Útěk z L.A.

Jo táááák, to nebylo akční sci-fi béčko z let osmdesátých, ale céčko z druhé poloviny devadesátých? Tak to hvězdičku dolů oproti původně zamýšlenému záměru! Kdyby mi bylo telecích 15, drsoň v černé kůži Kurt a divný svět kolem něj by mě sice neuvedli do extáze, ovšem vypadla by ze mě slova chvály a výsledným dojmem by byla docela jistě spokojenost. Bohužel už jsem ve věku, kdy mi ke štěstí nestačí jeden zarputilý ksicht, momentálně zaostalí padouši, nepřesvědčivé kulisy, laciné efekty ani nablblá zápletka plná logických ažur. No, hudba celkem ušla... Nehodlám nad Hadem Plisskenem přivírat oko: tohle je kýč, co zaspal dobu - kdyby byl "Útěk z LA" o 10 let starší, klidně hvězdičku přihodím. A přiznám bez mučení, že závěrečnou půlhodinu jsem si nechala ujít, protože: A) mě vlastně nezajímalo, jak to dopadne, B) bylo jasné, že Russel nekonec nakope všem oponentům anální žlázy. 40% (08.07.2011)

Musím říct, že se mi to dost líbilo, ale to je asi tím, že jsem jedničku viděl až po tomhle. Nejvíc mě asi chytla ta hudba (hlavně na konci) a představa, jaký by to bylo, kdyby se to opravdu přihodilo. Jinak film je zábavnej, někdy dobrej, někdy průměrnější, jak kde. Ale dost to zastírá konečná pointa a skvělej drsňáckej Had Plissken. To je prostě postava, která si pokračování zasloužila. A zajímalo by mě, jak dlouho natáčeli tu scénu na basketbalovým hřišti. Někdy jsou triky viditelně umělý (vlna) a někdy je to, co se děje před kamerou opravdu blbost (ostřelování z rogala), ale celkově tomu musím nechat, že mě to opravdu chytlo. A těch několik pěkných štěňat pro Bruce, Fondu, Valerii, nonekupteto! (01.12.2005)

Lidé se dnes často ptají, kam zmizely westerny. Ale oni nikam nezmizely, jen se převlékly za post-apo filmy. Monumentální panoramatické krajiny z westernů bez jediného živáčka odpovídají vylidněným krajinám z post-apo filmů, hrstky desperátů zase několika zbylým přeživším po katastrofě. Není proto vůbec náhoda, že konec westernů (klasických, revizionisticky-peckinpahovských, italských špageťáků, mayovek, socialistických red westernů, eurowesternů) a začátek éry post-apo filmů spadá do stejného období někam do 70. let. Málomluvný pistolník Snake Plissken tu ostatně kopíruje Eastwooda z dolarové trilogie, jen místo ponča nahodil pásku přes oko. Zápletka je stále stejná. Mění se jen kulisy. Podobný žánrový přesun provedl třeba první Vetřelec, který vzal slasher a předělal ho mazaně do sci-fi. Pointa je nicméně v tom, že Útěk z L.A. je zcela očividně western vydávající se za post-apo a že tuhle kosmetickou žánrovou změnu, která vlastně žádnou změnou není, tematizuje i postavou transsexuálního gang leadera Hershe nebo specializovanou hollywoodskou klinikou vedenou hlavním chirurgem Beverly Hills. Proti těmhle drobným změnám, ať už pohlaví nebo vzhledu, pak stojí skutečný radikál Snake Plissken, který ve filmu hned dvakrát pronese „čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné“, čímž naznačuje asi tolik, že tyhle drobné změny nejsou dostatečné a že je potřeba do toho pořádně šlápnout. Proto také v závěru provede to, co provede. Mohli bychom to říct pomocí soudobého levicového slovníku i tak, že Plissken tu vystupuje jako radikální univerzalista jdoucí proti partikulárním oportunistům, ať už je jím maoistický terorista Cuervo Jones, teokratický prezident Spojených států či invazní jednotky z Kuby a Mexika. Snake Pliskin podobně jako svatý Pavel přináší a reprezentuje univerzalitu, jež slouží jako hráz proti záplavě různých partikularismů (nacionalismu, rasismu, sociálního vyloučení, genderu, environmentalismu), neboli, jak říká svatý Pavel, pro křesťana neexistuje rozdíl mezi muži a ženami, nebo mezi Židy a Řeky. Snake Plissken má v podstatě ke všem postavám a uskupením ve filmu stejně neutrální vztah, nebo spíš cynický odstup, čímž překračuje jednotlivé hegemonické, kulturní, mocenské či náboženské zájmy. Jakékoliv etnické či hierarchické společenské vztahy jsou mu prostě cizí. Odsud je i zřejmé, podle čeho se pozná skutečný post-apo film od falešného: ve skutečném post-apo filmu nejsou žádné bezpečné zóny, kde by se dalo schovat před zničeným světem venku a načerpat síly - žádné ostrůvky klidu nebo oázy připomínající zbytky měst, kde by se daly nakoupit zbraně a lehký holky. Ve skutečném post-apo filmu je jen zlo a šílenství. Z tohoto důvodu jsem nucen postavit výše než Carpenterův diptych Útek z NY/LA, kde taková odpočinková místa jsou, Van Dammova Kyborga, což je film kvality možná diskutabilní, avšak naprosto nemilosrdný a krutý bez možnosti kamkoliv se schovat – ryze univerzální svět bez jakýchkoliv partikularit. (28.04.2012)

jak je to blbé, tak je to uhrančivé; to že se film odehrává v troskách Hollywoodu je naprosto příznačné. čím lacinější, tím zábavnější: vrcholem je scéna v aréně, kdy místo jakéhokoli (byť levně) pojatého spektáklu dostaneme prkeného prťavého Russella běhajícího s basketbalákem a skórujícího přes celé hřiště. (13.06.2007)

Až doposud by se u Carpenterových devadesátkových fláků nedal vliv devítkového desetiletí prakticky nijak zjistit. V Escape from L.A. nicméně konečně udeřily s obří pompou. Nejde jen o ty obscénní digitální triky, díky nimž některé scény budou podle mě v budoucnu stavebním kamenem dosud neexistujícího uměleckého směru, nýbrž i o ty šedé prázdné chodby militárních komplexů, pytlovité overaly, explotace městských subkultur i hédonistická žánrová sebeuvědomělost. Je to přesně takové, jako když koupíte děcku hromady lega z různých řad a ono si to pospojuje dohromady dle vlastního uvážení bez jakýchkoli limitů reality. Debilní? Jo. Hnusně vypadající? Jasně. Zábava? Jo, ale upřímně na papíře to muselo vypadat líp. Karpoš velký rozpočty neumí. (23.10.2020)