Merlin

Vyznavači artušovské legendy se možná budou zlobit kvůli nemalému množství změn, příznivci fantasy by se mohli cítit dotčeni infantilitou zavánějícími novotami v podobě skřítků a skřetů, milovníci pohádek by mohli protestovat proti drastičnosti a i já, počítající se ke všem třem skupinám, si postesknu nad bezprecedentním odcizením Avalonu starému britskému náboženství (vlastně precedentním, grálu se vedlo dost podobně), tradičně nesympatickou Guineverou v podání mně tradičně nesympatické Leny Headey, kterážto ve mně coby královna vší Británie budila ještě větší odpor než jako královna jistého řeckého města, a několika hluchými okamžiky... ale když ona je to tak skvostná pohádka s moudrými čaroději, dobrými i zlými vílami, gryfy a draky pro dětskou a dětinskou duši, uchu lahodící hudbou Trevora Jonese pro estetickou duši, příběhem pro romantickou duši, Samem Neillem a Rutgerem Hauerem pro ženskou duši, Mirandou, Helenou a Isabellou pro mužskou duši a koncem pro citlivou duši, že Merlin ani nepotřebuje kouzelnou moc k tomu, aby mě očaroval. My dva jsme se neviděli ani poprvé, ani naposled, mistře čaroději... (29.04.2008)

Anglické legendy, které mě na rozdíl od těch řeckých nikdy nezaujaly, jsou v tomto "telenovelním" podání (spoustu výrazných postav jejichž osudy jsou nekonečně propletené) po celou neobvykle dlouhé stopáže vyprávěny nesmírně poutavým způsobem. Jak skvělý je příběh, tak mizerné jsou efekty. Chápu, že se jedná o TV film, ale za takového draka nebo grify by se styděli i amatéři. (17.04.2014)

Merlin je s Excaliburem naprosto nesrovnatelný, stejně jako je nesrovnatelný s Králem Artušem. Každý je něco jiného a v každém jde o něco jiného. Excalibur je syrová, do legendy zahalená fantasy. Merlin je polopohádkový, přesto ještě legendy hodně se držící fantastický příběh s několika úpravami pro děti (skřítek, konec atp.) Král Artuš je akční blábol. Navíc Excalibur je o Artušovi, tohle je o Merlinovi a Král Artuš je o hovně. Artuš je zde jen epizodka, postava, která dotváří celkové pozadí dobře známého příběhu. Navíc je tohle televizní film a to už mluví za vše. A i proto to dopadlo opravdu dobře. Jen ten konec je trochu moc natočený do happyendu a hodně tomu ubližuje. Hloupej klišovitej konec, kde se milenci konečně dočkají viz píseň Michala Tučnýho: Tenhle příběh je pravda a snim svůj klobouk, jestli jsem vám lhal, že jsem potkal jednu dívku a tu dívku jsem si za ženu vzal. Zní to jak pohádka z oříšku královny Mab, že si báječnou ženskou vzal jeden báječnej chlap. (01.12.2005)

Vysoko nad rámcem televizní produkce - úžasný Sam Neill, charismatická Miranda Richardson a pohádkový kýč, který však nepůsobí lacině. Pár vad na kráse sice najdete, ale v porovnání s jinejma blbostma, který televize před deseti lety vyprodukovaly, září Merlin jak stopadesát tisíc Excaliburů. Navíc pokud ho sledujete jako dvanáctiletej kluk, nesmazatelně se vám vryje do paměti. A ještě díky tomu dodneška skvěle znám postavy a stručný děj artušovských legend. A proto 9 z 10 pedagogů doporučuje - pusťte svým odrostlejším dětem raději Merlina, než nějakou sračku od Trošky. Vrátí se vám to. A doporučuju to i já, student pedagogické fakulty, a to už je co říct! (31.08.2011)

Nádherné zpracovaní klasické legendy. Autoři si sice poupravili původní příběh (zvláště královna Mab je v Britských legendách asi velká jako prst a myslím, že přináší sny), ale to k tomu patří. Obsazení je hvězdné a hodně pomohlo (Neill, Short, Hauer, Richardsonová), vlastně mám pocit, že skoro každou postavu hrála hvězda. Hhudba Trevora Jonese, je prvek, z kterého mi po těle přebíhal příjemný mráz po zádech a probouzel ve mě nostalgii, takže jsem měla chuť vběhnout do lesa a hledat skřítky. Toto zpracování v sobě nese více magična a pohádkovosti, než starší a ponurejší Excalibur, ale oba snímky byly vynikající, ale každý v jiných ohledech, takže je nemožné je srovnávat. Na televizní zpracování vysoce nadprůměrné. (07.07.2005)