Nezdolný

Pokračovanie života Apua sa nesie v neustálom sťahovaní z miesta na miesto. A hľadaní samého seba. Prvá časť filmu v posvätnom meste Varanasi je dominantou na samotu dospelých, ktorá sa neskôr počas filmu prehlbuje. Po smrti dcéry je rovnako ako predtým život Apuových rodičov odkázaný na milosť a nemilosť okolia. Neskôr sa dostávame do malej Bengalskej osady, kde je život síce fajn, ale Apuovi je tu nanútené stať sa kňazom. On sa ale nájde v štúdiu. Posledná časť v Kalkate ukazuje typické strasti dospievajúceho života mladého muža v kontraste zo samotou jeho matky, ktorá už nemá nikoho a stáva sa zo dňa na deň nepotrebnejšou. Ray mení atmosféry viac ako to bolo v prípade prvého filmu. Údernosť straty rodičov tu nie je tak dramaticky vyšperkovaná ako v prvej časti strata sestry, ale tá zmena, ktorú tieto udalosti predstavujú sa stáva predzvesťou rovnakého smútku, ktorý Apu pravdepodobne zdedí. Je vtipné sledovať ako sa Varanasi pri povodí Gangy takmer vôbec nezmenilo. Aj to, ako sú niektoré emócie matiek ako smútok a samota, natoľko známe aj nám, prezentované ale vo filme cez túžobné ticho. Do toho ešte hudba Raviho Shankara a je tu ďalší emocionálny zážitok. Je to iné ako prvá časť. Ale má to strašne silné scény, ktoré síce nemusia tlačiť na pílu a skôr spoliehajú na vašu pozornosť či ich oceníte. Pre mňa je vrchol filmu, scéna keď sa Apu rozhodne zostať s matkou aj keď môže odísť (aspoň o jeden deň naviac) a následne s ňou môže zostať dva dni a radšej zostane v Kalkate, pričom matka na neho túžobne čaká. V tej jednoduchosti je tu obrovská sila. Som zvedavý na vyvrcholenie. (15.05.2020)

První díl mě doslova odpuzoval. Druhý už "jen" nudil. Když sem se však asi po dni vrátil k rozkoukanému filmu, jakoby si to ve mně "sedlo" a já se na ten hrubý, neotesaný styl konečně naladil. Taky začala zřetelně vystupovat jediná hlavní osoba (Apu), zatímco v prvním díle jich je zbytečně moc. Ano, toto už je filmařina. To před tím bylo spíš natáčení chudáků z indickýho zapadákova :P /76%/ /thumbs ½ up, ½ down/ (12.11.2013)

V prvním dílu trilogie byl Apu ještě dětský, nestranný pozorovatel. Ve druhém dospívá, dostává se do centra dění a jde pokrokově za svým snem volnosti a seberealizace v konfrontaci s osamělou matkou, která nedokáže přestřihnout pupeční šňůru ani upustit od zavedených tradic. Ačkoliv Aparajito obsahuje několik silných scén, děj plyne rychleji, nechybí poezie a opět je znát Rayův cit pro práci s kamerou, tak na mě neudělal tak hluboký dojem jako Pather Panchali. Citově téměř stagnuje a motivy se opakují. Smrt už mě nešokuje, přestává být takovou tragédií, zapadá do stereotypu. Stěžejní vztah Apu s jeho matkou je vylíčen převážně jen v nádherných obrazových metaforách a jako příběhová linie filmem prakticky prošumí. Žádné výraznější charaktery, které by jej obohatily, už nezůstaly, nové nepřibyly a mě postupně přepadávala lhostejnost. (04.06.2011)

Druhý z Rayovej trilógie o Apu je dojímavý, krásne natočený príbeh života a smrti v chudobnej indickej rodine, so synom Apu (Ghosal), odchádzajúcim na univerzitu do Kalkaty. Snímok je v USA známy aj pod názvom "The Unvanquished" Film bol natočený podľa románu Bibhutibhusana Bandapadhayu "Pather panchali" . (09.10.2011)

Satyajit Ray pokračuje dál kvalitně ve své trilogii druhým dílem, který je opět krásnou ukázkou toho, jak je tento tvůrce schopen zachytit Indii, ale především lidské příběhy, které se na jejím území odehrávají. Tohle je opravdu silná stránka, a to i ve smyslu, jak jsou příběhy napsány a jednotlivé scény koncipovány. Ray měl dar pro správný střih a délku scén. (18.01.2015)