VOD (2)
Obsahy(1)
Celovečerní dokumentární portrét, natočený režisérem Filipem Remundou, zachycuje Jáchyma Topola v letech 1999-2002, resp. době vzniku jeho nové knihy Noční práce. Jáchym Topol zde vystupuje nejen jako spisovatel, ale také jako novinář, "autorský čtenář", textař, manžel, otec, syn, milenec, veřejně známá osobnost, mýtus, exhibicionista, neurotik, nevoják píšící o válkách, vášnivý čtenář, katolík, cestovatel, vykořeněný strom... Portrét mnoha známých i neznámých tváří jednoho z nejpozoruhodnějších autorů současné české literatury vznikal v nevšedních (návrat do rodné obce), svátečních (křest nové knihy) i zcela běžných dennodenních momentech. Snímek je dílem mladého režiséra Filipa Remundy, který získal hlavní cenu v soutěži dokumentárních filmů na MFF v Karlových Varech 2002 za film Obec B a který se podílel na režii kontroverzního dokumentu Český sen. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Komplexní filmový pohled na jednoho z vůdčích literátů dnešní autorské generace třicátníků a tedy Husákových dětí, Jáchyma Topola, syna literárně slavného otce a vnuka ještě slavnějšího dědečka... Dokument jde především po názorech, autorově narativním a myšlenkovém světě, oko kamery nás však nechá nahlédnout i do Topolovy rodiny, poznat jeho manželku (,,Nikdy by mě nenapadlo, že budeme schopni takového exhibicionismu..."), dítě, knihovnu... Leitmotivem filmu je Topolova práce na románu Noční práce. Celým dokumentem se také jako vedlejší motiv proplétá gymnaziální hodina českého jazyka a literatury, ve které studenti pod vedením progresivního pedagoga pečlivě rozebírají jeho básně - je tu paradox, spisovatel a básník Jáchym Topol coby součást osnov zvolna sublimuje v maturitní otázku... ()
Oceněný dokument MFF Karlovy Vary je dnes už vlastně historický. ()
Prachmizerný pokus o portrét skvělého básníka a spisovatele, cenný jen tím, že sbírá obrazový a hlasový materiál. Naivní způsob jeho kompozice, zatížený režisérovými – s Topolovou poetikou zcela neladícími – a nabubřele prezentovanými „nápady“, je ovšem na druhou stranu dobrou ilustrací „nerozumějícího, módního čtení“, neboli hrou na čtenáře, dnes žel až příliš častou. ()
,,Co je cílem toho natáčení? Mám pocit, že to ani přesně nevíme. To nějak vyplyne." Řekne se po prvních deseti minutách dokumentu a další hodina podle toho vypadá. Jako když pejsek s kočičkou pečou dort, hází se do kotlíku práce na nové knize, vzpomínky na dětství, rodinný život, obecné myšlenky o světě, nakladatelské problémy... Velmi zajímavé myšlenky tu stojí vedle naprostých banalit (ukázkovým příkladem je, když Jáchym vypráví o dějinách literatury, cituje z Bible a přitom kupuje kakací panenku). Spousta věcí se nakousne, ale máloco dotáhne k pointě. Jsou tu nápady skvělé (maturitní zkouška na téma Jáchym Topol), rozpačité (Romové čtou ukázku ze Sestry a jsou nuceni říct, co si o tom myslí) i jednoduše bizarní (Topol stojí na Petříně v obrazu ze třicetileté války a s kopím v ruce přemítá, jak muselo být těžké někoho zabít - proč??). Učitel vykládá na hodině literatury Jáchymovy texty a kamera leze žákům skoro až do pusy, což je zvláštně umělé, až nepříjemné. Některé věci nezazní, jiné zazní mnohokrát (např. že se kniha Noční práce měla původně jmenovat Mongolský vlk). Občas někdo začne něco říkat a v půlce náhle sdělení končí... ,,Myslíš si, že jsme na nic nezapomněli důležitýho nebo.. bylo by dobrý ještě něco natočit?" Film končí a zanechá ve vás spíš otázky, než odpovědi, spíš chaos, než řád. S autorovým viděním světa to zřejmě souzní, ale divácky je trochu frustrující sledovat celovečerní dokument, co skáče hala bala z jednoho tématu na druhé a nemá pointu... ()
Vypravěčův komentář vystihl i mé rozporuplné pocity z tohoto díla, jehož hlavním problémem je slabá vypovídací hodnota. Dvě hvězdičky jsou za celkový dojem, některé momenty byly pětihvězdičkové: především ve chvílích, kdy dá režisér konečně prostor samotnému Topolovi a jeho myšlenkám, dokument se rázem dostává na jiný level (třeba jeho úvaha o otevřenosti a otevírání se, se kterou souzním). Většina dalších motivů - záběry ze zkoušky, školní třídy, nakladatelství, křtu knihy...to vše mi přišlo nezajímavé a povrchní. Scéna s panenkou aspoň pobavila: "Z vočiček jdou slzičky, když je teda dost napitá..."^_^ ()