Temná hvězda

Skvelá depresívna, smutná a klaustrofobická sci-fi komédia ako debut béčkového režiséra Johna Carpentera. So skromným rozpočtom, 4 hercami, veľkou rajčinou, inteligentným počítačom a ešte s inteligentnejšími bombami rozohral kultový film, z ktorého čerpali mnohé iné sci-fi filmy. Napr. hyperpriestor tu bol o 3 roky skôr ako v Lucasových Hviezdnych vojnách. (11.02.2009)

Po více než polovinu filmu táhlá nuda, s nějakým občasným oživením. Až teprve, když přijde na řadu komunikace s vychytralou bombou, začne to celé mít spád a vtip. Konečně dojde na tu správnou zábavu. Vizuálně je film celkově velmi nepřitažlivý, skoro jsem měla dojem, že stejně, nebo možná více, bych se pobavila, kdyby šlo o rozhlasovou hru. (16.01.2024)

Gymball s nožičkama hrající zlomyslného mimozemšťana. Existenciální rozhovor s bombou. Surfováním po Mléčné dráze. Tento film určitě má co nabídnout. Výchozí nápad o tom, že cesty do vesmíru jednou, tak jako všechno, zevšední, je zajímavý. Problém je, že koukat na letargické a nudící se astronauty-vagabundy, plující vesmírem už 20 let, je občas.. zkrátka.. tak trochu nudné. (16.08.2017)

Obsah filmu zdál se být lákavý, když se na jeho obalu skvěl ten tučný nápis, že jde o kultovní parodii na Star Wars a Vesmírnou odyseu. Pln dychtivého očekávání věcí následujících jsem disk rozechvělými prsty vložil do přehrávače. A čekal jsem. Čekal a čekal. Ještě dobrých patnáct, dvacet minut po skončení filmu jsem čekal. Čekal jsem, jestli mi to dojde, jestli se objeví nějaká zpětná vazba, která mě uvrhne v úžas a uznalé pobrukovaní. Nestalo se tak. S úspěchem lze tvrdit, že se dostavil pouze lehký pocit bezradnosti a rozčarování. I když to také není příliš překvapující. A z čeho jsem měl vlastně být u vytržení? Z toho, jak se jeden z členů posádky nedobrovolně honí s přefouknutým a poťouchlým oranžovým míčem? Nebo snad ze svízelné situace stejného člena posádky ve výtahové šachtě? Nebo z trávení volného času vesmírných poutníků? Jak směšné! Jak smutné! A tak zůstává jen rozmluva s bombou, která trvá na svém určení. A hudba, kterou vyluzoval na prazvláštním nástroji samozvaný vůdce vesmírné posádky. Což je vlastně zatraceně málo. Čtyřčlenná posádka putovala ve svém čistícím úkolu ve složení: samozvaný vůdce Doolittle (Brian Narelle), přezíravý Boiler (Cal Kuniholm), samotářský Talby (Dre Pahich s hlasem Johna Carpentera) a Pinback (Dan O'Bannon), který se do posádky dostal omylem. Dále je zde hibernovaný velitel Powell (Joe Saunders), ochránce počítač (hlas Cookie Knapp) a několikrát vypuštěná bomba číslo 20 (hlas Adam Beckenbaugh). A tak jen zbývá doufat, že všechno odnese fosforeskující kometa, nebo vesmírný surfing do žhavé atmosféry nestabilní planety. Snad se mi to vše jen zdálo. Snad byl to jen můj halucinogenní sen. Samozřejmě ne vše se dá hodnotit pouze negativně a tvůrci si minimálně zaslouží mojí sympatii pro jejich zapálenost. Budiž světlo! (23.05.2016)

Původně studentský film Johna Carpentera, který se po pár úpravách a dotáčkách podařilo uvést do kin, kde se setkal s téměř nulovým zájmem, ale později si získal kultovní status. Temnou hvězdu málokdo zná, ale ve své době šlo o dost průlomový film, který byl takovým protipólem k tehdejším sci-fi filmům. Členové posádky titulní vesmírné lodi nebyli žádní dobrodruzi objevující nové světy. Byli to znudění a nezodpovědní flákači, kteří si vzájemně lezli na nervy a vykonávali úmornou a monotónní práci. Obvyklé sterilní interiéry vesmírné lodi z dřívějších sci-fi filmů tu nahradily kajuty plné nepořádku a orchestrální hudbu nahradilo country. Údajně šlo i o první film, kde byl vyobrazen skok hyperprostorem, který dobře známe např. z pozdějších Hvězdných válek. Najdeme tu spoustu podobností s pozdějším Vetřelcem, který podobným způsobem odromantizoval život ve vesmíru a na kterém se také podílel scenárista Dan O'Bannon, jenž byl v obou případech nařčen z toho, že vykradl It! The Terror from Beyond Space. Neschopná, dysfunkční posádka vesmírné lodi a humor spojený s filozofováním byli zase zásadní inspirací pro sci-fi sitcom Červený trpaslík. Film nijak nezapírá svoji lo-fi výpravu (zdejší mimozemšťan vypadá jako nafukovací míč), ale na to, s jak omezenými prostředky ho Carpenter a O'Bannon natočili (interiéry lodi byly vyrobené z krabic od bot, kontrolní panely z tácku na led a helmy z dětských hraček), výsledek působí poměrně realisticky a skutečně máte pocit, že se nacházíte v kosmické lodi. Temná hvězda dokáže filmové fajnšmekry dodnes pobavit svou psychedelickou atmosférou, slapstickovým humorem a vtipnými dialogy (především nezapomenutelným filozofickým rozhovorem s mluvící chytrou bombou, kterou se člen posádky snaží přemluvit, aby nedetonovala). (01.12.2023)