Jak přicházejí sny

Nadhazuje poměrně zásadní otázky a zabaluje je do hodně zajímavého a originálního obalu. Nicméně to stejně nefunguje, jak má. Proč? Protože všechny linky jsou přetáhlé a zbytečně zvýrazněné. V podobných dle mého správně visí Pevné pouto. Oba filmy používají přehnanou škálu barev pro pozitivní i negativní podbarvení s tím, že každému sedí jiný malíř. Za mne - Pevné pouto výborně vybalancované, emoce fungují a klišé odpouštím. Dokonce jej možná záměrně využívá. Sny bohužel utápí závažnější otázky v přetažených barvách. A minimálně scény z podsvětí jasně ukazují, jaká je to škoda. Dovedu si představit, jak z téhle předlohy třeba Gilliam vytáhne víc. (24.08.2014)

Tenhle film jsem dokoukával na nejvíc etap od doby, co aktivně sleduji filmy. Fantasy obecně nemám rád a tohle bylo pro mě téměř nekoukatelné. Zajímavý námět to určitě mělo, filmy o posmrtném životě (Duch, Pevné pouto,...) mám rád, nicméně tohle mě neoslovilo. Jednoduše...nudil jsem se. Abych jenom nehanil, tak to mělo i pár silných stránek - např. kamera a zvuk. Ovšem koukat 2 hodiny na nebe a přitom se nic moc neděje, to u mě nefungovalo. Sečteno podtrženo - 55% (17.10.2011)

Čo sa stane až zomrieme? Čo nás čaká po smrti? Aké to bude? Možno to bude podobné ako vo filme "Ako prichádzajú sny", ktorý v roku 1998 natočil novo zélandský režisér Vincent Ward. Do hlavnej úlohy obsadil, dnes už nebohého, herca Robina Williamsa. Podal perfektný výkon. Výborne mu pri tom sekundovala Annalebella Sciorra. Dobrý bol aj afro-američan Cuba Gooding jr. v jednej z vedľajších úloh. Snímok "Ako prichádzajú sny" je zaujímavá, post-mortem romantická fantasy dráma. **** (26.09.2016)

Síce ten pátos a preromantizovaná vizuálna stránka je už na hranici s over the top, nemožno filmu uprieť tak po obsahovej ako aj formálnej stránke originalitu na hranici s dokonalosťou. Navyše umiernený Robin Williams podáva jeden z najlepších výkonov kariéry. Ideálny trip pre všetkých bolestínov a melancholikov. (24.06.2012)

Před léty viděný film, který ve mně tenkrát zanechal jen barevné vjemy, ale tak zvláštní, že jsem vůbec neváhala s opakováním. Teď bych již ten film mohla zařadit lépe, pořád ale nevím kam. Zůstal stejně zvláštní, stojící mimo řadu zdánlivě podobných filmů, jako poprvé. Ano, je to typická hoolywoodská produkce - silně romantický nadnesený příběh, pár slavných herců pro přilákání konzervativních diváků, avšak nálada, vyslovované myšlenky i obrazy nejsou ani americké, ani katolické, a možná ani filmové. Snad by něco z toho vysvětlilo to, že režisér je Novozélanďan. ___ Film by se dal popsat jako spojení Nolanova Počátku, Nekonečného příběhu, Matrixu a Tibetské knihy mrtvých a to celé vystavěné na obrazech Prerafaelitů a Bosche. Nakonec se však ukazuje, že sen není ani architektura, ani fantazie, ani cestopis, ani vědomá představa, ani jakýsi statický obrázek, ale reálný svět převáděný lidským mozkem do virtuálních symbolů a jejích okamžité a průběžné spojení v metafyzický neboli přesahový pohyblivý filmový pas mentálně-duševního života člověka v návaznosti na vesmír. Jednoduše řečeno sen je napojení lidského bytostného Já na pole kolektivního nevědomí a převod reálně zažitého do jazyka a obrazů tohoto pole se zpětnou vazbou. Ještě jednodušeji - sen je rozmluva člověka s vesmírem. ___ Nechci říci, že jsem nadšená tímto filmem. Nejméně pro mne byl přijatelný Robin Williams, přesněji řečeno jeho způsob "vyksichtění" role (a to ve všech filmech s jeho účastí). Naštěstí jsem se již snad naučila brát z filmů to, co je pro mne přínosné, aniž bych byla zmatená hollywoodskou velkolepostí nebo naopak céčkovostí obrazového příběhu. Jak ke mně přicházejí sny, na které si navíc ani nepamatuji, já nevím, ale každopádně si přeji, aby ty sny nebyly děsivé, jak občas bývá realita. Jaké sny se teď zdají třeba Japoncům, kteří zažili zemětřesení? A kdy ty jejích sny vplují z oceánu kolektivního nevědomí do našich tichých vod? (14.03.2011)