Klepání na nebeskou bránu

Německý film=blbost. Tahle rovnice mi dlouhé roky jako první vyvstala v mysli, když se přede mnou někdo zmínil o kinematografii našich západních sousedů. Ale pak jsem se doslech o tomhle filmu, viděl jsem jeho vysoké hodnocení a pln očekávání jsem si ho tedy pustil. No a nemám slov! Všechna ta chvála, která byla ve zdejších komentářích již tolikrát zmíněna a přetřásána, platí ještě dvojnásob. Opravdu jedinečná a průlomová režie, přesná kombinace černého humoru a otřepané detektivní zápletky a nakonec i velmi upřímné a detailní nastínění obou hlavních hrdinů trochu ve stylu Jarmuschových filmů dělají z téhle šílené a netradiční "last party" jeden z nejlepších evropských snímků poslední dekády.. (31.01.2013)

Trochu crazy komedie o 2 týpcích, kterým diagnostikují poslední stádium rakovinu, a tak si chtějí užít posledních pár dní života, a rozbvalí to pořádně. Humor stojí na blbcích v řadách policie, i mezi gangstery, lehce ve stylu Drž hubu, a taky na souhře náhod, jako ve Sbal prachy a vypadni. Dobrý humor, plno hlášek, asi 4 skvělé songy, škoda to nevidět. # příběh 7 | hudba 7 | humor 7 | akce 4 | napětí 1 | pustil bych si znovu 7 (21.08.2011)

Někdo říká že německý film nestojí za nic?Tak to ať se podívá na "Klepání na nebeskou bránu"!!Příběh dvou týpků prchajících před nevyléčitelnou nemocí k moři v ukradeném kabrioletu a s milionem marek v kufru ho určitě dostane.Tak jako mě.Tarantinovské situace,humor,akce, a hlavně pocit,že čas tlačí a života zbývá tak málo,tvoří výjimečnou kombinaci. (28.01.2003)

Takhle nevyvážený snímek jsem snad ještě neviděla. Ti dva umírající kluci mi byli děsně sympatičtí, ale pitvořící se gangsteři a policajti by se hodili spíše do hovadin, které režíruje Jaroslav Soukup. Co se týče charismatu hlavních postav, je tento film srovnatelný s "Než si pro nás přijde". Nebýt sekvencí určených pro diváky estrád TV Nova, mohl být srovnatelný celý snímek. Takto musím konstatovat, že Američané si o deset let později dali mnohem více scenáristicky záležet. Jeden z mála filmů, jehož remake byl lepší, než originál. (25.06.2011)

Sťahujú sa mi kútiky očí, chce sa mi plakať od radosti, keď si uvedomím, aké je to nádehrné prežívať každý deň, ako keby bol ten posledný. Každé ráno oživiť hlas mora v mysli, každý deň cítiť vánok, ktorý nás hladí vo forme načích najbližších. Film nemusel byť dokonalý, stačil už prvý monolog o nebi s tequillou v ruke a čarivou hudbou, ktorá tieto myšlienky priviezla... (20.01.2009)