Jeden den

Kocovina, úplněk, jiný výmluvy asi nemám, ale najelo mi to mohutně. Vlastně si i dovedu představit, jak to někdo smázne jako další plochou barevnou Netflix věc, ale u mě osobně se to dotklo tolika nejzazších koutů duše, že výsledný emociální breakdown musím zařadit do top ten po boku takových rozparovačů jako pro mě byly třeba Ghost story, Call me by your name či Fontána, u nichž byl dojezd na dny a vlastně to v mnoha případech nevyvanulo už nikdy. Záblesky paměti, plynutí času, uvěřitelnost, mikro momenty, herci, chemie. Zcela pomíjím závěrečné epizody, ale už v průběhu několik scén na hraně snesitelnosti svou autentičností. Zjitřenost při projekci výhodou, něco odžito pro kýžený efekt skoro nutností. (26.02.2024)

Vyjelo to na mě na netflixu, pustím si to, po 3 minutách je mi jasné, že to je remake One day, mého oblíbeného filmu s Anne Hathaway a Jimem Sturgessem, jen je tam pláclá větší diverzita ras, nesedící móda daných období a uzpůsobeno pro Gen Z, aby je to vůbec bavilo. Po těch 3 minutách vůbec zvažuju, jestli do toho jít, nebo ne. C´est la vie... Edit 28. 3. 2024 Tak jsem se na to podívala, nebylo to špatné, byla tu zobrazena větší hloubka postav a jejich vztahu, to VB umí! Ale hlavní herečka mi byla neskutečně nesympatická, plus platí i předchozí statement... a to dělá hodně... 3,5* (17.03.2024)

Nečekal jsem, že se Netflix někdy pustí do něčeho pořádného, natož do adaptace románové předlohy Jeden den od Davida Nichollse, kterou jsem si musel přečíst už v r. 2011, kdy vyšla filmová verze, kterou mám mj. také moc rád. A i když je trochu pozměněná, drží se stále hlavní dějové linie. Ale toto mne odrovnalo natolik, že jsem si to musel pustit po shlédnutí znovu...a znovu. Emoce a zase jen emoce, to se tomuto seriálu skutečně povedlo a jsem za to moc rád, protože ne každý to zvládá a umí. Hlavně v posledních třech dílech, převážně v posledním. Z hereckého dua jsem se z počátku traileru dost zalekl, ostatně předčilo všechna očekávání, hlavně Leo Woodall (podoba Michaela Pitta neuvěřitelná), který přesvědčil, že umí hrát na výbornou a konec táhl prakticky právě on. Věřil jsem jim všechno, je to víc živý než film. Zamiloval jsem si to, i ten hudební podkres. (20.02.2024)

Knihu jsem nečetl, film neviděl, takže nemám s čím srovnávat, což je možná dobře, protože mě pak mohly některé momenty překvapit. Jistě, určitá klišé tu jsou, ale nejsou tak velkým záporem, abych si tuhle emotivní, ale ne přehnaně sentimentální podívanou neužil. Obsazení je skvělé, postavy jsou lidské, chybují, koncept je zajímavý a nenudí. Nejsem kdovíjak velký romantik, ale tohle dojalo i mě. (02.03.2024)

Ta podoba mého ex tady s Dexem byla natolik zarážející, že jsem se jen těžko prokousávala prvním dílem. Ale chytlo mě to. Více než film. Který působil nějak víc depresivně a zamračeně. Sledovat ten charakterový růst a hledání sebe sama. Jo, sedlo mi to. Čas je jen pojem, osudy se prolínají, lidé se míjejí a zase potkávají. Kdoví co bude nebo nebude. (06.03.2024)