Temná hvězda

Carpenteruv low-tech debut, ktery ve sci-fi sfere kombinuje prvky komedie i hororu. Je jasne, ze co se efektu tyce, zadne Industrial Light & Magic to nejsou, ale tady slo Carpenterovi ciste o radost z filmovani, ktera mi pripomina napr. zacatky Petera Jacksona. Uz jen scenar je v podstate vesmirna party, kdy skupina hipiku nici planety a nudi se na palube, ve druhe tretine nastava klasicka Carpentrovstina v podani honu na aliena ala The Thing a posledni, zdaleka nejlepsi tretina je existencialni filozoficka debata s umelou inteligenci ala Vesmirna Odysea. Relativne povedeny debut z toho ale ve vysledku dela predevsim tradicne vyborna Carpenterova elektronika, i kdyz na plny koule to John zacal roztacet az o 2 roky pozdeji ve 13tem okrsku. "What a beautiful way to die - as a falling star." 5/10 (15.05.2010)

Většina sci-fi filmů zasazených do vesmíru se pokouší diváky ohromit opulentními výjevy kosmických dálav, mimozemských světů či gigantických vesmírných plavidel. Právě velikost, či přímo nezměrnost vesmírných objektů má pomoci navodit úžas z perspektivy, která byla doposud dopřána pouze hrstce astronautů a jež tak drasticky má měnit náš egocentrický pohled pozemských krys. Ale není právě ona přízemní zaslepenost a titěrná každodennost onou pravou výsadou lidí? Dokáže jí vůbec něco otřást, obzvláště když se z neobvyklosti stane zase jen rutina? Právě tato úvaha je jedním z výchozích bodů fenomenální sci-fi satiry Temná Hvězda, kterou její tvůrci popisují jako Dr. Divnolásku hippie generace. Film pojednává o každodenních lapáliích posádky titulní vesmírné lodi, která již dvacet let brázdí vesmír s úkolem odstraňovat nestabilní planety. Taková doba se na pěti mužích, kterým společnost dělá jen poťouchlý mimozemský mazlíček, přechytračený palubní počítač a inteligentní termonukleární bomby, náležitě podepsala. Ústředním hybným prvkem vyprávění tak zůstává otázka, jestli vůbec něco dokáže hrdiny vytrhnout z letargie. Po šedesátých letech ve znamení nadšeného i vystrašeného snění o tom, jaké to bude, až se lidstvo vydá do kosmu, přišel film, který ukazoval, že i mimo naší hvězdnou soustavu na člověka čeká leda rutina, otrava a vyhoření. Ačkoli obvykle bývá Temná Hvězda vyzdvihována především jako režijní debut Johna Carpentera, nejen v rámci sci-fi kinematografie má zásadnější váhu fakt, že se jedná o scenáristickou prvotinu Dana O'Bannona. O pět let nato se jeho jméno objevilo v titulcích milníku sci-fi Vetřelce, se kterým starší snímek vykazuje mnohé paralely. Jen zatímco v pozdějším hitu slouží každodenní životy skupiny vesmírných dělníků jako výchozí kulisa pro znepokojivý horor, tentokrát jsou rozvedeny do poťouchlé vesmírné variace huličských komedií. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Carpenter u mě roste s každým viděným filmem a jeho celovečerní prvotina se nedá popsat jinak než jako vesmírný meganářez. S pozdějším vetřelčím scenáristou O'Bannonem si tu s kamennou tváří inteligentně a naprosto vědomě utahují nejen ze žánrových postupů a rekvizit, které v té době už existovaly, ale i z těch, které měli teprve později sami zavést. Humor je to absurdní, ale vůbec ne podbízivě „huličsky lidový“, jak sugeruje popis a některé komentáře. Všeobecný šlendrián na palubě, zlomyslný nafukovací vetřelec (otázka „kdo půjde nakrmit mimozemšťana?“ už má v naší rodině nakročeno k nesmrtelnosti), mražený velitel, zneškodňování inteligentní bomby pomocí fenomenologické rozpravy (při které nechybí obligátní odtikávající displej s velkými červenými číslicemi), fousatá posádka mimovolně kývající hlavou do rytmu při odpočítávání, Carpenterova elektronická hudba versus ústřední countryový(!) motiv, velkolepý divnoláskovsko-vesmírnoodyseovský závěr… Perly a perličky se sypou jedna za druhou, Červený trpaslík se tu evidentně nemálo inspiroval. S ironickým obsahem navíc ještě dokonale ladí na koleně zflikovaná výprava, tlačítkové panely z podsvícených formiček na led, už zmiňovaný míčoidní ufon, modely jen o málo věrohodnější než pověstné automobilové poklice z Plánu 9… Vrtá mi hlavou jediné – jak asi vypadala původní verze před distributorskými dotáčkami a střihovými zásahy, které podle O'Bannonových slov „z nejvelkolepějšího studentského filmu na světě udělaly nejnevelkolepější profesionální film na světě“. (03.08.2017)

Na začátku asi budete valit oči a než chytnete rytmus, mohli byste se i pár minut nudit... postupem času budete valit oči ještě víc -- myslejí to vážně, nebo ne? To má být jako humor nebo to nechápu? Jenže pak se pochyby rozplynou, chytí a nepustí a už to sviští.... :-) Kdyby byl takhle natočený Stopařův průvodce po galaxii.... byl by úplně dokonalý. Ostatně vzhledem k časovým souvislostem cítím jako dost pravděpodobné, že se Douglas Adams při psaní inspiroval právě potměšilým tónem tohoto příběhu. A závěr.... je pro mě tak klasický, jako třeba úvod 2001: A Space Odyssey ;-) (06.12.2006)

CITÁT - Centrální počítač posádce. Určená planeta byla zničena. Gratuluji......... Hudba : John Carpenter. Úvodní píseň se jmenuje "Benson Arizona" a zpívá jí Bill Taylor. Dan O´Bannon si ve filmu zahrál Painbacka, film si sám sestříhal, produkoval, podílel se na speciálních efektech, dělal výpravu, scénář a sám si to i režíroval. CITÁT - Skladovací prostor číslo 9 provedl minulý týden samodestrukci a tak jsme přišli o celou lodní zásobu toaletního papíru.......... Film má dinosauří triky i efekty a tak mě to moc nebavilo. Jen jsem chtěl vědět jak vypadá film, který má docela vysoké hodnocení. No, nic moc, už jsem holt jiná generace. CITÁT - Počítač bombě číslo 20 - vrať se do pumovnice........ Film je celkem nudný s příšerným dialogem a já ho vlastně celý protrpěl. (23.04.2012)