Jeden den

[67%] Rozhodně mě tahle romantická rádoby dramatická záležitost zaujala. Ústřední herecké duo je sympatické a krásně to ta dvojice zahrála. Jenže problémem je počet epizod. Někdy je to táhlejší, někdy je to nudnější a někdy zase docela emocionální a krásné. Poslední díl je smutný, jenže je takový trochu odfláknutý. Každopádně nějakou myšlenku to má, během pár dnů jsem si to vše v klidu shlédnul a zklamaný nejsem. Mohlo to být lepší, ale zase jsem aspoň nedostal žádnou blbost. (02.03.2024)

Vyjelo to na mě na netflixu, pustím si to, po 3 minutách je mi jasné, že to je remake One day, mého oblíbeného filmu s Anne Hathaway a Jimem Sturgessem, jen je tam pláclá větší diverzita ras, nesedící móda daných období a uzpůsobeno pro Gen Z, aby je to vůbec bavilo. Po těch 3 minutách vůbec zvažuju, jestli do toho jít, nebo ne. C´est la vie... Edit 28. 3. 2024 Tak jsem se na to podívala, nebylo to špatné, byla tu zobrazena větší hloubka postav a jejich vztahu, to VB umí! Ale hlavní herečka mi byla neskutečně nesympatická, plus platí i předchozí statement... a to dělá hodně... 3,5* (17.03.2024)

Rok 1988. 15. července poprvé. Univerzita v Edinburghu. On je pohledný, ona jízlivá intelektuálka. On je prachatý děvkař, ona trochu snílek. On je bohém, ona má spisovatelský talent. Setkávají se na promoci. Mají si co říct. Vypijí lahev vína. Dexter jako správný gentleman doprovodí Emmu domů. A skončí s ní pod peřinou, ale jinak, než si zprvu představoval. Zdá se ovšem, že chtějí na své životní dráze úplně jiné věci. Nebo ne? A my tušíme, že okolo sebe budou kroužit pěknou řádku let. Jednou dole, podruhé nahoře. „Vždyť jsi složitej asi jako dvoudílný puzzle pro předškoláky!“ Od začátku svěží, milé a vtipné, jen mi kazilo dojem, že jsem si dal dvě a dvě dohromady a připomněl si jméno spisovatele Davida Nichollse. Tudíž jsem znal filmovou adaptaci a tušil rozuzlení. Nicméně seriálová forma dává prostor příběh lépe rozpracovat a více se s hrdiny sžít. Každá epizoda funguje jako časová schránka, která tak nějak zahrne podstatu konkrétního roku v jejich životech. A daří se to… Z detailů pochopíme, co se stalo, z náznaků vypozorujeme, co se asi bude dít. Pokaždé jde o milou půlhodinku, plnou sarkastického britského humoru, nostalgického vzpomínání, ale určitě ne nějakých hlubokých emocionálních příkopů a odkrývání zásadních životních pravd. Prostě fajn. Stejně jako dobové detaily, soundtrack a samozřejmě výborné herecké výkony Lea Woodalla a Ambiky Mod, navrch baví i vedlejší postavy (Sylvie, šprýmař Ian…). Celkově autentické, hořkosladké, nečernobílé. (28.03.2024)

Moc příjemná oddechová romantika. Pro srovnání jsem si pustila i film. Casting v seriálu je o tolik lepší, dává příběhu úplně jinou atmosféru. Výborní jsou všichni představitelé, z ústřední dvojice větší změnu přinesla Ambika Mod. Příběh si zaslouží seriálovou formu, z knihy už si skoro nic nepamatuju, takže nevím jak moc autoři přidávali a měnili, ale film působí  zkratkovitě, tolik se toho o postavách nedozvíme. I když člověk ví, jak to dopadne, stejně to byl fajn zážitek. Navíc je zajímavá ta možnost srovnání vlivu různého obsazení na vyznění příběhu. (24.02.2024)

Kocovina, úplněk, jiný výmluvy asi nemám, ale najelo mi to mohutně. Vlastně si i dovedu představit, jak to někdo smázne jako další plochou barevnou Netflix věc, ale u mě osobně se to dotklo tolika nejzazších koutů duše, že výsledný emociální breakdown musím zařadit do top ten po boku takových rozparovačů jako pro mě byly třeba Ghost story, Call me by your name či Fontána, u nichž byl dojezd na dny a vlastně to v mnoha případech nevyvanulo už nikdy. Záblesky paměti, plynutí času, uvěřitelnost, mikro momenty, herci, chemie. Zcela pomíjím závěrečné epizody, ale už v průběhu několik scén na hraně snesitelnosti svou autentičností. Zjitřenost při projekci výhodou, něco odžito pro kýžený efekt skoro nutností. (26.02.2024)