Bazén

Binku jsem dostal tipem od Andrease – neznám skoro nic od Bulharů, Valčanov mě bavil výběrově a říkal jsem si, že není možné, aby v tak velké zemi netočilo víc lidí líp. Nu… Zde toto je trochu cítit naší normalizací – aneb: dovozuju z toho, že tam 70. léta byla podobná. A asi proto to tu i nasralo tolik lidí - film to špatný rozhodně není, rozhodně to není odpad a rozhodně není na 40%. Podobně jsem socíkovské sedmdesátky viděl zachycené i ve filmech ze současnosti dejme tomu od Šepiťko (Ty a já) anebo od Daněliji (Podzimní maratón) – rideau de fer, která vedle povinné úlitby pošilhává vizuálem k západní módě (paruky!), ale obsahově díky autorově svobodě navzdory cenzuře i k zásadnějším motivům. A vlastně proč to neporovnat: Hra o jablko anebo Postav dom, zasaď strom: akorát jestli Chytilová do toho vpletla porod telete a Jakubisko rozkrádání socialistického majetku, Binka sahá po partyzánech. A přitom je film chvílemi lehkonohý (a trapný) jak ty komunálky s Luďkem Sobotou, jak věci, které by člověk rád vytloukl z vlastní hlavy nadobro (Mimtrio). Normalizační umělci hrají, že hrají umělce, ale je to furt jen Felix Slováček a jeho těřich. Binka rozkrývá povrchnost (socíkovského) mediálního světa, povrchnost mládeže, ale absurdity, které tím ukazuje, bohužel nijak zvlášť hluboké nejsou. A ten trojlístek má jednu vadu: ve skutečnosti spolu nezažívá ani bláznovství z Vtáčků a sirot, ani antonioniovskou prázdeň. Ale pak je tu najednou hudba anebo rovnou cinema verité v Sofii, poetická montáž v dešti, plačící krásné Bulharky s Peggy Lee v podkresu a dýchá to. Jako celek zvláštní směsice. Záběry celkově jsou ve filmu velmi pěkné, ba vzrušující a skrz obraz se Bince daří vyprávět hlubší věci než v dialozích a v situacích. Scénář je přitom velmi důkladný, složitý, a i když film irituje tou umělostí, příběh stále znovu nahazuje natolik zvláštní zápletky a atrakce, že jsem se přichytával u myšlenky, že tu blbost vypnu až za pět minut a pak znovu. Binka uměla režírovat a byla intelektuálka – věděla o existenciálním kině a zvládla uplést víc vrstev do sebe. Stojí za vidění! (10.05.2022)

Film skutečně sugeruje určitou podobnost (nápodobu) s ranými filmy Věry Chytilové. Přijde mi sice pokročilejší, ale tehdejší doba proběhl rychleji než nynější - nyní je vztah staršího muže (nyní se ovšem hranice přesunula ze 40 na 70) s mladou dívkou standardem, kterému se už sotva kdo diví, zatímco nesoulad v rodině přetrvává dnes jako jindy. Druhý muže ve hře je celkem zbytečný, ale napětí se musí nějak udržet. Dialogy jsou většinou dobré přestože mnohdy poněkud násilné, vizuální pojetí stejně jako zarámování příběhu "bazénem" je dobré beze sporu. - Na IMDb má tento film 75%, u mých oblíbených uživatelů (zde jsem udělal chybu a napsal "uživitelů", nejspíš proto, že na řadu filmů se dívám díky jim) je to rovných 80%. (12.01.2024)

ocenenia : MFF Moskva 1977 - Strieborná cena (12.01.2012)