Gymkata

Tři naprosto neobjektivní hvěďule dávám z čiré nostalgie, neb poprvé jsem toto "veledílo" viděla ještě za totáče, na videokazetě s mizerným "porno" dabingem a byla jsem, coby robě cca 12leté unesena "skvělými" akčními scénami. Mnohokrát jsem si říkala, co to bylo za film, ale až nyní, po 36 letech jsem na snímek narazila čirou náhodou a ejhle, vyklubal se z toho můj fešný hrdina. Bože, jak ten se mi tenkráte líbil. A koukám, že toho moc nenatočil fešák.  Co jinak dodat, je to strašné. Hlavně zvukový podkres, kožení neherci, vizuál úděsný, dialogy psal idiot na tripu, ale vem to kozel, já to žeru. tak zase za 36 let, třeba juknu znova, pokud udržím v té době, moč, myšlenku a nebudu úplně mimo, nebo mrtvá. (09.01.2024)

Viděl jsem to kdysi dávno na VHS v otřesné kvalitě, ale vím že jsem to jako malý kluk miloval!Gymnasta kterého vytrénují na jakýsi závod o přežití kdesi v Rumunsku kde se probíjí nejen přes zapadlé vesnice plné šílenců, ale i pře jakési naháněcí komando. Velmi rád bych si to ještě někdy zhlídnul:)PS: Richard Norton tam byl hlavní záporák, hlavním hrdinou byl nějaký neznámý gymnasta:) Tak jsem si to už sehnal a opětovně zkoukl :) co se týče bojového umění tak žádná sláva to není, ale hodně filmu z tehdejší doby předčí, myšleno hlavně americkou produkci! Film má brutální atmosféru a 20 minut v parmistánské vesničce šílenců je skvělá, takže s klidným svědomím přidávám ještě jendu hvězdu vzhledem k roku vydání! (15.02.2007)

Jako guilty pleasure nefunkční. Nejen, že veškerou humornou retardovanost vyseká v prvních dvaceti minutách, ale tu správnou trapnost tahá z filmu akorát hmatatelný osmdesátkový peklo, který ale neni tak agresivní jako třeba v Cool as Ice. Vyloženým zklamáním je i poměrně zdařilá (!) choreografie soubojů. Hlavní hrdina je spíš debil než vtipný debil a tak nějak to celý vypadá. Vyslovená hrůza je většina zdrhacích akčních scén, který jsou sestřihem (na akční film) neúměrně dlouhých záběrů, který se utnou až když všechny postavy z nich odejdou, což těžkej mouthfuck dynamiky a tedy se dostáváme k pointě - Gymkata je nudná. Doufám teda, že to není tím, že moje laťka na guilty pleasure zábavu je neúměrně vysoko postavená díky filmu Birdemic a produkci studia Asylum. (18.02.2012)

IT'S NOT OVER YET, SO PUT YOUR HARDWARE BACK IN YOUR PANTS! Lokace kdesi v Rumunsku byly sice slabší a kostýmy bohužel taky, ale jinak naprosto parádnická podívaná. Kdo by taky mohl být smutný u filmu, kde působí Tadashi Yamashita. Škoda jen, že neměl více prostoru. Hrdina Jonathan rozdává kopy po kterých praskají lebky, ale některé jeho kreace působily namyšleným dojmem. Snažil se předvádět, místo toho, aby protivníka jednoduše zneškodnil. To nevím, jestli by prošlo u mistra Yamashity. A princezna Rubali? Kvítek medový. Asi jsem se zamiloval. O té si nechám dnes v noci zdál. Dál už číst nemusíte, protože zbytek komentáře bude balada na nekonečnou krásu princezny Rubali. Ach, ty její ladné pohyby, úsměvy a gesta. Její půvab. Musím si někde sehnat její plakát a dát si ho na zeď, abych se mohl každé ráno probouzet a první co mé oči spatří bude ona. Možná si nechám vyrobit princeznu Rubalu v životní velikosti z kartonu, nebo si jí potisknu na povlečení a trička. Ó princezno Rubalo. Škoda jen, že bydlí v takové prdeli. (31.07.2019)

"Gymkata" je spolu s "Hrou smrti" a "Black Belt Jones" dalším dokladem, že když Warner Bros. dali Bruce Leemu na natočení jeho první americké koprodukce k ruce Roberta Clouseho, nebrali asijskou hvězdu jako uznávanou osobnost, ale jen nějakého brakového tajrtlíka. Zetkový fušer Clouse se dnes jeví jako největší příživník na nehynoucí slávě Leeho, protože si známost rozhodně nevysloužil svými režijními kvalitami. Na druhou stranu si rozhodně zaslouží pozornost coby camp autor. "Gymkata" představuje fenomenální fantazii na téma studené války a programu hvězdných válek. Máme tu esenciální průnik naivitou, machismem, campem a úsměvně patetickým heroismem 80. let – jako by výsledek zvráceného křížení hrdě nacionálních akčňáren Chucka Norrise a klukovsky eskapistických fantazií MacGyvera. Ostatně sám hrdina, karatistický gymnasta, v sobě spojuje to nejlepší z choreograficky zpackaných bojových filmů, neboli Clouseho speciality, a MacGyvera (konkrétně tílko a mulet). Motivaci k jeho fyzickým eskapádám zavdává souboj národů o umístění vzdušné obrany či naopak raket dalekého doletu v typické středoevropské zemi Parmistán, které můžeme pro potřeby popisu spíš říkat Prehistoristán. Jugoslávské reálie zavdaly k portrétu střední Evropy jako regionu ustrnulého ve vývoji někdy okolo středověku. V Buranystánu se každoročně konají zcela nesmyslné hry bez hranic, během nichž zcela nesmyslně občas sudí někoho z účastníků zabijí a jejichž vítěz má právo požádat vládce země o cokoli. Toho chtějí využít světové mocnosti a vyžádat si ve Sto-let-za opicema-stánu strategické situování zbraní. Expert Clouse se postaral o to, aby už tak dementní premisa byla ztvárněná co možná nejpatlalštěji a s co možná největší nelogičností z hlediska času, prostoru i děje. Samozřejmě kdykoli je hrdina v nesnázích, objeví se v uličkách města či uprostřed lesů tu hrazda či koza (ta gymnastická, ne živá), aby s jejich užitím mohl zlikvidovat davy nepřátel. A nesmí chybět pár troufalých pokusů o herectví ze strany ústředního atleta či zcela absurdní milostná linie. Z celého snímku vyčnívá sekvence z města bláznů, která je svou vyšinutostí a funkční atmosférou jak vystřižená z něčeho od Moctezumy nebo Jodorovského, takže v akčním Cvičme v rytme vyznívá ještě bizarněji. Nejdivočejším faktem celého projektu nicméně zůstává, že se jedná o adaptaci jakéhosi románu. (02.12.2011)