Královna Alžběta

Zamlada mi stačilo, že je tam zrazená romance, postupem času se mi víc líbilo, že je tam žena, která řekne, že nebude mít žádného pána, a paralelně s tím mě strašně baví Geoffrey, který by nutně měl někdy představovat ďábla. Kdybych film viděla později než v pubertě, tak jeho hodnocení bude nejspíš mnohem nižší, protože dnes už si na takové čisté, velké věci nepotrpím. (12.03.2013)

O Alžbětě jsem toho už viděla mraky, ale nevidět Panenskou královnu, asi bych šla do plných. Film je skvěle udělaný. Cate Blanchett je výborná, ale Anne-Marie Duff byla podle mě lepší. Navíc 200 minut proti 124 prostě vede. Kdybych si měla vybrat, na co se podívám znovu, vyhrála by Panenská královna. (18.01.2020)

Klíčová osobnost raně novověkých anglických dějin stojí na předělu mezi historickou středověkou monarchií a počátkem cesty vedoucí k občanské společnosti. Od dětství vychovávána v duchu zásady "Co tě nezabije, to tě posílí", v mládí často riskujíc život, se posléze úmrtím svých dědicky výše stojících sourozenců propracovala až k nejvyššímu postavení - trůnu královny Anglie. Končící dívčí a počínající ženská léta "panenské královny" jsou v líčení díla pojata ve feministickém duchu a soustřeďují se na meze a limity ženského panování. Sňatek, který by státnicky cítící a jednající ženu zbavil nezávislosti a unikátního vůdčího postavení, na něž tak dlouho čekala, je pro mladou Alžbětu symbolem zotročení a bolestnou připomínkou nejen matčina konce, ale i jiných, neméně tragických odchodů jejích předchůdkyň i následnic na londýnském trůnu. Panenství dává všem nápadníkům stejnou šanci a jí neuvěřitelně velký prostor pro milovanou politiku. Ke kladům citlivé kamery a výborného scénáře patří i věcné postižení Alžbětiny starší nevlastní sestry a předchůdkyně na trůně Marie I. Krvavé. Blanchetová doslova vdechla své postavě skutečný dívčí půvab, něžnou zvědavost i zvídavost, s níž princezna vstupuje do života dospělých. A navenek neviditelnou, ale zevnitř o to větší a nezdolnější sílu a vůli. Z dalších herců zaslouží zmínku mimo Rushe i nadprůměrný Fiennes (mj. skvělý Luther ve stejnojmenném starším německém filmu). Před deseti lety byla pro mě KRÁLOVNA ALŽBĚTA zjevením. Jsem přesvědčen, že lepý dívčí zjev panenské královny určitě svedl a ještě svede nejen mne. I nezávislé ženství má totiž své osobnostní - nejenom sexuální - charisma. (01.03.2008)

Krásně zpracované jedno klíčové období v historii Anglie. Po dosazení na trůn a na vzdor všem intrikám nastoluje královna Elizabeth v zemi mír a pořádek a začíná tím jedno z nejsvětlejších období v historii země. Výborné výkony Blanchet a Rushe, a podle mého chvílemi trošku rozpačitá režie jinak výborného filmu. (09.04.2003)

Napoprvé mi připadalo jakési mdlé. Před druhým zhlédnutím mě zřejmě někdo profackoval a já se vzpamatovala a jen němě sledovala cestu idealistické dívky k moci, ztrátě iluzí a nabytí panenství. Co na tom, že historická fakta občas potichu zavzlykají, známé události se přesouvají v čase a interiéry působí poněkud vyrudle. Cate a zbytek ansámblu na to dávají zapomenout (jen si marně pokouším vybavit, koho hrál nejnovější Bond) a už odškrtávám dny do premiéry Zlatého věku. (02.09.2007)