Velký souboj

Trochu ukecaný western Giancarla Santiho, který se učil u Sergia Leoneho a je to zároveň jeho prvotina. A zajímavé je, že podle csfd.cz skončil pouze u dvou filmů. Hned k tomu prvnímu si ale přizval jednu z ikon westernů Lee Van Cleefa. Přestřelky tu sice jsou, ale všemu předchází hodně dialogů a přiznám se, že dle postavy ve stínu jsem celkem rychle tipnul, že střelcem byl právě sám Clayton. (20.09.2023)

Poprvé divák uslyší hudbu, která patří rozhodně k nejepičtějším v tomto žánru a možná předčila i samotný film. Lee Van Cleef je badass jak ho známe, a jak ho chceme mít. V závěrečném duelu vidíme podpisy legendy Sergia Leoneho v podobě close-upů na oči a podmanivá hudba v pozadí umocňuje prožitek, tak jak to mám rád. Rozhodně nadprůměrný snímek. V době, ve které vznikl měl silnou konkurenci, a tak možná i to uškodilo finálnímu dojmu, kdyby vznikl v dnešní době, věřím, že trhá rekordy. Van Cleef je jedním z hlavních představitelů westernů a jim zasvětil i svůj život a byť ne všechny byly to pravé ořechové tento se mi do paměti zaryl a zůstane. Skvělá práce! (04.12.2023)

Základ pro velmi dobrý western v tom bezpochyby je. Herci, především Van Cleef a Horst Frank, však nejsou využití tak, jak mohli být, podobně jako zajímavý příběh, kamerové nájezdy apod. Mohlo to mít klidně přes dvě hoďky, děj by byl propracovanější a člověka by to víc pohltilo. Ale i tak výborně sedlo. (14.10.2014)

Smutný důkaz toho, že geniální hudba (resp. jen a pouze ústřední motiv, jenž si suverénně vykračuje vedle toho nejlepšího od Morriconeho), dobrá kamera, výprava a schopná režie ještě nemusejí dát dohromady dobrý film. Vidím to na takový lepší, lehce nudící podprůměr, který tak dlouho oddaluje zápletku příběhu, až o ni nikdo nestojí. Naneštěstí si neustále hraje na něco víc. Za pozornost určitě stojí flashbacky a finální souboj, ale díky scénáři a nedostatku originality je to jinak bohužel grande nic. (02.10.2010)

Poněkud nesourodý eurowestern, který navzdory účasti charismatického Van Cleefa stojí ve svém žánru poněkud stranou, z velké části zřejmě díky neznámému režisérovi a tomu, že nezapadá do žádné zavedené série. Začátek byl impozantní, z úvodních titulků jsem byl vysloveně nadšený. To písmo, ta barva a hlavně jejich velmi nezvyklé horizontální plynutí!!! Poté mě upoutal představitel Phillipa Alberto Dentice, který ve zdejším obsazení není vůbec uvedený (?!?!?) a který mi odněkud připadal velmi povědomý, bohužel ani z IMDb jsem nezjistil odkud. Dále se mi líbila přemíra záporáků všeho druhu, i když bylo zprvu obtížné se v nich zorientovat. Podivné postavy jako osazenstvo dostavníku, "ten bílý poďobaný" z bratrů Saxonů, barmanka mužatka atd. Málo charismatického Horsta Franka jsem nepoznal, ačkoliv Zlatokopy z Arkansasu a Rudého gentlemana (ve kterých byl u nás k vidění) mám nakoukané víc než dost. Zajímavější byl Mark Mazza, známý záporák z filmů Cestující v dešti, Kočky, Mé jméno je Nikdo nebo Probuď se, špióne. Zaujaly černobílé flashbacky a místy originální záběry (honička ve skalních serpentinách). Ve filmu se střídají vážné (zločin a jeho postupné odhalování, křivé obvinění, hon na nevinného, pomsta) a komické momenty (honička ve skalách, Phillipovy úniky a akrobatické kousky), což působí zvláštně. Stejně jako střídání ústředního hudebního motivu (který o 30 let později použil Tarantino ve svém Kill Bill) s jakousi veselou saloonovou odrhovačkou v akčních scénách. Dabing byl z letošního roku, takže soudím, že předtím byl u nás tento film víceméně neznámý. Celkově mírný nadprůměr, řekněme 68 %, což je na plnohodnotné čtyři hvězdy málo. (20.09.2023)