Klepání na nebeskou bránu

Devadesátky, Německo (a němčina a také něměcká hudba), amatérský režisér okatě toužící natočit své Pulp Fiction, vykalkulovaný námět... Jedno velké Brrrr! Nevím, co se mi nelíbilo víc, jestli ta uboze vypadající touha po americké velkoleposti zahraná na malém německém dvorku, policisté s inteligencí jak z "Byl jednou jeden polda", strašně špatná, opravdu strašně špatná režie (Jahn si asi myslí, že stačí spousty záběrů z "jiných" úhlů a kvalita je na světě), nesmyslný scénář neschopný vytvořit jedinou věrohodnou situaci a slepený dohromady neuvěřitelnými náhodami, nezajímavě napsané hlavní postavy i tak čnící nad charaktery ve vedlejších rolích, které sem dokráčeli snad z druhořadého německého sitcomu, nebo to levné citové vydírání (umírající synáček trpící každé dvě minuty smrtelnými křečemi kupující své matce Cadillac tak, jak to kdysi udělal Elvis), atd. A navrch - jako třešnička - všechno vypadá strašně levně (ne nízkorozpočtově, jen levně) a amatersky na všech frontách. No a když se na konci rozezní "Knockin' On Heaven's Door" a chlápek zaboří hlavu do písku na své vysněné pláži, obracely se vě mně vnitřnosti. Krom jakéhos slabého charisma Schweigera a Lieferse nic, co by stálo za pozornost. Nevkus devadesátek je pryč, vysoké hodnocení "Klepání" zůstalo. Doporučuju podívat se znovu a vrátit se do reality. (31.01.2009)

Jahn se podíval na tarantinovku (a ne jednu) a řekl si, že něco takového by měl také natočit. Bohužel si ještě před samotným natáčením pustil i sérii s dvěma nosáči. Škoda, že právě ten trapný humor (premisou to vypadá na černý humor, ale kde nic tu nic) zde má nepochopitelně navrch, protože těch pár vážných scén je opravdu velmi zdařilých. (12.04.2009)

Sťahujú sa mi kútiky očí, chce sa mi plakať od radosti, keď si uvedomím, aké je to nádehrné prežívať každý deň, ako keby bol ten posledný. Každé ráno oživiť hlas mora v mysli, každý deň cítiť vánok, ktorý nás hladí vo forme načích najbližších. Film nemusel byť dokonalý, stačil už prvý monolog o nebi s tequillou v ruke a čarivou hudbou, ktorá tieto myšlienky priviezla... (20.01.2009)

V žebříčku německé kinematografie je tento snímek u mě na prvním místě. Skloubení rakoviny s komedií se mi nejdříve zdálo nemožné nebo alespoň hodně divné, ale po shlédnutí musím říct, že to jde a sakra dobře, jen se musí dobře odhadnout kdy už je to moc. Kdo ještě neviděl tak by měl rychle napravit. (02.12.2007)

Německý film=blbost. Tahle rovnice mi dlouhé roky jako první vyvstala v mysli, když se přede mnou někdo zmínil o kinematografii našich západních sousedů. Ale pak jsem se doslech o tomhle filmu, viděl jsem jeho vysoké hodnocení a pln očekávání jsem si ho tedy pustil. No a nemám slov! Všechna ta chvála, která byla ve zdejších komentářích již tolikrát zmíněna a přetřásána, platí ještě dvojnásob. Opravdu jedinečná a průlomová režie, přesná kombinace černého humoru a otřepané detektivní zápletky a nakonec i velmi upřímné a detailní nastínění obou hlavních hrdinů trochu ve stylu Jarmuschových filmů dělají z téhle šílené a netradiční "last party" jeden z nejlepších evropských snímků poslední dekády.. (31.01.2013)