Režie:
Frank CapraScénář:
Sidney BuchmanKamera:
Joseph WalkerHudba:
Dimitri TiomkinHrají:
Jean Arthur, James Stewart, Claude Rains, Edward Arnold, Guy Kibbee, Thomas Mitchell, Eugene Pallette, Beulah Bondi, H.B. Warner, Harry Carey, Astrid Allwyn (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Mladý poctivý senátor Jefferson Smith (James Stewart) odhaluje s pomocí své sekretářky (Jean Arthur) korupci mnoha politiků, a stává se proto velice obávaným bojovníkem proti mocným. Jeho triumf nad předsedou strany, guvernérem a senátorem vrcholí jeho třiadvacetihodinovou řečí v Senátě, v níž pranýřuje jejich machinace.
Frank Capra ve filmu PAN SMITH PŘICHÁZÍ znovu obměňuje své oblíbené téma o vítězství dobra nad zlem a o triumfu venkova nad městem. Americký Kongres marně protestoval proti uvedení tohoto filmu, který se stal velmi populární. (Quentin T.)
(více)Videa (1)
Recenze (133)
Začátek nic moc. Jestli něco nemám rád, tak to jsou přespříliš uvědomělé děti. A o těch, kteří přesně vědí, koho jmenovat za nového senátora, to platí obzvlášť (i když to je jejich vedoucí). O hlouposti s mincí nemluvě. Pak mě však film konečně začal pořádně bavit a nadšený naiva si mě postupně naprosto získal. A konkrétně jeho zprvu plamenný později už zoufalý projev strhne snad každého a divák mu s jiskřičkami v očích visí na rtech. Ale přestože se mu z mé strany dostávalo bezmezného fandění, neignoroval jsem naivitu, která se do filmu pomalu začala vkrádat (jejím vrcholem je senátorův „vstup“, jenž pochází z žánru sci-fi). Poselství snímku rozhodně důležité je, avšak jak píšu výše, několik "ale" mi brání ten plný počet dát, proto "pouze" silné 4*. ()
Již jsem viděl vstupovat do politiky několik sympaťáků, kteří chtěli něco udělat pro své voliče. A taky jsem je viděl utíkat ze sněmovny či senátu se staženýma kalhotama, bez financí a s jednosměrnou jízdenkou do vězení. Hommo politicus je totiž člověk sympatický, skvěle řečnící, bojující výhradně za práva toho, kdo mu nejvíc zaplatí a nesnášející ty, kteří by mu chtěli zabránit v rozhazování státních peněz. A to by důvěřivý zálesák Smith chtěl, jenže jeho soupeřem je lobbista Taylor ovládající média, politiky i veřejné mínění a to je těžký kalibr. Takže Jeffe do něj, ať alespoň ve filmu vyhraje spravedlnost, když ve skutečném životě si Tonda Blaník vždycky ve sněmovně najde nějakého toho Kalouska, který mu jeho zájem prosadí. ()
Nebudu chodit kolem horké kaše a napíšu to rovnou - ano, Mr. Smith Goes to Washington je možná naivní film, s (povětšinou) naprosto černobílými charaktery, ale krásně se na to dívá. Je to film o klasickém boji dobra versus zla, ale tentokrát je ten boj zasazen do kongresu. A za sebe můžu říct, že některé pasáže mě opravdu strhly (hlavně závěrečný projev). Bravo, Franku. Opět jsi mě dostal. A i když (kdybych byl hodně cynický) bych mohl říct, že tohle je vlastně ta nejkrásnější pohádka, která kdy byla natočena, tak mi to nevadí a panu Smithovi jsem opravdu fandil. Tenhle film nám prostě ukazuje už dávno zapomenutý fakt, že jediný způsob, jak můžeme prohrát, je přestat bojovat za to, co je správné a prostě se "zařadit" do řady. A ano, možná to ukazuje dosti naivním způsobem, ale k sakru, vždyť je to tak krásný! 100 %. ()
Keď sa bezbranný jedinec postaví proti dokonale vytvorenému systému skorumpovaných panáčikov, myslíte si, že to nemôže dopadnúť dobre. Napriek tomu, že sa vo mne miešali predstavy o tom, ako tento zložitý spor dopadne, naivný James Stewart si ma získal a držala som mu palce takým spôsobom, ako by som v Senáte pri jeho naliehavej a únavnej reči namiesto povzbudivej a po uši zamilovanej sekretárky Jean Arthur stála ja :-) Veľmi poučný, veľmi otvorený film, ktorý predostrel tak veľa, že sa právom stal hrozbou pre mnohé politické presvedčenia. 90% ()
Ten apel na americké vlastenectví a ideály na mě moc nezabral, a proto nedám plný počet. Jinak se ale jedná o skvělý snímek. Skoro mě až mrazilo z toho, když jsem viděl demokracii a svobodu tisku v praxi. Herci byli samozřejmě úžasní, James Stewart jako vždy strhující, ale mě nejvíc bavila postava Jean Arthurové. ()
Galerie (84)
Zajímavosti (27)
- Když byl v roce 1942 v Německem okupované Francii zaveden zákaz amerických filmů, kina si zvolila film Pan Smith přichází pro své poslední projekce, než zákaz vstoupil v platnost. Jedno pařížské kino údajně promítalo film nepřetržitě po dobu 30 dnů před zákazem. (Zdroj: ČSFD)
- Ani republikáni ani demokraté nejsou ve filmu zmíněni. (HellFire)
- Ve filmu Take Her, She's Mine (1963) si postava, kterou hraje James Stewart (Jefferson Smith), stěžuje, že si jej lidé pletou s tím hercem z filmu Pan Smith přichází. (Kulmon)
Reklama