Orka zabiják

Pomstychtivý samec kosatky si vybírá krutou daň za to, že kapitán Nolan ulovil jeho družku a neobratným zacházením navíc připravil ji i očekávaného potomka o život. Předčasný porod umírající kosatky patří k jedněm z nejděsivějších scén. Dojde na řadu úmrtí, případně uhryznutí nohy půvabné Bo Derekové. Orka své útoky stupňuje, a tak se i postará o to, aby nejen řada člunů v zátoce šla ke dnu a zmizely ryby z okolí, ale i o požár v přístavu. Nolan nakonec pochopí, že se rozzuřenému samci musí postavit sám. Na nebezpečnou výpravu se s ním vydávají i bioložka Rachel, která v něm přes všechny neshody našla zalíbení, jeho přítel Paul, mladík Ken a indián Jacob. Všichni zúčastnění si uvědomují, že to je cesta na smrt. Působivé fantastické drama připomene Bílou velrybu s obřím vorvaněm, místy i Čelisti (např. scéna na kře). Výborná kamera zabírá ploutve kosatek tak často, až má člověk chvílemi pocit, že sleduje přírodopisný dokument. Film lze chápat i jako alegorii - co člověk přírodě způsobí, to mu nějakým způsobem vrátí. Líbilo se mi i po letech a hodnocení jsem zvedl o jednu *. (31.10.2020)

Lehce naivní vývoj filmu vytváří společně se smrtelně vážným a poetickým vyzněním, rovnako dramatickými výkony a fascinující Morriconeho hudbou natolik zvláštní kombinaci, že si nelze Orka zabiják neoblíbit. Snad jen ta úmrtí mohla být bohatší na detaily namísto několika vteřinového způsobu "vynořit, polapit, ponořit". Bronzové místo v kategorii Nejlepší film o zabijáckém mořském dravci má Orka nicméně jisté. (02.06.2009)

Ano, Orca se sice veze na Čelosťoidní vlně popularity, ale kupodivu jde o film pracující s naprosto jinými principy a motivy. Tísnivá a temná atmosféra a nečekaná mnohovrstevnatost jsou něčím o čem si Spielberg, se svou dobrodružnou show pro celou rodinu, může nechat jen zdát. Scénář pracuje s motivy viny, pomsty, stínů minulosti, přijetí zodpovědnosti za své činy atd. tak soustředěně, že divák bez problémů skousne, že občas něco hapruje v technikáliích. Tím spíš když režie dokáže navodit pocit až snové logiky kdy to všechno může být jen univerzální metaforou lidských strachů, selhání a hříchů. Celé je to bolestivé, tragické, absurdní, bezvýchodné a plíživě to graduje k nevyhnutelnému. Morriconeho hudba jen podtrhuje osudovost celého příběhu, který není nic dlužen ani těm nejsilnějším špageťárnám. Harris a Ramplingová perfektně sedí do svých nešablonoidních a nečernobílých postav.. Prostě síla.. Jedinou závažnější vadou na kráse toho celého (a důvod proč demonstrativně nedám, jinak zaslouženou, plnou palbu) je vědomí, že film evidentně pracuje s Kosatkami z vodních světů (a všemožných jiných "delfinárií) které byly (a pořád jsou) pro kosatky jednou velkou mučící mašinou. (30.06.2018)

„Svet sa zmenil. A tiež bohovia sa chovajú inak.“ Po premiére trháku Čeľuste (1975) chcel každý natočiť zvierací horor (Piraňa/1978, Aligátor/1980, Tintorera, žralok zabijak/1977, Posledný žralok/1981). Za najlepšiu „kópiu“ považujem Kosatku zabijak z produkcie megalomana Dina De Laurentiisa. Režisér Michael Anderson (Loganov útek s Michaelom Yorkom alebo Morský vlk podľa Jacka Londona s Charlesom Bronsonom) zvolil realistický prístup, vďaka ktorému dielo disponuje zaujímavou atmosférou (zasnený hlas rozprávačky mimo záber). Plavbu si vďaka tomu riadne užijete, ale musíte pristúpiť na pravidlá hry v zmysle, že vám nebude vadiť, že ústredné zvieracie monštrum (ale nie sú v tomto filme monštrom skôr rybári?) vypadlo zo sci-fi (sú mu pripisované vlastnosti, ktoré sú miestami už nie na hrane, ale za). Užil som si mrazivú a pochmúrnu výpravu, pôsobivú atmosféru, slušne spracované scény s kosatkou, viacero nezabudnuteľných momentov, rozumne zvolenú stopáž (ani nie hodina a pol) a výborný kasting v čele s Richardom Harrisom (Cromwell, Gladiátor), Charlotte Rampling a mojím obľúbeným Indiánom Willom Sampsonom (Prelet nad kukučím hniezdom, Psanec Josey Wales, Poltergeist 2); škoda, že nás opustil skoro a predčasne, lebo vo všetkom, v čom som ho videl, bol dokonalý. Oceňujem nemalú mieru osudovej nevyhnutnosti po vyplávaní z prístavu na otvorené more; kým postavy v Čeľustiach si veria a idú žraloka uloviť (čo neznamená, že im neurobí škrt cez plutvu), postavy v tomto filme sú zmierené s tým, že možno neprežijú. Napriek tomu to musia aspoň skúsiť (viď. hláška „Musí sa zmieriť s tým, čo mu radí jeho srdce.“). Kosatka zabijak sa do značnej miery inšpirovala legendárnym (viackrát sfilmovaným) Melvilleovým románom Biela veľryba, ale tentokrát je garde obrátené: mstí sa zviera človeku, nie naopak. Kosatku zabijaka som prvý raz videl ako dieťa, vtedy som ale frčal na explicitnejších hororoch, takže ma nudila. Až v dospelosti som ju (d)ocenil. Štvrtú hviezdu si zaslúži, aj keď chápem, že niektorým bude pripadať správanie zvieraťa prekombinované a nebudú to snímke vedieť odpustiť. Povedal by som, že je na nej významným spôsobom poznať ambicióznosť: ústrednú rolu hral oscarový herec, na scenári pracoval oscarový (za Čínsku štvrť) Robert Towne, hudbu zložil Ennio Morricone... (01.11.2004)

Samozřejmě, je to hovadina, což snad bystřejšímu divákovi dojde už po přečtení názvu. Kosatka zabiják? Kosatka mstitel? Pohádka pro pokročilé. Tvůrci naštěstí opatřili své dítko solidní atmosférou a několika sugestivními momenty, díky nimž tahle báchorka spolehlivě dokluše až do cíle. Především "porod" mi v dětství způsobil slušný základ pro nejednu noční můru. Zápletka je jednoduchá: sviňská kosatka vs. sviňskej velrybář, až do morku kostí, až na konec světa, na život a na smrt. Jednu hezkou myšlenku film má - ona by pytlácká a velrybářská verbež potřebovala občas dostat pořádně přes řiť právě od svých trofejí. (04.08.2007)