Hlas krve

Apu by taky raději psal román, než život žil, stejně jako v mládí jeho otec. Ale života běh a lidé okolo něj ho v tom nemínili nechat. Satyajit Ray měl asi hodně rád vlaky. Apu s nimi byl provázaný od okamžiku, kdy v dětství, se svou sestřičkou, obdivoval vlak, projíždějící jejich vesnicí, až po dárek vláčku pro svého synka. I když první díl trilogie pro mě zůstal nepřekonán, užila a prožila jsem si i ty další dva a jsem ráda, že jsem díky uživateli Willy Kufalt režiséra Raye objevila. (26.06.2023)

Satyajit Ray byl režisérem, který dokázal vytáhnout ze života přesně to, co je na něm krásné. Neplatí to jen o tom, že se skutečně dějí krásné věci, že jsou lidé šťastní, ale že se v jejich životech pořád něco děje. Někdy je to hezké, někdy je to kruté, ale pořád je o čem vyprávět. A Satyajit Ray tak činil skutečně krásně. (19.03.2015)

Od koťat na dvorcích, bouřících nebes a pralesních (žalo)stezek obklopujících drobná dramata i větší ztráty rodinného soužití na bengálském venkově sune se pověstná, oceňovaná trilogie Satjádžita Ráje k obrazům předměstského prachu a říčních břehů, u nichž ze schodiště matky máčí prádlo, a odkud rostoucí Apu (nezdolně) vyjíždí za studii do města, do Kalkaty. A nyní ve zlomové, třetí životní kapitole osamělého, osvobozeného syna, jehož rodina patří již vzpomínkám, přichází čas k plnění vlastních vizí a snah, zdolávání způsobených změn, zklamání i nacházení potřeby předat dál rodovou krev, jakkoli trudné okolnosti tyto epizody doprovázejí. Apuovská (tak trochu doinelovská či ještě pozdější kaplanoğluovská) série, jíž Ráj vytvořil podle oblíbené románové předlohy, kterou na konci 40. let pro nové vydání ilustroval, nabízí skrze individuální (a částečně autobiografický) příběh též náhled na univerzální zkušenosti lidského zrání a dospívání, bez ohledu na místopis a (historické) časové zasazení. Specifika Apuovy cesty však nakonec určují náhody: vypravuje se s přítelem Pulou na svatbu jeho sestřenice, jíž si souhrou okolností náhle bere sám; Apu poznává lásku, partnerské soužití i očekávání potomka, nicméně tragický skon Aparny při porodu zatíží jeho vědomí záchvatem neštěstí. Prchá a syna ponechává prarodičům – válčí s vlastními sny a touhami stát se umělcem, zničen v osamění rozhází stránky životního románu do větru v zákoutích džungle… Ráj, který však modeluje závěr příběhu (při návratu rozervance ke šťastně nabyté otcovské roli) jakožto katarzní výtrysk naděje, byť průběh nabizí spíše pozvolné, vypjaté útrapy a až Hlas krve je strukturován o poznání pestřeji po vzoru nových vln, svým průlomovým výkonem teprve započal mezinárodně proslulou kariéru, pestrou co do žánrů i množství festivalových ohlasů. (11.01.2014)

Ray sa opätovne prinavracia k emóciám a vyslužilým technikám kamery, ktoré ho tak zdobili v Pather Panchali. Druhá časť trilógie upustila svoj umelecký zámer ešte viacej k dokumentarizmu a tragike a nemusela bežnému divákovi tak sadnúť. A hoci naratív sa prieč časovou líniou a odleskami zašlej rodinnej hierarchie poneviera do nenávratna, príde ešte na to nostalgické dotknutie s detstvom a rovnež s ešte ostrejšou horkokrvnejšou vendetou za každé jedno zlyhanie, ktoré Apur vykonal. Okrem biologickej rekultivácii dospievania a novým osudom je Apur Sansar boľavou náplasťou za údelom chudobného života a trpkou skúškou pre ľudské (non)kvality toho bohatého. Apur by rád by našiel symbiózu zlatého stredu, avšak život svojmu pánovi nedáva nič len tak zadarmo. Celá trilógia je veľkým zážitkom, ale jej vrchol mňa ako filmového fanúšika jednoznačne poznačil ten prvý. (15.08.2016)

4,5  Skvelé zakončenie trilógie. Apu sa vracia s malým synom do svojho rodiska, čím sa cyklus uzatvára - vraciame sa na začiatok, do detstva, aby kolobeh života mohol pokračovať. Film opäť zdobia nádherná čiernobiela kamera (Subrata Mitra) a úžasná hudba (Ravi Shankar), je charakteristický svojou neskreslenou  pravdivosťou a hlbokou ľudskosťou, čo sú poznávacie znaky Rayovho režisérskeho štýlu. Najintezívnejšie momenty filmu sú tie, v ktorých sa Apu zbližuje s novými postavami - s pôvabnou Aparnou a malým Kajalom. Až mi bolo ľúto, že trvali tak krátko. (26.12.2021)