Fremont

Film pozerany na 3x lebo dva krát som zaspala a tretí krát by sa stalo to isté, keby ma neprebral budík na luhovanie repíkového čaju. Okolo komédie to ani nešlo - chcela som nejakú oddychovku, no toto ma unudilo, uspalo. Hlavná hrdinka mala problém zaspať, ja som to evidentne doháňala za ňu. Možno si len mohla pustiť tento film... (15.12.2023)

Tempo observačnej snímky Fremont už od prvých minút plynie na pozadí inštrumentálnej hudby a ticha pomaly. Vďaka svojmu čiernobielemu vizuálu pripomína staršie talianske a francúzske filmy. Nesie v sebe humor a veľmi dobre zvládnuté autentické prežívanie hlavnej hrdinky ako jej priateľov. V hlavnej úlohe Dunie sa predstavuje sympatická Anaita Wali Zadu, bývalá moderátorka tv správ v Afganistane. Anaita dokonale vystihla vyčerpanosť, stoicizmus, ako aj sarkazmus hlavnej hrdinky, s ktorou zdieľa rovnaký osud utečenky. Ide o dobre napísane, výborne zahrané a skvelo natočené 86- minútové dielo. Tichá filmová radosť 😁😃☺ (01.12.2023)

zajimavy namet o afghanske tlumocnici zijici v USA a pracujici v tovarne na kolacky stesti, co tak nejak hleda sama sebe. je to hrozne pomaly, cernobila tomu dobre sedi... ale bylo to tak nejak o nicem. Hrozne zalezi, jestli se vam to trefi do nalady. pokud ano, super, pokud ne, budete trpet. U me to bylo tak napul no. Sympaticka hlavni hrdinka,  usmevnych momentu nebylo malo... (20.03.2024)

Fremont - typický příklad onoho malého, nenápadného uměleckého filmu, jenž je v podstatě odsouzen k diváckému zapomnění. Síto filmového mainstreamu je holt nekompromisní, proto je fajn vytáhnout zadek ze sedačky korporátních multiplexů a trochu zapátrat po lokálních kinech - filmy, mezi něž Fremont patří, mají své kvality a neměly by zůstat přehlíženy. Snímek do děje vtáhne velmi osobní a civilní atmosférou, podpořenou skvěle zvoleným formátem 4:3 v černobílé. Tomu sedí i výprava - Fremont se vyžívá ve vypravěčském i příběhovém minimalismu, jenž ještě více podtrhává ponurou přízemní atmosféru a relativně těžká témata, jako je například přistěhovalectví, osamění či válečná traumata. Není to ale pouze jen melancholická deprese, film je odlehčen sympatickým humorem na správných místech, což tvoří poměrně dynamický mix. K výtkám však určitě patří délka. I přes na první pohled sympatickou stopáž devadesáti minut se to v některých místech dost táhne a některé motivy se začínají přejídat. Občas taky prosvítá taková ta navoněná umělecká nepřístupnost, kterou si tvůrci mohli odpustit. Dohromady to ale všechno působí tak - no nenuceně. Vlastně bych řekl, že slovo nenucený je naprosto vystihující. Cokoliv, co se zde děje, není na sílu agresivně rváno pod nos, ale tak nějak si to plyne. Přinejmenším osvěžující. V klidu za **** (06.11.2023)

Príjemná minimalistická festivalovka s takmer nepostrehnuteľným humorom, nenápadne krásnou Anaitou a opäť raz pohodovým Jeremym. Prirovnania k Jarmuschovi celkom sedia, film má dokonca aj svojho afgánskeho Toma Waitsa (scény v reštaurácii). Tempo je pomalšie, ale Jarmuschovi fanúšikovia patria medzi tých trpezlivých... koniec-koncov, na Jimov ďalší film si ešte počkajú do 2025. (14.01.2024)