Barmská harfa

Často se ptáme, proč je svět takový, jaký je a co my sami vlastně zmůžeme. Je to přesně tak, jak píše Mizušima ve svém dopise, tj. najít sílu vytvářet mír ve světě vlastním příkladem (působit skrze lásku dobro ve vlastní rodině, v sousedství, v práci... a nepočítat má dáti - dal). Dovolím si zde ještě ocitovat Matku Terezu: "Myslím si, že svět je dnes úplně převrácený a tolik utrpení je tu proto, že je tak velice málo lásky v domovech a v rodinném životě. Nemáme čas pro své děti, nemáme čas na sebe navzájem, není čas, abychom se těšili jeden z druhého." (13.03.2015)

Film o cestě k sobě samému v čase, který se zdá plynout již jen ze setrvačnosti, který je plný zkázou a bolestí. Tedy v čase, který toho, kdo dýchá jeho nedýchatelný vzduch, může vytrhnout z vlastních kořenů a vystavit dravčímu zobanu pochyb nad smyslem bytí, nad možností žít, se hlavní hrdina dotýká duchovní pravdy, která se mu – snad jen jakoby náhodou – odkryla na jeho trýznivé pouti. Střet s definitivností u něj zpřetrhal pouta s jeho dosavadním životem – podobně jako u hlavního hrdiny ruského filmu Vzestup – a on pohlédl na svět z pozice konce. Za naprostého chaosu, rozkmitávajícího smysly do naprostého nebytí, dokázal stanout a být. Je to heroismus svého druhu, uchránit se pokušení smrti. Barmská harfa je skvělým svědectvím o tomto vnitřním přerodu. (28.05.2010)

Veľmi zvláštny protivojnový snímok odohrávajúci sa v Barme, kedy bolo jasné, že japonská armáda prehrala. Film farbistým sposobom balancuje na hrane vojnových útrap a nevšednej poetiky prezentovanou predovšetkým spevom vojakov a hrou na malú harfu. Hovorí o zbytočných vojnových stratách na ľudských životoch nevšedným sposobom, nesnaží sa robiť arbitra a obrazmi a myšlienkami vnáša do diváka patričné duchovno. (02.02.2014)

Příběh ztraceného japonského vojáka a jeho čety se odehrává po skončení druhé světové války v daleké Barmě. Poražení Japonci jsou umístěni v zajateckém táboře. Jeden však chybí. Možná padl v poslední bitvě s Angličany, možná hledá cestu barmskou džunglí a horami. Jsem ráda, že jsem mohla tu cestu hledat s ním. A najít. Nádherný (proti)válečný film se strhujícím koncem. (27.01.2014)

Krásný, podivuhodný film o osudech několika japonských vojáků v Barmě těsně po skončení 2. světové války. Téma však může klamat - ačkoliv tu totiž válka a smrt nezůstanou stranou, snímek je o něčem jiném, vlastně o mnoha věcech. Těžko jej vystihnout. Vypráví o hudbě přemáhající hranice, o nových začátcích a o smíření. Vypráví o dobru a činí to věrohodně, což je strašně těžké, pro padlého člověka mnohem těžší než ukázat zlo. Vypráví také o touze silnější než je touha po domově, o zvláštním převratu v lidském srdci, jejž bychom v křesťanském kontextu a západním slovníkem snad mohli nazvat "povoláním k zasvěcenému životu." (10.06.2009)