Jeden den

Obsahuje drobné spoilery. Vtipná intelektuálka a hezounek, který by ale nemusel být úplně marný, něco v něm bude, jen si k tomu musí dojít. A tak pomalu jde, roky ubíhají, ona je tam tak nějak stále s ním. Oba to dobře hrají (Ambika Mod mě zaujala už v Tohle bude bolet, vlastně hlavně ona pro mě ten seriál vytáhla do lepšího průměru - budu se muset na věci, v nichž se objeví její jméno, do budoucna zaměřit...). Je to takové přirozené, až to ani jako hraní nevypadá, je moc fajn s těmi dvěma jen tak být. Hodně tomu napomáhá opravdu skvělý soundtrack, takové příjemné retro (pro řadu mladších diváků spíše už možná pravěk - jen ať se ale něčemu pořádnému přiučí(me):D). Stejně jsem si ale v průběhu sledování občas říkala, že je těch dílů a těch "one days" možná trochu moc, že už by si jako mohli ti dva uvědomit, že chtějí být regulérně spolu a už to neprotahovat. A plánovala jsem je proto ocenit "jen" čtyřmi hvězdami. Pak ale přišel předposlední díl a já jsem na to najednou zírala úplně zdrcená, dojatá. Až tehdy jsem si asi naplno uvědomila, jak moc jsem si Emmu stihla za ty předchozí díly oblíbit. A to, co pak předváděl Leo Woodall v posledním díle!?! I když v průběhu seriálu to byl právě on, kdo byl často už trochu "napřeshubu", na konci jsem s ním tolik cítila, dokázal ve mně vzbudit tolik emocí, předvedl tak uvěřitelnou esenci čirého zoufalství, nekonečné lásky, jakou divák jen tak nezažije. A ty přesně vybrané flashbacky, co se v posledním díle objevily, aby příběh Emmy a Dextera zakončily! No, nebudu to protahovat, závěr to u mě vytáhl na nejvyšší hodnocení. Jak už napsala Kytarka, připravte si kapesníky. A připravte se taky na to, že Emmu a Dextera a jejich společnou cestu možná nedostanete dlouho z hlavy. A hlavně ze srdce. 90 %. (11.02.2024)

Kocovina, úplněk, jiný výmluvy asi nemám, ale najelo mi to mohutně. Vlastně si i dovedu představit, jak to někdo smázne jako další plochou barevnou Netflix věc, ale u mě osobně se to dotklo tolika nejzazších koutů duše, že výsledný emociální breakdown musím zařadit do top ten po boku takových rozparovačů jako pro mě byly třeba Ghost story, Call me by your name či Fontána, u nichž byl dojezd na dny a vlastně to v mnoha případech nevyvanulo už nikdy. Záblesky paměti, plynutí času, uvěřitelnost, mikro momenty, herci, chemie. Zcela pomíjím závěrečné epizody, ale už v průběhu několik scén na hraně snesitelnosti svou autentičností. Zjitřenost při projekci výhodou, něco odžito pro kýžený efekt skoro nutností. (26.02.2024)

Můj nejoblibenější film natáhnutý do 14 sérií = 6 hodin emocionalni bouře. Chci si to způsobit? Nikoli. Udělám to? Sampzřejmě. Natočené s citem, Ambika i Leo jsou skvělí, drželo se to knihy i už tak skvělého filmu, takže se vlastně nemám na co stěžovat. A stejně mi původní adaptace přijde lepší. Možná že mi chemie mezi Ambikou a Leem nepřišla taková jako u Anne a Jima. Možná to bylo tím, že ačkoliv byla slvělá, tak mi možná Ambika vadila svým jednim pohledem, který neměnila. Ale nemění to nic na tom, že se to povedlo. A brečela jsem. Sice ne tak hystericky jako u filmu, ale pár potůčků slz brázdilo po tváři. (16.02.2024)

Vitajte v novom netflixovskom bombastickom seriály "Nula chémie". Nie vážne, je to ako pozerať sa na dva magnety, ktoré sa navzájom odpudzujú v spomalenom zábere, akurát s viac vynútenými dialógmi a napätým očným kontaktom. Neberte ma zle, knižku Davida Nichollsa mám veľmi rada, a film s duom Hathway-Sturgess je krásnou adaptáciou. Ale tento seriál, well: Jedná sa o dvoch ľudí, ktorí našli fontánu večnej mladosti mimo obrazovky (hej ale aspoň nemuseli platiť maskéra/rku!). Každý jeden deň v roku sa stretnú, povedia si čo a ako a idú si svojou cestou. Neustále sa opakuje tá istá pesnička, tie isté výrazy tváre a vy necítite nič (okrem scén s chorou mamou samozrejme, nie som monštrum).  Ale hej, kto potrebuje vývoj postáv, keď môžete mať epizódu za epizódou tie isté vyčerpané výkony? Je to ako Groundhog day, ale namiesto toho, aby Bill Murray dostal cenné životné lekcie, musíme sledovať, ako sa títo dvaja neúspešne snažia medzi sebou vytvoriť akúkoľvek podobu chémie. (03.03.2024)

Ne, že by to bylo špatné, herci jsou naprosto parádní a příběh mě bavil i dojal. Ale taky mi připomněl, v čem všem je nefunkční, v čem všem se nevyrovná třeba tematicky spřízněným Normálním lidem. Tady je prostě hlavní postavou Dex, jakkoli si můžeme hrát na to, že ne. To s ním musíme soucítit, i když se bezdůvodně chová jako největší kokot, to jeho musíme chápat, proč dělá, co dělá. Emma ho jen zpovzdálí tiše miluje a není s nikým šťastná, dokud se nedá dohromady s NÍM, autor knihy ji zjevně neměl rád, i když se budeme tvářit, jakože jo. Plus mám v případě téhle adaptace výhrady k výpravě. Na to, že se odehrává v rozmezí snad dvaceti let, tak postavy, jejich oblečení ani okolní prostředí se prakticky nemění, takže plynutí času v podstatě nepoznáte. Teda až na staré Nokie. Takže hodnotím vysoko, ale vlastně mi po shlédnutí zůstala na jazyku trochu hořká pachuť... a vracet se asi budu radši k Normal People. 3,5* (28.04.2024)