Hráč

Nesmírně vtahující satirický neo-noir a zřejmě to nejupřímnější zrcadlo, jaké kdy Hollywood sám sobě nastavil. Nehorázně úžasná je už úvodní osmiminutovka na jeden záběr, kdy se nám před očima jednak zhmotňuje filmové studio s důrazem na představování nových scénářů před producentem, jednak se začíná pomalu odvíjet příběh kolem výhružných dopisů, jednak se otevřeně naráží na slavné dlouhé záběry v dějinách filmu - jen tím se okamžitě stanovuje tempo a tematický rozsah celého filmu. Je to jako typicky nehollywoodský příběh, bloudící zdánlivě nesouvisejícími uličkami a dávající na odiv vlastní sebeuvědomělost, a zároveň jako klasický love-letter filmovému průmyslu, v jehož pokrytectví se skrývá nevysvětlitelná vášeň. Závěr se dá interpretovat různě a rozhodně má daleko ke standardně uzavřenému rámci - záměry Altmana a Tolkina ovšem naplňuje bezpochyby dokonale a hlavně cinefilům přináší podobné ironické uspokojení, jaké v emocionální formě nabídl Wilderův Sunset Boulevard. 90% (30.11.2020)

Posledny ´velky´altmanov film ironicky kritizujuci eru noveho hollywoodu s genialnou uvodnou oseminutovou scenou bez strihu, ktoru neskor parafrazoval a mozno este lepsie natocil mitsuo yanagimachi v who is camus anyway (vcitane ´rekurzivnych´ dialogov dvoch postav komentujucich filmy s maximalnymi dlzkami scen bez strihov) (09.04.2007)

Pocta klasickému Hollywoodu. Podobné například Basic Instinct, L.A. Confidential nebo Cinatown s tím rozdílem, že Player kromě kriminálního spletence parafrázuje svým jazykem kolébku fimu počátkem devadesátých let, což byla přesně ta doba začínajících obřích rozpočtů a velké politiky, kterou tak dobře známe z dnešních kin. Altman si hraje s žánry, nebojí se spousty narážek, neortodoxních názorů/postojů a sžíravých situací, které musí hlavní hrdinové konfrontovat. Účast tolika filmových hvězd působí exkluzivně a přidává na exotičnosti. Divák tak kromě bravurního scénáře sleduje každou chvíli různá camea a plakáty starých fláků, na zdech. Jeden z klíčových filmů první poloviny devadesátých let a troufám si říct, čím starší, tím lepší, jelikož po tolika letech se k tomu všemu přidává neopakovatelná premisa čiré nostalgie, což v době vzniku nebylo možné. (01.05.2016)

Ach, ty zpropadené, zaručeně hollywoodské konce ... Nic je neohrozí, prosadí si svou navzdory tomu, že kupříkladu vázne doprava - počítají se všemi možnými i nemožnými komplikacemi. Zpočátku vznikne trochu neladný chaos, neboť není vůbec lehké zorientovat se v nadměrném množství postav a rozeznat, co je důležité - ale když se příběh ustálí a rozehraje po všech stránkách zajímavou zápletku, v podstatě není nač si stěžovat ... za neobyčejně drzou a výsměšnou pointu musím přihodit čtvrtou *. (27.03.2012)

4,5*/5... Tak predsa sa asi začnem s Altmanom "udobrovať"(?) a jemne začínam chápať, prečo je považovaný za jedného z Veľkých. Nejde o počet hviezd a ich cameá, čo je na druhej strane celkom potešujúce a minimálne veľmi zaujímavé (Bruce Willis rulezz!!!:) Opäť film nekonformný, tentokrát však oveľa trefnejší. Už úvodná bezstrihová asi 5 minútová sekvencia je "vťahujúca" a perfektná. Tim Robbins podal výkon rovný Shawshanku, fakt riadny arogantný parchant, "uväznený" v svete nablýskaných producentských hviezd. Ako čerešnička na torte sú rôzne odkazy na známe alebo menej známe filmy, čo "cinemafilov" môže len potešiť. Originálny film a rovnako tak aj pútavý, satirická trefa do čierneho a filmový zážitok... (16.03.2009)