Pan Smith přichází

Na Pana Smithe jsem se moc těšila a měla jsem proč - výborný film, který splnil veškerá má očekávání. Naprosto úžasný James Stewart, který, jak už zde bylo řečeno, podává skvělý výkon (zejména při závěrečné řeči), krásná a vtipná Jean Arthur, která si mě s každým filmem získává víc a rovněž můj oblíbený Claude Rains, kterého jsem poznala až po chvíli díky jeho hlasu (je známý například z Notorious nebo Casablancy). Jistě film je někdy možná až příliš idealistický, ale vše ostatní mě nadchlo, takže mu to klidně odpustím, ostatně je to Capra. Zábavné, dojemné, SKVĚLÉ! (19.07.2010)

Ačkoliv to tak možná podle hodnocení nevypadá, beru nakonec Smithe na milost. Hodněkrát v průběhu jsem měl sto chutí dát tomu odpad. Stewart tady hraje takovýho přerostlýho skautskýho šulina a tomu šedivýmu dědovi trvá zatraceně dlouho, než si uvědomí, že ojebávat americký demokratický systém je prostě tfuj tfuj. (04.03.2011)

Je fascinující, že zatímco nad výpotky socialistické kultury nebo díly fašistické propagandy se znechuceně zvrací, v případě Pana Smithe, který je ideologicky podobně obtěžkán, se vyzývá k chápavému přivírání očí. Nechápejte mě špatně: Vím, že doba se mění, stejně tak i způsob, jakým se pojmenovávají její ideály. Ale když prosťáček Smith dorazí do Washingtonu a jako naprostý retard nastoupí do autobusu, aby v následné "podkožní" montážní sekvenci nacpal do diváků všechny tvárnice tvořící americký demokratický chrám, zužují se mi možnosti k tomu, abych měl Pana Smithe rád. Samozřejmě že James Stewart nabil i šablonovitou figuru neobyčejnou impulzivností a z Caprovy režie můžete vášňivou víru v látku odečíst už dávno před strhujícím proslovem v Senátu. Nepřijde mi ale košer úplně odhlédnout od toho, co nám pan Smith říká (a jak), a bez rozmyslu převzít americký patník a počůrat jej na stejným místě jako generace tamějších diváků. (21.05.2007)

Na Pan Smith přichází je rozhodně nejlepší ona dvojznačnost, s jakou je příběh korupce v americkém senátu, ovládaném loutkáři-magnáty, kteří kontrolují i média (jak moc se v tomhle směru věci změnily, ptám se?) vyprávěn. Sice nám ukazuje, že když věříte v dobrou věc a vsadíte na dobrého člověka, ještě můžete vyhrát a hnout světem - ale ukazuje to v závěru, který působí jako pohádka, jako sen, jako představa zemdlelého pana Smithe. Jakoby Capra ukazoval prstem a oznamoval - takhle to může být jenom ve filmech. Jediné, co se tomuhle může vyrovnat, je herecký výkon Jamese Stewarta. (14.10.2013)

Neveril bych, ze neco takoveho napisu chvili po tom, co jsem malem umrel nudou u Lincolna, ale tohle byla naprosto famozni politika! Nikdy nebyl zaznam z US senatu tak strhujici a inspirativni. Mezi Jean Arthur a Jamesem Stewartem to navic krasne jiskri, takze i letma romantika funguje vyborne. Frank Capra byl pro me se svymi nejvetsimi hity doposud silne prehodnocovany, ale tenhle kousek si veskery hype zaslouzi. 9/10 (26.01.2013)