Sabata

Vydarený western so svižným tempom a množstvom kvalitných prestreliek. Hlavný záporák je štylizovaný do Bondovského magora, ktorý chce čo najviac zbohatnúť a v sídle má životunebezpečné gadgety s ktorými rád kántri protivníkov. Našťastie hlavný hrdina, ako vždy charizmatický drsniak Lee Van Cleef, má tiež pestrú kolekciu rôzne upravených zbraní. Prvá polovica zaujme jak skvelými prestrelkami, tak množstvom humoru. Vydarili sa aj vedľajšie postavy. Bud Spenserovský, ktorý to vie s nožíkom, neustále poskakujúci akrobat a hlavne Banjo, ktorý to dávno pred El Mariachim a Desperadom pri prestrelkách rozbalil na svoj hudobný nástroj. Bohužiaľ so zápletkou si veľmi námahu nedali a v druhej polovici nasleduje už len jedna akcia za druhou pri ktorej hlavný hrdina kántri záporákových zloduchov. A takisto to naťahovanie medzi Sabatom a Banjom je ku koncu už otravné. Ale som rád, že to prežili obidvaja. Prestrelky nie sú tak štylizované ako u Leoneho, ale oveľa viac pripomínajú klasické akčné filmy, akurát štylizované na divoký západ. Čo mne nevadí. Ešte mi tu chýbala ikonická hudba. Nejaký Giombini holt nie je Morricone a žiadny motív, ktorý by sa zaryl do pamäte tu nie je.  Ale ako celok je to nadpriemerný western, ktorý aj dnes stojí za to. 7/10. (04.11.2021)

"Kdo ksakru jste ??" - "Mohl by to bejt tvůj hrobník !!" ;) Vyřiďte někdo Parolinimu, ať se přestane schovávat za pseudonym Franka Kramera !! ;) Protože tenhle Banjo Band Leea Van Cleefa platí jednoznačně za jeden z vůbec nejzábavnějších a nejvynalézavějších westernů, ačkoli nesmírně hravý Gianfranco Parolini si spíš střílí z žánrových motivů a velmi citlivě je paroduje, než aby slepě opisoval od legendárního krajana Sergia Leoneho, a činí tak s takovou lehkostí a úctou, s jakou si velký ironicky pomrkávající Van Cleef, který se prostě narodil, aby hrál ve spaghetti westernech, užívá svého rozporuplného hrdinu.. Ten mimochodem právě zde jasně naznačuje, jak velkým a především přirozeným komediálním nadáním vlastně dík té své škatulce, byť tedy opravdu luxusní a jedinečné, mrhal.. Sabatu přes všechny nedostatky, k dokonalému snímku má totiž skutečně hodně daleko, které mu však i dík Gionviniho parádní hudbě rádi odpustíte, nelze nepovažovat za opravdovou kultovku.. Kterou si já kdykoli rád vychutnám znovu.. (14.01.2016)

Úvod samostatné kapitoly spaghetti-westernu. Příběhů o Sabatovi - Jamesi Bondovi "italského" Divokého západu. Není to Leone, ale mezi obrovskou spoustou italské spaghetti produkce Sabata výrazně vyčnívá. Vcelku se jedná o jeden z mnoha salónních westernů, ovšem režijně velmi dobře zvládnutý. Kralují tu stylizované postavy - Sabata suverénního Lee Van Cleefa, méně výrazný, ale vpodstatě rovnocenný někdy spolu- někdy protihráč Banjo Williama Bergera nebo hlavní záporák Franca Ressela s obličejem a manýry jako z dobrého italského hororu. Ještě stylizovanější jsou časté detaily - povětšinou oněch obličejů, drsné a často i vtipné přestřelky a neuvěřitelně barevná, takřka bordelová výprava. Snímek si vypůjčil i cosi z hongkongských akčních filmů své doby - akrobata s jeho salty a přemety. Co se týče hudby - je to děsná směs všeho možného, popem počínaje, mexickou kytaru nevyjímaje a varhanními preludiemi konče, ovšem tady to funguje na jedničku. (18.07.2006)

Poctivo zvládnutý italowestern s "modroočkom" Lee Van Cleefom v hlavnej úlohe zaujme skvele zvládnutou drsnou akciou a výbornou hudbou (pripomínala mi Morriconeho, ale má ju na svedomí M.Giombini). Príbeh je nepodstatný - v podstate ide o to ako sa dostať tou najobtiažnejšou cestou k stotisícovej odmene. (31.08.2005)

Zbytečně domotané, pomotané a zamotané. Já mám rád přímočaré věci, a tak i westerny. Na druhou stranu musím přiznat nové prvky, občas úsměv, špetku napětí a dobré herce. Trochu proti je to, že jsem pár drobností nepobral. Dal jsem tedy šedesát s tím, že podruhé netřeba. Ale za ten úplný konec plný nesmyslů a natahovaný strhávám ještě dvacet. (15.03.2018)