dokumentární portrét města a jeho obyvatel, kteří se setkávají v obchodě s cigaretami, každý má nějakou tu historku. Známý režisér se rozhodl přestat kouřit a tu poslední si vychutnat právě tam, kde je léta kupuje „Cigarety jako by ti připomínaly tvou smrtelnost. Každý šluk je jako pomíjivý moment, pomíjivá myšlenka. Když vydechneš, kouř zmizí. Víš, připomíná ti to, že žít znamená taky zemřít. Nevím, bude mi to chybět.“ Přitom se zamýšlí i nad věcmi, které ho ve filmech udivují „Proč v každém filmu, kde někdo střílí... . když mu dojde munice, odhodí tu zbraň pryč. Jako použitý zapalovač. Proč to dělá? Zbraně stojí spoustu peněz! Neumí si ji znovu nabít? “ Kromě Jarmusche a jeho filozofování a krátkého zpestření v podobě Madonny v roli „Paní, nesu vám psaní“ teda pardon „ mám pro vás telegram“, mě příběhy z Brooklynu vůbec, ale vůbec nebavily. (10.04.2006)

Perfektni scenky, ktere opravdu nejdou zadnym zpusobem napodobit. mNo a ten Jarmush, to stoji za to. Hlasky jsou neprekonatelne. A jeste k tomu ta mozaika amiku, vychvalujici a mluvici o Brooklynu a jejich zemi jako o necem svatem. Mne privadela k silenstvi ale to udelalo film zajimavy a pak jsem se tesil na hned na scenky s Augimm a ostatnima. (02.02.2007)

Pro mě osobně ještě lepší než Smoke, jehož pandánem Blue in the Face je. Geniální Lou Reed představující nám své patentní Lou’s Views, Jim Jarmusch filozofující nad svou poslední cigaretou v životě, rapující podomní obchodník Malik Yoba, zpívající telegram Madonna, Michael J. Fox se svým snad trochu příliš osobním dotazníkem a v neposlední řadě stoický trafikant Harvey Keitel. Já osobně bych do téhle brooklynské trafiky chodil hrozně rád. Oba Wangovy filmy jsou osobitým doplňkem tvorby Jima Jarmusche nebo bratří Kaurismäkiů a je jen škoda, že se Wayne Wang podobné tematiky nedržel i dál, protože alespoň trochu podobné filmy hledám jen docela těžko. (02.12.2011)

Zatímco u Kouře jsem z prašivé zbabělé nostalgie zaokrouhlil nahoru, tady už nemám důvod. Vztek mě nikdy nebavil a viděl jsem ho kdysi dávno jednou, maximálně dvakrát, a ne opakovaně, jako jeho staršího bráchu. Nevlastního. Pryč je atmosféra prvního dílu - pohodové a zajímavé tlachání, melodramatické ale přesto zajímavé zápletky, vesměs sympatické postavy. Tady se dočkáme jen bezobsažného povrchního jalového plkání o ničem, a to včetně plkání Reedova nebo Jarmuschova. Postavy jsou často přímo odporné (Vinnieho tlustá žena s prasečí hlavou), trapně přehrávají (Auggieho latinská metresa, Madonna), nebo lezou na nervy (negerský rapper). Keitel samozřejmě opět skvělý, ale bohužel nemá co hrát. Film jakž takž zachraňuje úvodní scéna s malým zlodějem a Mirou Sorvino, a pak už jen jakoby autentické prostřihy na neherce s replikami o Brooklynu, koncipované jako jakési vyznání téhle jedinečné čtvrti (nejvíc mě zaujal chlápek stahující ze stromů igeliťáky). Z menší poloviny tedy vcelku banální poetizování Brooklynu, z té větší spousta zbytečných bezobsažných keců. (06.01.2020)