Million Dollar Hotel

Skvěle natočený mystický filmek ze světa nejnižší lidské společnosti USA... v rozpadajícím se starém hotelu žije banda pomatenců, kteří jsou mimo jakékoli zákony vnějšího světa za zdmi jejich apartmá... a v tom všem se rozvine láska, nenávist, smrt. PS: Nehledě k tomu, že Mila je zde přímo k sežrání, hlavní hrdina je skvostně debilní a Gibson, je dobré naškrobené mutantě... :-)) (19.09.2012)

Ty alibistické tři hvězdy jsou spíš spokojeným hodnocením. Wenders tvoří atmosféru pomocí poutavých monologů a skvělé kamery, Gibson a Davies pak svým postavám dodávají neskutečnou životnost, ale totální podraz na diváka je scénář. Ten totiž místo nějaké psychologicky naladěné hry nebo aspoň žánrově nevyhraněné kombinace jen skáče z místa na místo a vyžívá se v prazvláštních charakterech. A za veliký hřích považuji nevyužití tolik proklamovaného doprovodu U2, který zazní v úvodu a v závěrečných titulkách a jinak vždy jen nezřetelně prošumí v pozadí. (25.05.2007)

Po dechberoucí úvodní sekvenci přichází postupný rozklad diváckého zážitku. Million Dollar Hotel je podvratný film plný karikatur a póz, ve své podstatě nemocné dílo. Celkové morální vyznění filmu (vražda následovaná sebevraždou) je naprosto patologické, stejně jako pohádka o odlišných hrdinech, kteří jsou uvězněni ve svém antiprostoru. Million Dollar Hotel prezentuje absolutně nekoherentní svět bez hodnot, názorů a citů. Svět vágní stejně jako ten televizní, o kterém Tom Tom tak rád a často mluví. (11.03.2006)

Připadá mi, že se Wenders pokusil natočit hollywoodský trhák. Tomu by odpovídalo i obsazení Milli Jovovich a Mela Gibsona do hlavnějších rolí. Zase je to o hledání sebe sama, jen je to naroubované na outsidery naší společnosti. Chlěl tím říci, že i retardovaní mají své city a sny. Nebo ukazuje celou společnost jako větší, či menší zkrachovance? Nebo nám chce říci, že celý svět je jeden velký blázinec a že my všichni jsme menší, či větší blázni, kteří na něčem ulétávají. Že všechno je bláznivé, protože neznáme správný směr. Takže jediným východiskem je smrt, či se nás snaží jen přesvědčit, abychom si to mysleli? (27.05.2009)

Přemýšlím, proč mě tento film od Wima Wenderse s výjimkou úvodu a závěru skoro vůbec neoslovil a výjimečně nesedl. Nemá silný příběh, až na závěr mu schází uzemňující momenty, pohybují se zde samé podivné a navrch většinou nesympatické postavy, postrádá to hutnější atmosféru, postrádá to napětí, skutečného vtipu, který by na mě fungoval, jsem tu moc nepostřehl (byť se o to ten film evidentně snaží)... Hutná myšlenka zde přichází až v závěru a ač právě díky silnému závěru s geniálními kamerovými záběry se nakonec přikláním k velmi slabým 3 hvězdičkám, nemohu si pomoct – ten závěr tu na mě působil jako z úplně jiného filmu a spíše jako z nouze cnost, aby nakonec tahle podivná dvouhodinová šaráda z hotelu plného fetujících i střízlivých šílenců dostala alespoň na poslední chvíli možnost sdělit i cosi hlubšího... Od Wenderse jsem už snesl mnohem delší filmy, které trvaly v některých případech i 3 až 5 hodin (viz. Až na konec světa), ale tento mě stihl nudit i přes relativně kratší stopáž a už po 40ti minutách jsem začínal tušit jistý problém. Jedním z mála pozitiv vedle kamery byl pro mě herec v roli FBI agenta Skinnera a až po skončení filmu jsem s milým překvapením zjistil, že jde o slavného Mela Gibsona. Tak jo, kdyby nic jiného, s výkonem proslaveného hereckého velikána ve výrazné vedlejší roli tady můžu být vážně spokojený. [55%] (30.11.2021)