Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Adept se vydal za filmovým režisérem na penzi, jehož dílo jsme měli v úctě, aby se svým filmem přiblížil k myšlení, cítění a tvorbě; tedy udělal film. Okolnosti tomu chtěly, že zůstával se starým mužem, a na film na čas pozapomněl. Když starý režisér umřel, adept si připadal opuštěný. Doba, po kterou se setkávali, ho naplnila, ale nevěděl, jak naplnit předsevzetí, přestože jsme věděli, jak se dělá film. Film inspirovaný setkáním s režisérem Vláčilem a jeho filmy. Na podzim roku 1999 začali vznikat obrazy filmu inspirované místy realizace Vláčilových filmů. Na jaře roku 2002 byl realizován scénář - dialog filmu SENTIMENT, vycházející ze zvukových záznamů rozhovorů s režisérem Vláčilem v letech 1997 a 1998, ve filmu hraje Jiří Kodet. Režisérem a producentem filmu je Tomáš Hejtmánek. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (20)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Úžasný netradiční dokument o největším českém režisérovi Františku Vláčilovi realizovaný tak, že byla ,,zdramatizována" Vláčilova autentická zvuková nahrávka - rozhovor s tvůrcem filmu, tehdy ještě studentem FAMU. Kongeniální Jiří Kodet jako František Vláčil (nechce se mi napsat: hrající Františka Vláčila) s podobným prokletím složité solitérské fragmentované povahy, s obdobným vykořeněním stářím... Působivý černobílý obraz, zaměření na detail, jednotlivosti pokoje, minimalistický střih... Jen ta intermezza evokující Vláčilovské filmy mi tam nějak nepasovala... ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Oceňuju Tomášovu snahu natočit to jako Vláčil, když je to o Vláčilovi, všechny ty černobílé záběry přírody, a povedlo se vybrat do hlavní role vynikajícího herce - Kodet je skutečně jako Vláčil dokonalý. A přesto mi chybí nějaká pevnější dramaturgická koncepce, nějaké vnitřní vedení filmu, aby z toho nebyl jen sled scén s různými řečmi (a někdy i bláboly) alkoholika. Přesto bych se rád na tenhle film zas někdy podíval. ----- Nejste-li inťoši, navštěvující sedmkrát v týdnu filmový klub, pryč od tohoto filmu!   Nemyslím to nějak zle, ale obecenstvu, uvyklému napínavým rychlým a zběsilým honičkám, nebo v mlátičce na férovku v matrixovém dešti, by mohl tento snímek přivodit akutní otravu nudou.   Jde totiž o jakýsi osobní a ze zvláštního úhlu braný pohled na slavného českého režiséra (a alkoholika, co si budeme mazat rum kolem pusy) Františka Vláčila, s nostalgickou a sentimentální vzpomínkou na jeho filmy. Režisér snímku, Tomáš Hejtmánek, obdivně docházel za svým Mistrem den co den a naslouchal za pomoci kamery a kazeťáku Mistrovu  vyprávění. Pravda, leckdy šlo o opilecké řeči, někdy se však zaleskla filozofická perla.   Mezitím natáčel kameraman záběry z míst, kde se natáčely Vláčilovy asi nejslavnější snímky Adelheid, Údolí včel a Marketa Lazarová, přičemž v zdlouhavých, meditativních – a zoufale nudných – záběrech se vždy mihne některý z herců toho kterého filmu, přičemž současně ve zvukové stopě slyšíme výňatky z filmu samotného.   Samotný Vláčil natáčení poněkud zkomplikoval svým skonem. Chvilku to vypadalo, že projekt skončil, pak se však role Františka Vláčila skvěle a dokonale ujal Jiří Kodet, který naprosto přesně dokázal napodobit Vláčilovy více či méně opilecké monology, gesta, pohyby. V ateliéru vznikla přesná kopie Vláčilova bytu, nový kameraman si vzal umělecký černobílý film a v detailních uměleckých záběrech nám představil celou šíři pohledů na (alkoholem) zmučenou lidskou tvář.   A teď ruku na srdce – utratíte pár desítek korun za vlezné do multikina (ano, film má širokoúhlý formát 2,35:1), abyste hodinu a čtvrt poslouchali – pokud neznáte Františka Vláčila – opilecké blábolení, kterého třeba máte dost doma od svého táty? A mezitím se kochali zasněnými a pomalými záběry krajiny?    Na druhou stranu tady ale existuje Zasvěcené Publikum. Pro ně může být Sentiment příjemným pokoukáním, když budou jednotlivé aspekty Vláčilových promluv rozebírat v klidu u piva v zapadlé hospůdce z filozofických hledisek, ocení skvěle zvládnutou kameru i pokus natočit podobně epické záběry krajiny, jaké točili Vláčilovi kameramani (na něž ve filmu Vláčil samotný Kodetovými ústy jen nadává).    Rovněž na festivalech jistě získá snímek mnohá ocenění pro všechny své výše zmíněné umělecké ambice. Ale mezi námi, pokud se chcete spolehlivě prospat, možná vám bude stačit levnější Rohypnol. ()

Reklama

Gemini 

všechny recenze uživatele

Unikátní dokument co do formy i obsahu. Jiří Kodet ztvárňuje legendu československého filmu, kterou sám je, velmi sugestivním způsobem. Nevíte, jestli sledujete poctu velkému muži, jak napovídají prostřihy se zvukovou stopou z jeho nejvýznamnějších filmů, nebo sondu do podzimu života dlouhou a výjimečnou poutí unaveného starce. Jedním slovem - nepopsatelné. ()

fragre 

všechny recenze uživatele

Ideální snímek pro noc nespavcovu, který se probudí kol druhé po půlnoci a nemůže znovu usnout, přičemž přichází mu na mysl myšlenky, které v denním ruchu není slyšet, které jsou znepokojující a vlastně neřešitelné. Pak se ocení pomalé tempo filmu, krásné černobílé vizuálno, dlouhé záběry na krajiny, kde byly kdys mistrovy filmy točeny, vtělení se páně Kodetovo do bytosti Vláčilovy, nevtíravá hudba i původní zvukové stopy. Pak se zdá, že i ta hromada banálností dává smysl, pak dojme i vyznání Františka Veleckého o čistém stole. ()

Exkvizitor 

všechny recenze uživatele

Fantastický Kodet, samozřejmě - ale to je taky vše. Režisér klade starému, věčně zlitému Vláčilovi zoufale triviální dotazy, takže se nic nedozvíme. V jednom místě se objeví jakýsi člen štábu Markety Lazarové (že by architekt?), který však rovněž neusměrňován přejde do patetického prázdného blábolení. To vše prolínáno zajímavými záběry krajiny a herců z Vláčilových filmů. Celkově vítězství formy nad obsahem. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (2)

  • Dlouhé monology byly Jiřímu Kodetovi předčítány do sluchátka, takže se je nemusel učit. (Hans.)

Reklama

Reklama