Antigoni

Zlatý Medvěd - výběr (20.06.2006)

Ďalšia grécka adaptácia Sofoklovej hry. A mám dojem, že v divadle by som si túto tragédiu užil viac ako v telke. Tzavellas podľa mňa nič filmársky zaujímavé do látky nepridáva, film je jeden dlhý neprerušovaný prúd dialógov a pripadal mi možno až príliš doslovný, čiže asi bude všetko vyslovené v hre vyslovené aj vo filme. Možno by niektoré slová mohli byť vyjadrené obrazom, aby sa táto adaptácia stala možno viac umelecká. Ako hovorí Robo Roth, keď kritizuje filmové adaptácie divadelných hier: Načo si dokazovať, že niečo, čo funguje na javisku, bude fungovať aj vo filme. Nie úplne s týmto výrokom súhlasím, ale v tomto prípade mi to pripadá výstižné. (16.06.2017)

"ANTIGONE prudce: "Jen lásku umím sdílet, a ne zášť."" (17.11.2009)

Příliš divadelní, ba až teatrální. U Irene Papas se to nakonec dá dobře snést, to je diva a heroina jak má být, ale když nastoupí starořečtí mudrcové u nichž blízké záběry kamery ukazují ty evidentní paruky a nalepené vousy, tak zde ten pathos vypadá umělý jak ten jejich porost, ba je dnes již trochu směšný. (15.07.2017)

Antigoni, závěrečná část z tragédií "Thébské trilogie" antického dramatika Sofokla, patří k nejslavnějším dramatickým hrám starověkého Řecka a má své pevné místo v řecké mytologii. Jorgos Tzavellas, jeden ze tří nejuznávanějších řeckých filmových režisérů poválečné doby, neodolal své druhé podstatě - divadlu a antickou tragédii převedl do modernějšího rytmu. Sbor se stává radou starších a ustupuje do pozadí, filmové vyprávění upřednostňuje prostředí, dialog, emoce a niternou rozpolcenost. kameraman Dinos Katsouridis vkládá emoce do linií antického sochařství i sloupoví z bělostného mramoru. Tzavellas dal přednost modernější mluvě, přesto však dál v antice setrval, Sofoklés se chránil předurčeností činů božskou vůlí, Tzavellas odhalil panovníkův vnitřní svět, rozervaný vlastním, kontroverzním vladařským skutkem, je požírán ohněm neústupnosti. Hlavní postavou filmu je Kreón (pozoruhodný Manos Katrakis), thébský král, Oidipův švagr i strýc. Nepřehledná změť bratrovražedného boje vyhlásila potřebu rozhodného aktu panovníkovy moci. Zloba, prchlivost, příliš umanutá tvrdohlavost, až hrozba trestu bohů přináší uvědomování si též té rubové strany vládního prohlášení, ale rozklad nitra i okolí již započal. Titulární postavou je Antigoné (velmi zajímavá Irene Papas), jediný z Oidipových potomků nepodléhající veřejnému lynči otcova jména a zůstal mu věren. Ta zášť v příbuzenstvu je jí cizí, a ten agresivní vládní zákaz je proti její přirozenosti i smyslu pro povinnost a lidskou slušnost. Důležitou postavou je Haimón (zajímavý Nikos Kazis), mladý Kreóntův syn a Antigonin snoubenec. Logikou věcí se pokouší zvrátit královo odsouzení, nitro je osudově zrazeno. K výrazným postavám patří Teiresiás (dobrý Tzavalas Karousos), slavný slepý thébský věštec. Je dotčen vladařovým osočením i vyřkne ortel hrozby krutého trestu bohů. Z dalších rolí: Antigonina mladší sestra, střežící se porušování příkazů moci, Isméné (Maro Kodou), ubohá Kreóntova žena Eurydiké (Ilia Livykou), zlobou krále vystrašený hlídač těla (Jannis Argyris), posel chmurných zpráv (Byron Pallis), či první z thébské rady starších (Theodoros Moridis). Tzavellasova Antigoni se věrně drží Sofoklovy starověké předlohy, až na samotný závěr, jen ji převedl do modernějšího rytmu filmového zpracování. Stále aktuální politický vzkaz antického umění a kultury.. (18.04.2021)

19. Zlatý Glóbus za rok 1961 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Řecko (14.01.2009)