India Song

Musíte si najít dvě hodiny, uvést se do naprostého klidu, dostat do sebe touhu vychutnat si 'náročnější' film, uklidit si kolem sebe, sednout do pohodlného křesla a snad i rozdělat sedmičku vína nebo stylově zapálit doutník či cigaretu s nástavcem. Pak si teprve můžete vychutnat krásu tohoto něžného filmu, který okouzlí nejen svými magickými obrazy, ale i vznešenou francouzštinou většinou v experimentální kontrapunktní zvukové stopě. (26.06.2010)

Som priaznivcom experimentálnych snímkov. Či už obsahovo, alebo formálne. Neprítomnosť komerčných prvkov mi nevadí. Film ako umenie, je proste ústretové vo všetkom. Lenže tento akokoľvek silný, básnicky podaný a relatívne umelecký počin, je jedna ťažkotonážna nuda, ktorá svojím prednesom v štýle L'ANNÉE DERNIÉRE Á MARIENBAD, nepôsobí vôbec ani ako nejaký unikát a ani ako niečo, čo by zaujalo štylisticky. Iba ako uspávanka. (19.03.2022)

Je mi líto. Duras může v tomhle snímku používat sebezajímavější filmové nástroje, které většinou jiní tvůrci nepoužijí, ale pokud mi ten snímek nic neřekne, tak mě prostě nebaví a nemohu mu dát vysoké hodnocení. Jenom to, že je snímek experiment a nějak slušně drží pohromadě, pro mě prostě není ukazatelem toho, že se jedná o dobrý film. Jen prostě snaha o umění pro umění. (14.10.2015)

Zrejme najexperimentálnejšia adaptácia literárnej predlohy, akú som kedy videl, pričom nevylučujem, že sa dá natrafiť aj na niečo ešte bizarnejšie a zároveň rovnako umelecké. Počúvanie hovoreného slova a sledovanie neživých, zamrznutých obrazov postáv bez duše vás bude nabádať k predstavám, ako by India song vyzeral ako akademická vysokorozpočtová adaptáca, čiže niečo ako Milenec, ak sme u Durasovej alebo Indočína, ak sme v tej Indočíne. Rukopis scenáristky Hirošimy, mojej lásky sa nezaprie, tu ale ako režisérka zašla o podstatný kus ďalej (od diváka). Film vhodnejší určite na podrobný analytický rozbor než na nejaké dojmologické komentáre a percentuálne hodnotenia. (03.06.2018)

Okurka jako.¬         Pojmouti se věc dá různě. Okurka na salát, jako pleťová maska, nebo jako dráždidlo otvorů. Marguerite Durasová, krajně výstřední francouzská tvůrkyně 70. a 80. roků 20. storočí, nalézala pojetí naprosto neběžná a odchýlená i od těch nejkrajnějších běžných pojetí. Její adaptace jejího románu Vicekonsul snímkem "India Song" z první poloviny 70. roků je toho zřejmým svědectvím.¬                 Hlavním nositelem významu je řeč, slova pronášená jako útržky z literární předlohy, ve skutečnosti na způsob jednoduchých otázek a odpovědí, bez časové osy, takže k uchopení celku je třeba věnovati jí značnou pozornost. K odlehčení slouží hudba a velice pomalé záběry po celou dobu trvání snímku, s pečlivě propracovanými komposicemi scaen pohybujícími se mezi pomalým pohybem a statickým záběrem. Tato naposled zmíněná, "filmová" část snímku je z pohledu diváka ještě poměrně stravitelná, bráno ovšem pouze jako výseč z celku, kterým je řeč, scaena, hudba, zvuky (šumění stromů, houkání lodě, řev člověka — vždy v kontextu s děným); pořadí podle důležitosti. Pro obdržení zamýšleného výsledného dojmu je potřebí stupně soustředění a vcítění vyloučeného pro běžného diváka.¬                 Snímek je z filmového hlediska zvrácený, jdoucí proti základům filmové tvorby, pro až neuvěřitelné citlivé spjetí všech jeho výše už popsaných složek jej však třeba označiti za zcela mimořádné umělecké dílo, ovšem s nižádnou užitností pro diváctvo a s pramalým významem pro umění a kulturu veřejně pojímané. Mohu jej srovnati s dalším francouzským "nefilmovým" snímkem z té doby založeným na řeči, "Un homme qui dort", podle knihy spisovatele a tvůrce scénáře G. Perece, který ale ani zpovzdálí nedosahuje velikosti a účinu "India Songu", jsoucí příliš deklamatorní v řečové složce a nemnoho propracovaný ve složce obrazové. (11.06.2022)