Případ Platfus

Srazit diváka svým hereckým výkonem na kolena je pro Vlastimila Brodského standart, ale přesto mě zas a znova jeho projev dojímá a udivuje - jako tady. A Zuzana Bydžovská mu v roli idealistické obhájkyně zdatně sekunduje a pomáhá, zvlášť při závěrečné řeči. V podobě Svěrákova scénáře vzniklo něco, co má bez ohledu na dobu, ve které se děj odehrává, platnost kdykoli, protože morálka, to je oč tu běží. A já jsem to skoro celé probrečela. (22.02.2005)

Minimalističnost (zde zřejmě vynucená financemi) vždy vyžaduje výborné výkony herců, což zde naštěstí zafungovalo. Zcela symbolicky se i do tohoto příběhu o lidské důstojnosti vplétá pletichářská nit protekcionismu a korupce. Obávám se, že dokud se tato nit bude naší společností proplétat, není se na co těšit. (12.11.2012)

Příběh bývalého učitele, který uštědřil bývalému žákovi výchovný pohlavek za sprostotu a skončil u soudu, mě vtáhnul od prvních minut, postaral se o to pan Brodský, byl jedním slovem úžasný.. Mladinká Zuza Bydžovská se mi zamlouvala, ať už svým zaujetím, energií, odhodlaností či ochotou bojovat za slušného člověka.. No a Josef Abrhám tentokrát v roli právníka, nepříjemné osoby na druhé straně barikády, opět skvělý.. V závěru se mi zamlžily oči, takže ode mne plný počet.. (20.05.2022)

Další zoufale televizně zpracovaný dílo. No rozhodně mi to nepřišlo tak úžasný, jak se tu z hodnocení ostatních může zdát a celá za zápletka není ani originální ani kujónsky vymyšlená. Morální síla ano, ale předevší výborná Zuzana Bydžovská a výkon obvyklé vysoké úrovně Vlastimila Brodského, spolu s dalšími herci, je to, proč film asi stojí za to vidět. Zaujala mě hudba, především některé motivy, ale nejsem si jíst, zda její síla byla vhodná ke spíše vlažnému dramatu, které bylo třeba oproti mnou nedávno viděném Po rozvodu jaksi někde jinde a při srovnání bohužel dosti minimalistické. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, trochu plus a trochu mínus, ve výsledku je to ale dle mého zbytečně šedý průměr, protože z toho šlo vymačkat víc. Především ze zpracování. (13.02.2015)

Poslední léta protosocialistického režimu byla v očích mravně a kulturně zachovalejší části společnosti (vyjádření není pouze popisné, ale i až lékarnicky výstižné) časem jakéhosi vážení a převažování mravních hodnot. Stručně bychom tuto tendenci mohli popsat jako vzpouru proti pozitivně právní ortodoxii, myšlenkovému a mravnímu moru, který naší společnost v druhé polovině minulého století stál až příliš mnoho. Zdánlivě prostý a nezajímavý příběh podle vytříbeného, něžného mužství scénáře jednoho z cimrmanovských protagonistů se v tomto nasvícení mění v nadčasové naléhavé mravní poselství. Poselství, které burcuje nejen lidskou slušnost a smysl pro ideální hodnoty, ale i intelekt a jeho soudnost. Mravní rozhraní je vždy těhotné svou až sopečnou tektoničností velkých témat a mravních katarzí. A jeho přesné intuitivní postižení zase nadčasovým rozměrem. Divák, zejména poučený, otevřený a naslouchající divák, pak cítěním i dosažením mimořádného zážitku. Zážitku, na který se po léta a desetiletí nezapomíná. (23.09.2007)